17.Kapitola/Zajímavé probuzení

295 31 0
                                    

Uléhala jsem do postele, Max už dávno spal.Musel tvrdě trénovat celý den proto jsem se ani nezlobila že na mě nepočkal.Chci vidět jeho reakci až uvidí Safiru, ta už také spala na mém polštáři.Zachumlala jsem se pod deku a zároveň se přitiskla k Maxovi.Pomalu usínám ale ještě slyším jak na okno začínají bubnovat kapky deště, miluji poslouchat to ťukání.


                                                                                             -RÁNO-


Probouzí mě Maxův výkřik.

"Cassie! Pozor, uteč!" Ještě v polospánku zmatená a vyděšená padám z postele a připravuji si ohnivou kouli na obranu.Když konečně zaostřím nevidím žádné nebezpečí, jen Maxe který drží v ruce polštář a snaží se s ním zneškodnit Safiru. Ta vyděšeně běží ke mě, šplhá mi po noze a nachází úkryt v mém náručí.

"Zbláznil ses?! Vždyť je maličká." Křičím na Maxe.Cítím jak Safiře buší srdíčko.Max na mě nechápavě kouká stále s polštářem v ruce proto mu vylíčím vše co se včera večer stalo.

"A proč jsem nemohl jít s váma?"

"Nevěděla jsem kde jsi, jinak by si určitě šel také.Dnes budeš také tak dlouho na tréninku?"

"Asi ano..Říkají že mám talent, no a mě to i baví.Nebude ti vadit když tam budu trávit více času?"

"To rozhodně ne Maxi, jsem ráda že tě to baví." Usmívám se na něj.Rozhoduji se že si dám sprchu protože včera večer jsem se na to vykašlala, byla jsem moc utahaná.Odcházím do koupelny a Safira cupká za mnou.Věnuje jeden vtipně nenávistný pohled Maxovi který nás oba rozesmívá a já zavírám dveře do koupelny. Safira vylezla na umyvadlo a pozoruje mě jak lezu do sprchy.V koupelně strávím asi dvacet minut s tím že si ještě čistím zuby a líčím se.Pak rychle běžím do šatny si vzít nějaké šaty na snídani a za dalších pět minut vyrážíme dolů. Safira mi buďto seděla na rameni nebo se obtočila okolo mých rukou.Přicházíme na snídani a samozřejmě jako poslední.Všichni s údivem hleděli na mého dráčka a chtěli vědět jak jsem ho získala a také jsem jim to pověděla.Každý to s každým horlivě rozebíral ale to jsem já už neřešila, pustila jsem se do jídla.Včera jsem jaksi promeškala oběd i večeři, hlad jsem nepocítila až do dnešního rána.Rychle jsem do sebe naházela snídani, samozřejmě že jsem nějaký ten salám dala Safiře. Musí pořádně jíst aby vyrostla.Snídaně uběhla rychle a já běžela odchytit Alessia než někam zmizí.Max mi byl v patách.

"Alessio!" Zavolala jsem na něj a on prudce zastavil, dnes se mi zdál zamyšlený ale dobře naladěný.Věnovala jsem mu rychlé objetí které ho zaskočilo.

"Cassie, ahoj. Jak se vede Safiře?" Ptá se starostlivě.

"Dobře, dala jsem jí u snídaně nějaký salám a hned vypadá spokojeně."

"To jsem rád." Usmívá se.Pak se odhodlávám, nevím zda je mám představit.Snad to ničemu neuškodí.

"Alessio, tohle je můj přítel Max. Maxi, tohle je můj kamarád Alessio." Kluci si podali ruce. Alessio se stále usmíval ale jeho úsměv by falešný.Zato Max byl vřelí a hned si s ním začal o něčem povídat.

"Kluci.Jdu se převléknout na dnešní trénink.Za chvilku sem ještě přijdu tak mi nikam neutečte.Oni jen přikývli.Stáli jsme na nádvoří, už zase bylo horko a já se děsně potila i v jednoduchých, lehkých šatech.Vběhla jsem do zámku, beru schody po dvou a musím říct že se mi začíná zlepšovat kondice, zadýchala jsem se totiž až skoro nahoře.To je dobré znamení.Rychle se převlékám a zase běžím dolů, to už mě ale začínají zase bolet nohy.Když už jsem byla dole musela jsem se zastavit a trochu se vydýchat, pak jsem zaslechla ale hluk z venčí.Zní to jako křik.Vybíhám tedy ven. Přímo uprostřed nádvoří leží Max a Alessio na zemi a perou se.Nějací zdatní chlapi  se je snaží oddělit ale bez úspěchu.Náhle si všimnu že Alessiovi se v dlani začíná zhmotňovat obrovská ohnivá koule okamžitě vybíhám v před.Natahuji ruce před sebe a s pomocí větru je od sebe odtrhávám.Každý odlítl do jiného koutu nádvoří.Max byl dezorientovaný a nevěděl co se děje zato Alessio se vzpamatoval rychle a právě hází ohnivou kouli na Maxe.Zareagovala jsem okamžitě a kouli odfoukla, bohužel v tom zmatku jsem si už pak nevšimla že vítr náhle změnil směr a ohnivá koule míří přímo na mě.Následně mě i zasahuje do ramene.Miláček Safira naštěstí stihla utéct pryč, takže jí se naštěstí nic nestalo.Podlamují se mi kolena a padám na zem.Lidi se okolo mě sbíhají a volají doktora.Jsem v šoku, nedokážu pohnout prstem na mé levé ruce.Nějaká žena která ovládá živel vody mi ránu chladí.Následně se objevují muži  s nosítkama a nakládají mě.Pootočím hlavou a zadívám se na ránu, byla otevřená viděla jsem kusy spáleného masa.Zvedá se mi žaludek a Ztrácím vědomí.


_____________________________________________

Omlouvám se za případné chybky, ale psala jsem to ve spěchu :) 

Snad se vám to líbí! :)

InviolableKde žijí příběhy. Začni objevovat