Inviolable

34.Kapitola/Panika

Z krásného spánku mě vytrhl křik, bleskurychle jsem vylítla z postele. Alessio se také začal probouzet.

"Co se děje?" Ptá se rozespale a skládá tvář do dlaní.Přibíhám k oknu a odhrnuji závěs, v celé vesnici panuje panika.Lidé křičí a utíkají sem a tam.

"Musíme to jít zjistit." Už, už chci běžet ven když mě Alessio chytá za paži a sjede mě pohledem.

"Raději si něco oblékni," Poznamenává.

"Ale já nemám co.."

"Ale máš." Vede mě ke skříni kde na ramínkách visí nějaké mé oblečení.

"Kdes ho vzal?" Divím se.

"Tys byl u mě v šatně?!" Zajíknu se.

"To už zůstane tajemstvím kde jsem ty věci sehnal." Poznamenal tajemně a na rtech mu hrál úsměv.Protočila jsem oči, vzala si oblečení a vyhodila ho z pokoje.Rychle jsem se převlékla a tentokrát už vyběhla ven bez zastavení. Alessio mi byl stále v patách.Přiběhla jsem k jedné postarší ženě.

"Prosím co se děje?" Ptám se udýchaně.

"Několik stínů napadlo město." Řekla a hystericky se rozplakala.Objala jsem jí a šeptala jí pár konejšivých slov.

"Už to začíná.." Poznamenal pochmurně Alessio. Od utěšování ženy mě vytrhl známí hlas. Lexi.

"Povedlo se to Cassie, povedlo!" Křičela nadšeně, v tváři se jí ale kromě nadšení mihotal i strach.

"Cože?"

"Že se mi to povedlo, dráčci se vyklubali dříve a dokonce se mi povedlo kouzlo na zestárnutí! Všichni jsou už dospělí!" Zajíkla se nadšením, ale hned se zase vrátila do reality.

"ÓÓ můj bože! LEXI! Ty jsi úžasná, kde jsou nyní?"

"Nevím vypustila jsem je a stále létají nad královstvím." Poznamenala. Hledím na oblohu která byla téměř tmavá od mihotajících se draků.To jsem tak slepá že jsem si jich nevšimla dříve?!Mezi nimi jsem zahlédla i milovanou Safiru s černým drakem.Okamžitě vycítila že jí potřebuji a i se svým kamarádem přistála na zemi kus vedle nás.Vyvolalo to další paniku.Ach bože!

"DOOOOOOOOST!" Z plných plic jsem zakřičela.Můj hlas se rozlehl do širokého okolí. Safira k tomu přidala i mocné zavrčení.Všichni se zastavili a nyní koukali jen na mě.Zamířila jsem k Safiře a vyškrábala se na její hřbet.

"Takže, nyní všichni půjdete do svých domovů!NIKDO nebude na ulicích nebo v lesích." Všichni okamžitě začali opouštět ulice i náměstí.Jen pár lidí zůstalo a to u těl obětí.Na zemi leželi malé děti, starci a mladí lidé.Rodiče, kamarádi nebo příbuzní u obětí postávali a plakali.Seskočila jsem ze hřbetu své věrné dračice a rozběhla se k jednomu hloučku.Na zemi ležela tak 10ti leté děvčátko.Bylo zohyzděné.Hrudník roztrhaný a tvář poškrábanou.

"Pane bože." Klesla jsem na kolena a přiložila jí dlaň na tvářičku.Oči se mi začínali plnit slzami.

"Co mám děla, co mám dělat....?" opakovala její matka která byla ve tváři bílá jako stěna.Otec jen bezradně přihlížel, on věděl že je pozdě.I já to věděla stejně jsem zavolala jméno mého přítele.

"ALESSIO?!" Zařvala jsem a na rameni jsem okamžitě ucítila jeho dlaň.

"Cassie, lidi dokážu léčit...ale nedokážu je přivést zpět ze světa zesnulých." Pronesl smutně a matka děvčátka se rozplakala.Postavila jsem se na nohy, náměstí bylo plné mrtvých nebo raněných.Po tvářích se mi koulely slzy.Otočila jsem se k Lexi a pověřila jí úkolem ať sežene pomoc pro raněné a někoho kdo pomůže odnést těla.Přikývla a běžela plnit můj rozkaz.Zármutek se začal měnit na vztek.