Inviolable

33.Kapitola/Blouznění

Stojím na kamenité zemi, ostatně všude kolem je jen kamenitá zem nebo kamenné hory.Žádná zeleň, žádný život.Sedím na zemi a nad hlavou se mi vznáší má věrná Safira, v očích se jí zrcadlí strach.Sem tam okolo prolítne nějaký mrchožrout který si na nás už brousí pařáty.Nevím kde to jsem a co mám dělat, pomalu se smiřuji s jistou smrtí když v tom zmizí mé černé šaty.Místo nich se mi na kůži objeví jiné, nové a krásnější.Červený vršek a červená sukně mě obepínají úplně přesně.K tomu všemu se mi v ruce zjeví nějaká hůl, nevím jak bych to měla lépe nazvat.Byla nádherná, když jí držím tělem mi projíždí nepopsatelná moc.V jednu chvíli je tu mrtvo a v druhou se ozve rána.Otáčím se za divným zvukem, hledím do očí dívky kterou toužím zabít.V hlavě se mi přehrává jak to začalo.Z nevinné žárlivosti až po hroznou nenávist.

"Ahoj, jak se máš?" Ptá se mě Miranda nevinně.

"Ujde to." odpovídám klidně.

"Max tě opustil že?" Také mluví klidně.Jako kdyby neměla důvod mě nyní nenávidět když s ním nechodí ani jedna z nás.

"Ano.., co tu chceš? A vlastně, kde to jsme?" 

"Jsi v mém snu." Odpovídá a nevinně se usmívá.

"Snu?" Opakuji.

"Ano, chtěla jsem si popovídat."

"O čem?"

"Víš teď mi připadáš celkem fajn, škoda že se budeme muset brzy zabít."Sedla si na zem a já také.

"No, to už je osud." Poznamenávám.

"Už nikdy neuvidíš rodinu ani ona tebe, jaký to je pocit?"

"Jak víš že tebe už nikdy neuvidí rodina?!" Rychle se stavím zase na nohy, ale ona dál klidně sedí.

"I to je možné Cassie..Ale je větší pravděpodobnost že tě rozdrtím během pár minut boje, navíc tě nezabiji hned.Nejdříve si odchytím pár tvých přátel. Alessia, Azara, Safiru, Maxe..."Jejich jména odříkávala s jakousi nenávistí.

"A před tebou je popravím."Usmála se. Safira která doteď létala v oblacích nyní přistála za mými zády.Zlostně na Mirandu zavrčela.Vztekle  jsem praštila holí o zem, natáhla ruce a začala po ní pálit ohnivé koule.Ty jí jen neškodné prolétli tělem.

"Nezapomínej že jsem tě přivolala do mého snu, tady mi nemůžeš ublížit." Mávla rukou a okolo nás se propadl kamenitá zem.Stáli jsme  na malém kousku země jinak kolem nás je jen lávový oceán.Země se několikrát otřásla a já si kecla na zadek.Rychle jsem se natáhla pro svou hůl která mi dávala jakousi energii.

"Pamatuj si jednu věc, jestliže ublížíš Alessiovi, Safiře nebo komukoliv jinému najdu si tě a vyříznu ti tvé srdce!" Vrčím a zároveň se stavím na nohy.Pomalu k ní přistupuji, chci jí chytit pod krkem ale nemohu.Je jen obláček kterému nemohu ublížit.Zvedl se vítr, vlasy mi víří kolem hlavy.Hledím na Mirandu která se nadechuje a pronáší nejbolestivější slova.

"Pozdě moje milá, pozdě.." Se zlověstným smíchem se rozplývá a je fuč.Safira za mnou řve a chrlí oheň.Probouzím se.....

Co to sakra bylo?! Srdce mi buší a nemůže se zklidnit.Přemýšlím o tom co mi řekla.Jak pozdě, proč pozdě?!Pak mě to napadá.Vybíhám z ložnice jen v lehké, téměř průsvitné noční košilce.Běžím k jedněm dveřím, doufám že patří k jeho pokoji.Zběsile buším a křičím.

"Maxi, Maxi, otevři sakra!!" Dveře se po pár minutách otvírají.Okamžitě mu skáču do náručí, a oddechuji si alespoň na malou chvíli.

"Cassie co se děje?!" Ptá se Max zmateně.

"Nic jen, já..No...Dávej na sebe pozor! Rozumíš?!" Blábolím.

"Pěkně v klidu mi řekni co se děje." Chytá mě za ruku a táhne do pokoje.Sedám si na postel a mnu si ruce.

"Tak?"

"Měla jsem sen, Miranda mi řekla že vás zabije a že je pozdě abych vás zachránila.Byla jsem v jejím magickém snu který vytvořila a..."

"Blouzníš Cassie, jsi jen vyplašená z toho co tě čeká." Povídá mi.

"Neblouzním, vím to Maxi." Vykřikuji.Hledí na mě chvíli a pak přechází ke dveřím které následně otvírá.

"Dobrou noc." Říká tiše.

"Ty mi nevěříš?" Ptám se ublíženě.Neodpovídá.Zvedám se tedy a odcházím.Musím najít Azara, ale nemám ponětí kde ho hledat.Běhám po celém zámku až vrážím do nějakého strážného.

"Prosím pomůžete mi? Kde má pokoj Azar?" Ptám se udýchaně, strážný mě naviguje.Klepu na dveře které mají být od jeho pokoje.Okamžitě se otvírají.

"Dlouho jsme se neviděli."Poznamenává s úsměvem.

"Ty jsi nespal?" Ptám se a on následně vrtí hlavou.V rychlosti mu říkám co se stalo, také mě nazve blouznivou dívkou a posílá spát.Nasupeně běžím ven a volám.

"Safiro? Safiro!!" Okamžitě jí vidím jak nade mnou krouží, dokonce i s tím cizím drakem.Oddychuji si a běžím do města. Alessia už před dvěma dny propustili z ošetřovny.Přibíhám k jeho baráčku a buším na dveře.Nejdřív vidím jak se rozsvěcí světlo a nakonec se otevírají dveře.

"Proboha, není ti zima? Pojď okamžitě dovnitř." Táhl mě do domu.Noci byli stále jen a jen chladnější a to je léto. Alessio říká že je to tím že se blíží válka, ale mě to přijde absurdní.Sedám si ke stolu a říkám mu co se mi zdálo. On mě narozdíl od ostatních vyslechl až do konce.Chvíli seděl a nic neříkal, vypadal překvapeně.

"Brzy to vypukne." Pronáší tajemně.

"Tohle se mi vůbec, ale vůbec nelíbí!" Říká pak, zvedá se a přechází sem a tam po kuchyni.

"Co mám dělat Alessio, já nejsem blázen ani neblouzním!" Oči se mi plní slzami.

"Ššt, já ti věřím." Okamžitě mě objímá.Hladí mě po zádech a dále konejší.Slzy se mi kutálí po tvářích, jsem k neutišení.

"Nejsem blázen proboha!" Vykřikuji, řekla bych toho více ale láme se mi hlas.To je jedno z těch období kdy jsem prostě dost zranitelná.Jsem vyčerpaná, bojím se.Ano bojím se smrti.Není jednoduché se smířit s tím že za pár dní vydechnete naposledy.

"Ššt, tiše.To bude v pořádku." Konečně jsem se po pár minutách uklidnila.

"Už tě ven nepustím, přespíš u mě.Ještě by jsi onemocněla.Měla si se alespoň obléknout a né tu pobíhat v takovéhle noční košilce." Vzal mě za ruku a vedl do své ložnice, lehla jsem si a on mě přikryl.Otočil se k odchodu.

"Počkej! Kam jdeš?" Volám za ním.

"Spát."

"Prosím zůstaň tu se mnou." Žadonila jsem.Chvíli váhal a pak jen přikývl.Vlezl si také pod deku, okamžitě jsem se k němu přitiskla.

"Děkuji.." Špitám do ticha, v šeru jsem ještě rozeznala jak se usmívá.

"Neděkuj, pro tebe vše..." Odpovídá mi tiše.Víc si mě přitiskl k sobě a já se konečně po dlouhém čase cítila v bezpečí a šťastná.Nemyslela jsem už na to že za pár dní už tu nebudu, myslela jsem jen na ten báječný pocit který ve mě vyvolává jeho přítomnost.

_________________________________________

Po dlouhém čase nový díl, snad se líbí! :)