Inviolable

23.Kapitola/Kniha

Brnění bylo dokonalé a meč také.Cvičila jsem asi dvě hodiny pak jsem se rozhodla to zabalit. Safiru jsem odvedla za Lexi a šla jsem do svého pokoje.Brnění i meč jsem si v šatně odložila na čestné místo.Následně jsem vytáhla nějaké bílé šaty o kterých jsem ani nevěděla že je mám.Jsou nádherné, oblékla jsem si je a šla do zahrad.Bloumala jsem kolem, občas jsem se zastavila abych promluvila s nějakou váženou ženou která okolo mě procházela.Pomalu se stmívalo a něco mi říkalo že je čas večeře.Zase jsem dnes neobědvala, v břiše mi kručelo příšerně.Když jsem přišla do jídelny teprve se scházeli lidé.Posadila jsem se na své míst.Maxe jsem dnes nečekala, většinou mu jídlo donese nějaká služebná.Trénuje vážně tvrdě.Když všichni dorazili pustila jsem se do jídla, měla jsem šílený hlad! Dojedla jsem mezi prvními, nechtělo se mi čekat do konce proto jsem se omluvila a odešla.

Šla jsem do knihovny, přečíst si pár knih.Zkusím sama něco najít ohledně stínů.Posadila jsem se na pohovku, vedle sebe jsem položila několik knih.Četla jsem o různých bytostech ale o stínech tam téměř nic nebylo.Beru pátou knihu, je obyčejná jako všechny ostatní.Listuji v ní když najednou vidím obrázek na kterém je stín.Zalapala jsem po dechu a téměř zakřičela.Někdy se vyplatí brát knihy z nejvyšších polic.

Stínové neboli duše mrtvých jsou nebezpečná stvoření.Nejsou moc staří, o jejich existenci jsme se dozvěděli jen před pár lety.Momentálně patří na nejnebezpečnější stvoření.Zabít je nelze bez speciálních zbraní.Jistý muž jménem John Archer tvrdí že ví jak ty zbraně vyrobit, zda je to skutečně pravda nikdo netuší.Hovoří se však že ve zbraních musí být nějaký druh nerostné suroviny.

Krátký odstavec, ovšem nyní máme nové vodítko.Musím najít Johna a zjistit z jaké nerostné suroviny se tyto zbraně dají vyrobit.Dveře se otvírají a do knihovny vchází Max s nějakou dívkou.Je moc krásná, má přenádhernou postavu.Vypracované břicho a na pohled silné paře a stehna.Je oblečena jako já když trénuji.Max měl na sobě také úbor ve kterém většinou cvičí.Zaklapuji knihu a zvedám se.

"Ahoj Maxi." Jdu k němu a objímám ho.

"Ahoj Cassie, co to máš za knihu?"

"Našla jsem vodítko." Říkám hrdě.

"Vážně?!" Max má radost, objímá mě.

"To ty si měla chodit do knihovny né já.Našlo by se to dříve." Usmívá se.

"Mimochodem tohle je moje trenérka Melissa." Otáčím se na Melissu. Na trenérku je moc mladá, ne?Říkám si v duchu, natahuji ruku.

"Těší mě, já jsem Cass.."

"Já vím kdo jste." Zdvořile se uklání.

"A co vy tady?" ptám se zvědavě.

"Melissa se mi nabídla že mi pomůže s hledáním, ale když už jsi to našla tak.." Rychle skáču Maxovi do řeči.

"V pořádku, klidně hledejte dál, třeba se ještě něco najde." Obcházím je a mířím ke dveřím.

"Mimochodem, berte knihy z nejvyšších polic." Volám na ně ještě aniž bych se ohlédla.Vycházím z knihovny a srážím se s nějakým sluhou.Upadla jsem a on také, okamžitě ale vyskakuje.

"Omluvám se slečno, moc se omlouvám." Říká vyplašeně a pomáhá mi na nohy.

"V pořádku." Usmívám se, když vidí že se nezlobím viditelně se mu ulevilo.

"Mám pro vás dopis slečno."

"Dopis?" Jen přikyvuje a podává mi ho.

"Děkuji."  Znovu přikyvuje a rychle zase mizí. Rozkládám ho a čtu.Je od Alessia. Rychle přejíždím očima řádky.Chce se sejít u jezírka, u toho kde jsem získala Safiru. Poslední věta byla ale divná.

                                                                                Prosím pospěš si.

Mám špatný pocit.Rychle vybíhám ze zámku a mířím rovnou k lesu.Cestu si ještě dobře pamatuji.Utíkám lesem jako splašená, něco mi říkalo že je to vážné.Ty nádherné šaty mi při běhu trochu vadí, ale dá se to zvládnout.Proplétám se mezi stromy a potůčky.Na chvilku zastavuji.Slyším praskání větviček.Já blbka jsem si nevzala zbraň! Odolávám pokušení se plesknout přes obličej.Beru tedy nohy na ramena, moc daleko jsem ale nedoběhla.Do někoho jsem narazila.Byl to muž, chytil mě a zacpal mi ústa.