Inviolable

38.Kapitola/Vždy se vše v dobré obrátí..

U Maxe jsem si vybral nějaké oblečení.Prostě jsem vzal první co mi padlo na oči, vůbec nemám náladu to nějak více řešit.

"Takže, můžeme vyrazit?"

"Jo.." Odpověděl jsem.Hlavou se mi stále honí jak to vysvětlíme rodičům.

"Maxi, poslyš..Co chceš říct její rodině?" Zeptal jsem se.

"Nevím, asi řeknu že přes noc zmizela.Že jsem jí nemohl najít a tak sem jel za nima jestli nebude doma...Oni zavolají na policii, ta také nic nezjistí a tak to skončí." Povzdechl si.

"Toť velký konec královny Cassie Lewis.." Povzdechl jsem si.Zatnul jsem čelist při vzpomínce na to jaké to mohlo být kdyby se nestalo to co se stalo.Neměla se jen tak rozplynout měla být královna a žít šťastný a dlouhý život...Max si taky povzdechl, zvenku nevypadal nijak moc zraněně ale vím že uvnitř ho to ničí stejně jako mě.Přeci jen znal jí déle než já ale pro oba dva měla stejně velký význam.

"Víš strašně mě mrzí jak to skončilo, miloval jsem jí ale věděl jsem že ty si jí zasloužíš víc.Žárlil sem pak se to ale zvrhlo a já se zamiloval do někoho jiného a věděl jsem že tobě jí můžu klidně přenechat protože bude v dobrých rukách.Byla strašně starostlivá, bála se o mě i přes to všechno co se stalo.Chtěl jsem jí to vysvětlit ale nějak jsme se k tomu nedostali." Max promluvil do ticha stájí.Opíral se o stěnu zatím co já sedlal koně.Zarazil jsem se.

"Je pozdě na to si to vyčítat, nemohl si vědět co se stane stejně jako já.." Poznamenal jsem a pokračoval dál ve své práci.Anyx byla hotová a začal jsem připravovat Lucifera.

"Ne, toho si osedlám sám." Skočil mi do toho Max.

"Dobře." Tentokrát jsme se opřel o stěnu já.

"Co draci?" zeptal se náhle.

"Nevím, od včera jsem je neviděl.Až se vrátíme půjdu se na ně podívat.Doufám že jsou v pořádku."

"Určitě budou." Usmál se na mě Max.

"Tak hotovo, můžeme vyrazit." Nasedli jsme na koně a vyjeli ven.Dnešní den byl temný a to doslova.Obloha byla černá a všude byl klid.Moc lidí nebylo na ulici.Sem tam byla zapálená vonná svíčka.Museli jsme projet přes náměstí, srdce mi pukalo když sem uviděl zase tu sochu.Hleděl jsem do její tváře, není pryč zas tak dlouho ale už nyní mi nesnesitelně moc chybí.Odvrátil jsem zrak.Sejde z očí, sejde z mysli.Časem jí budu znát už jen ze vzpomínek a obrazů.

Ani nevím jak dlouho jsme jeli, z myšlenek mě vytrhlo až to když do mě Max šťouchnul loktem.

"Jsme na místě.Co dál?" Párkrát jsem zamrkal dokud mi vše zase nedošlo.Přijel jsem blíže k bráně a dotkl se jí. začal jsem pronášet stará slova.Anyx ale najednou cukla.

"Hou! Holka klídek."

"Co se děje?"

"Nevím co s ní je, poslední dobou je stále nervózní a náladová...Takže znova.." Dotkl jsem se opět magického oblouku. Rychle odříkal slova aby si zase Anyx nerozmyslela že cukne.Podařilo se.V bráně se zažehl fialový dým.

"Tak do toho.." Řekl jsem a společně s Maxem jsme vjeli do fialového dýmu.Zavřel jsem oči, když jsem je zase otevřel byli jsme v říši lidí.Bylo krásně, slunce svítilo, typoval bych že je kolem třetí hodiny odpolední.

"Tak jedem." Pobídl mě Max.Jeli jsme pomalým krokem.

"Jak daleko ještě?" Zeptal jsem se.

"Už moc ne za takových patnáct minut jsme u mého baráku." Pokračovali jsme dál v jízdě dokud jsem nezaslechl podivný zvuk.