Inviolable

35.Kapitola/Malé překvapení

Došla jsem Alessiovi pro vodu.Hltal jí strašně rychle.

"Pomalu.." Šeptám.Asi hodinu jsem ho nechala ležet v mechu a odpočívat.Draci okolo nás chodili a hlídali, já sama jsem častokrát prošla okolí abych se přesvědčila zda se nikde neskrývá nebezpečí.Když Alessio načerpal alespoň nějakou sílu pobízím ho aby vysedl na Beroana.Já rychle vysedávám na Safiru.Draci tuší že Alessiovi ještě není moc dobře proto letí opatrně, tedy alespoň se o to pokouší.Náhle se ale odklání z kurzu.

"Safiro, hej!" Křičím ale ona mě dokonale ignoruje.

"Otoč se!" Nic, v zoufalosti se otáčím na Alessia ale jemu je to úplně jedno.Spí.

"No sakra!" Ještě chvilku se snažím otočit draky, ale bezúspěšně.Pokládám si hlavu na Safiry krk a nechávám se unášet.V duchu nadávám na to jaká je Safira občas tvrdohlavá.Tuhle volnou chvíli kdy letíme.., ani nevím kam, využívám k přemýšlení nad nedávnýma událostma. Po čtvrt hodině draci zahájili klesání a Alessio se konečně začal probouzet.

"Uáách." Zívl si a protáhl se.Rozespale se rozhlíží po okolí a až po několika sekundách se začíná mračit.

"Úú jakpak jsme se vyspinkali?" Ptám se až moc sladky. Nechápavě na mě hledí.

"No, draci se vyklonili z kurzu a nechtěli se otočit a jelikož si spal neměl mi kdo poradit." pokrčuji rameny.

"Tak jsi mě měla vzbudit proboha!"

"Jo? Jasně, málem jsi umřel, prodělal si ošklivé zranění a já tě budu budit? No to víš že jo."Odfrkávám si.

Draci konečně přistáli na zemi a pokračovali pěšky.V této krajině bylo jen málo stromů a draci se zde pohybovali bez jakéhokoliv omezení.

"Někde zastavit musí." Uklidňoval mě Alessio, draci ještě zrychlili.Pevně jsem se chytila Safiry abych se neskutálela. Před námi se po chvíli zhmotnila obrovská skála.

"Safiro, zastav!" Křičela jsem na ni.Zaslechla jsem i Alessia jak něco křičí na svého draka.No takže to vypadá že asi nabouráme do skály nebo já nevím.Už jsme byli jen pár metrů od ní, když v tom oba draci vyskočili, zachytili se stěny a začali šplhat.

"Alessio?! Asi se neudržím." Křičím.S mou 'sílou' v rukách toho moc nevydržím.

"Hlavně se drž!" Volal na mě, sám vysel a také to s ním vypadalo bledě.Ruce jsem měla zpocené a začala jsem klouzat. Alessio a jeho drak jsou pod náma, Beron zpomalil zato Safira byla jak šílená.Jedna ruka mi sjela, nyní se držím už jen na jedné.

"Áááá! Alessio!" Začala jsem trochu vyvádět.V pravačce mi začínalo nepříjemně brnět, ruka mi začala povolovat a sklouzla mi i druhá.V panice jsem nedokázala ani vykřiknout.Rychle jsem se snažila při pádu zachytit Safiry ale místo toho jsem jí jen poškrábala.Už, už jsem se loučila se životem když mě zachytil Alessio.

"Drž se!" Ještě několik sekund jsme šplhali, pak konečně zastavili.Na vrcholku skály byla jeskyně, dost velká.V tu chvíli mi to bylo ale úplně jedno, byla jsem šťastná že jsem to přežila.Chvíli jsem oddychovala a pak jsem se zvedla.

"Alessio, jsi v pořádku?" Rychle jsem k němu došla a klekla si.Měl by odpočívat, místo toho mě zase zachraňuje.

"Je mi fajn." Daroval mi jeden ze svých oslňujících úsměvů a zvedl se.

"Co je to za jeskyni?" Ptám se tiše sama sebe. Safira, která stála o pár metrů dál nervózně přešlapovala.

"Co je holka?" Šla jsem za ní, ale stále mi utíkala.

"Notak, počkej na mě!" Volala jsem za ní.Konečně zastavila.Přišla jsem k ní blíž, chvíli mi trvalo než jsem poznala do čeho to šťouchá nozdrami.Vajíčko!

"Alessio!!" Zakřičela jsem z plných plic.Během několika sekund se vynořil z temnoty jeskyně s vytaseným mečem.

"Děje se něco?" Rychle jsem k němu přešla a vzala ho za ruku.

"To musíš vidět!" Táhla jsem ho až k vajíčku.

"Pane bože!" Užasl. Beron si stoupl k Safiře a začal ji něžně očuchávat.Safira se sklonila a vychrlila pár plamenů ohně na vajíčko.Uskutečnil se nám nádherný pohled, na pár sekund jsme zahlédli obrys malého dráčka.

"Úžasné.."Vyslovili jsme s Alessiem najednou.Rychle jsme se na sebe otočili a usmáli se.Mám sice teď hodně povinností, ale rozhoduji se že tady nějakou chvíli ještě budu.Sedíme s Alessiem na zemi a prohlížíme si vajíčko.

"Já budu vlastně v podstatě babička, v 17ti letech!To je trochu děsivé." Alessio se začal smát.

"Měli bychom ale už pomalu jít." Přikyvuji.Naposledy hladím vajíčko a v duchu mu slibuji že se jeho maminka vrátí.Píchá mě u srdce když vím že se Safiře a Beronovi může něco stát, pak by tenhle malý tvoreček zahynul.To se nesmí stát.Nechci odejít, Alessio mě tahá za ruku a já nespokojeně cupitám za ním.

"Neboj, bude v pořádku.Zanesou nás domů a pak se sem vrátí." Nasupeně se zastavuji.

"Mě jde ale o to že když se jim oboum něco stane tak ten dráček zahyne!" Naštvaně si odfrkávám a zakládám si ruce na prsou. Alessio mě chytá za boky a já trochu zaváhám.

"Nic se malému nestane.Věř mi."Dívám se do jeho očí a cítím jak se pod jeho pohledem roztávám.

"Já, mám..Mám strach Alessio.Nechci aby se tobě, Maxovi nebo komukoliv jinému něco stalo.Navíc, trochu se bojím smrti." Poslední větu šeptám.Něco jiného je umřít na bodná poranění, mučení nebo tak, a něco jiného zase úmrtí ve spánku.Vždy jsem doufala že umřu ve spánku, nyní je velká pravděpodobnost že umřu na bodná poranění nebo mučením.

"Nikomu se nic, nestane.Ty nás zachráníš všechny." Usmívá se.

"Jak to víš tak jistě?" Ptám se smutně.

"Prostě to vím."Šeptá a naklání se ke mě.Přikládá rty na ty mé a já cítím jak jsou vařící.Nepatrně otvírá ústa a já si hraju s jeho jazykem.Byl to pomalí a klidný polibek, tak nádherný jsem snad nikdy nezažila.Přála jsem si aby tenhle moment trval věčnost, bohužel netrval.Odtáhli jsme se od sebe a zamířili ke vchodu.Nasedla jsem na Safiru a on na Berona, zamířili jsme k našemu domovu a já tiše uvažovala co na mě všechno čeká až se vrátím.Za dvacet minut jsme přistáli u zámku.Rozloučila jsem se se Safirou.Hned před vchodem mě odchytilo několik lidí.Začalo sáhodlouhé plánování a připravování na boj.Alessio mi byl stále po boku.

Když jsme přilétali bylo odpoledne, nyní je téměř půlnoc.

"Měla by si jít už spát."Šťouchl do mě Alessio ramenem a vytrhl mě z přemýšlení.

"Cože, co?"Ptám se nesoustředěně.

"Měla bys jít spát." Opakuje.

"Jo, jo." Kývám a znovu se obracím ke stolu na kterém je snad tisíc figurek které mají představovat plán boje.Ještě chvíli hledím na stůl a pak se zvedám.Vycházím ze dveří a mířím k východu.

"Ty nejdeš do svého pokoje?" Ptá se Alessio zmateně.

"Jo, ach, promiň.Mohla bych spát dnes u tebe? nechci mít noční můry." Hraju si nervózně s prsty.

"Jistě." Usmívá se, společně vyrážíme k jeho domku.Za pár minut ležím v posteli a tisknu se k Alessiovi. Daří se mi klidně usnout, a dokonce se mi zdá i krásný sen ve kterém jsem jen já, Alessio a naši draci.

___________________________________________________

Omlouvám se že tak dlouho nebyla nová kapitola, ale začala škola.Teď jsme psali písemky a na praxi bylo dost práce. Moc se omlouvám.Pokusím se přidávat pravidelněji. :) Love you all!

-Vaše Nissis :P