Inviolable

21.Kapitola/ Klidné dny

O DVA TÝDNY POZDĚJI!

V ruce svírám luk, mířím na jednoho z ptáků.Vypouštím šíp a ten zasahuje ptáka do srdce.

"Dobrá práce!" Chválí mě Alessio.

"Děkuji." Usmívám se. Safira zabručela, asi se jí moc nelíbí že střílím ptáky.Za poslední dva týdny jsem se toho hodně naučila. Alessio tvrdí že jsem talent, já si tím ale nejsem moc jistá.Jde mi to jen díky tvrdému tréninku.Trénuji každý den, celý den. Safira se mi otřela o nohu, i ona za poslední dva týdny neskutečně vyrostla.Svědčí jí pobyt s ostatními draky a hlavně také dobré žrádlo.

"Pro dnešek by to stačilo, co takhle se jít nadlábnout? Nedaleko odsud je perfektní hospůdka." Jakmile to dořekl oboum nám zakručelo v břiše, mrkli jsme na sebe a rozesmáli se.

"Dáme závod?" Ptám se.

"Platí!" Okamžitě vylézám na Safiru.Ano, už je dost velká na to aby unesla alespoň mě.Luk si rychle přehazuji přes rameno. Alessio už mezitím vysedl na Anyx a už jí pobízí.Rychle vzlétáme, mám perfektní přehled o všem, vidím Alessia pod sebou jak uhání kupředu.Se Safirou se ale nenecháme porazit.Párkrát jednoduše mávla křídly a už jsme daleko před ním.Za necelých pět minut přistáváme, Alessio tu ještě není.Na něj budeme asi čekat dlouho.Je to tady dokonalé ale občas mi chybí náš svět.Čím déle tady ale trávím času tím více tady chci žít...

Alessio přibíhá, vlasy má rozcuchané a Anyx je vyřízená.Vyplazuji jazyk.

"Zase jsem tě porazila."

"No jo, no jo." Otráveně protočil oči. Objednali jsme si a posadili se venku. Safira si chtěla hrát s Anyx ale ta o to moc nestála a navíc se jí i bála.Donutilo mě to k úsměvu.

"Tak co, myslíš že jsem připravená?"

"S lukem zacházíš slušně, dnes večer by jsme mohli procvičit meč."

"Dnes večer nemohu, jdu ven s Maxem.." Dneska večer se máme jít projít, za celé dva týdny jsme se téměř neviděli.Já ho vídala každý večer, ale jen spát.Přicházela jsem pozdě v noci a ráno odcházela zase brzy.

"Aha, škoda."

"Pro tebe." Odpovídám mu.Vždy když není po jeho se strašně urazí. Je to strašně vtipné, vždy našpulí pusu ale za pět minut je zase ok. Přinášejí nám jídlo a já se do něj pouštím.Miluji pečeného divočáka.Tohle jídlo mi doporučil Alessio, od té chvíle kdy jsem ho poprvé ochutnala nechtěla jsem jíst nic jiného.

Max také tvrdě trénoval, ale často seděl i v knihovně a hledal informace o těch oživených duších.Ale bohužel nic nenašel.Zvědové nasazení na získání jména toho člověka který dokáže oživovat mrtvé se ještě neozvali.Vlastně se neozvali hrozně dlouho, začínám mít strach že je objevili a popravili.

Hledím na oblohu, za chvilku mám sraz s Maxem..Dojídáme jídlo a loučíme se.Alessio si musí ještě zařídit pár věcí a já stejně poletím takže.

Na královském dvoře jsem za chvilinku.Odváním Safiru za Lexi, větší draci tu mají už své boxy a ti draci kteří dosáhnou dospělosti vypouštějí volně.Samozřejmě když je majitel potřebuje drak to vycítí a co nejrychleji se dostane za svým páníčkem. Safira mi byla plně oddaná, je strašně chytrá a učenlivá.Také roste o něco rychleji než ostatní draci.Předávám Safiru Lexi a rychle zase běžím na dvůr.Max už na mě čeká s osedlaným Torosem i Luciferem. Hladím Lucifera po čenichu.

"Ahoj chlapče, jak se máš?" Tisknu mu polibek na čenich.Následně vítám i Torose.

"A mě nepřivítáš?" Ptá se Max na oko dotčeně.

"Jasně že i tebe přivítám." Motám se mu kolem krku a následně ho líbám.Chyběl mi.

Vyjíždíme, jedeme se trochu projet.Chci ho zavést na tu vyhlídku kam mě jednou vzal Alessio.

"Tak co v knihovně? Něco nového?"

"Vůbec nic, našel jsem všechno možné ale nic o tom jak je zabít." Odpovídá mi.

"Vsadím se že odpověď máme přímo před nosem." Dále už to nechci řešit proto dávám jiné téma.Bavíme se o našem lidském světě.Co se tam asi děje, a tak podobně.Zanedlouho už přijíždíme na vyhlídku.Vážu koně ke stromu a sedám si k Maxovi do trávy, tisknu se k němu.Společně sedíme a díváme se na hvězdy na obloze.Být s Maxem po tak dlouhé době je fajn, konečně jsem s někým kdo mě stoprocentně poslouchá. Alessio mě také poslouchá ale přece jen s Maxem je to jiné, jeho znám déle.S ním jsem si prošla víc.

"Chtěla bych jít na párty." Říkám s úsměvem.

"To já taky, ale tady jsou večer po hospodách také nějaké 'veselky'." Směji se nad tím jak vyslovil slovo veselka.

"To jistě ano ale chybí mi lidská muzika." Tentokrát se směje on.Leháme si do trávy a mazlíme se.Jsem nervózní, tuším že by to asi chtěl ale já ho nechci zklamat.Momentálně se dokážu soustředit jen na to jak můžu zvítězit ve válce.Líbá mě a každou minutou naléhavěji, podlehnout tomu či nepodlehnout? Ach to je zase dilema.Nakonec to vzdávám a podléhám.Alespoň jeden večer chci Maxe učinit šťastného.Plním Maxovi sny a tiše sténám.
Když je po všem choulím se mu v náručí, možná si o mě všichni myslí že jsem nedotknutelná ale jsem stejně zranitelná jako všichni ostatní.Alespoň se tak cítím a teď ještě víc když tu tak ležím nahá, proto se k Maxovi choulím ještě víc.