Inviolable

19.Kapitola/Miranda

Probralo mě lechtání na obličeji. Safira se nudila a očividně měla hlad, to já taky.Žaludek se mi křečovitě svíral a už mi i nadával.Zrovna ve chvíli kdy jsem se chytila za břicho se otevřeli dveře a v nich stála i má snídaně.

"Na snídani už jsem byl a v kuchyni mi pro tebe dali toto."Max držel v rukách tác s tou asi nejlákavější snídaní.

"Ahoj a děkuji!" Vykřikla jsem.Max mi tác položil na stehna a já se do něj okamžitě pustila, samozřejmě i se Sfirou.

"Za chvíli sem přijde Alessio, chce to dokončit."

"Já vím."Zamumlala jsem s plnou pusou.

"Nechci to řešit, co se stalo.Prostě na to zapomeneme."Říká po chvíli uvážlivě.

"Souhlasím, zato mé rameno vám to nikdy neodpustí."

"Já vím."Něžně se dotkl obvazu, zabolelo to.Následně se ke mě naklonil a věnoval mi dost, dost dlouhý polibek při kterém nás ale vyrušil Alessio který už byl připraven mě vyléčit.

"Ouč, pardon.Přijdu za chvíli."Nakrčil nos.

"Ne v pohodě, už odcházím."Max mi vtiskl ještě polibek na čelo a odešel.

"Jdeme na to?" Ptá se, dnes má očividně zase dobrou náladu.Pouze přikyvuji.Zase mi smotává obvaz a ránu léčí.Tentokrát už stoprocentně.Na rameni mám jen miniaturní jizvu.Vydýchnu si úlevou, už mě nic nebolí.Následně přichází doktor a propouští mě.S Alessiem míříme do stájí, vlastně bych tam ani teď neměla být.Když už jsem zdravá měla bych jít na trénink.Zastavujeme u Anyx.

"Nazdárek malá." Alessio hladí Anyx po čenichu.Ten kůň ho doslova miluje.Usmívám se.

"Tak co, měl si o mě velký strach?"Škádlím ho.

"Hele, nevtipkuj..Jasně že jsem měl!" Vyplazuji na něj jazyk.

"Neboj napravím to, a ano začal jsem si protože jsem zjistil..." Větu nedokončil protože jsem mu ruku přitiskla na ústa.Když se rozmluví nic ho nezastaví.

"Nechci to řešit a nebudu to řešit, a mimochodem, Max už o přátelství nemá zájem takže tak." Přikývl s klopil zrak.

"Safira je vyhublá."Říká po chvíli.

"Je tady taková speciální žena.Chová malé dráčky i obří draky, lidé k ní často chodívají aby zjistili jestli si je nechce vybrat nějaký drak.Každopádně, ona by ti mohla pomoci s výcvikem Safiry protože to ona také dělá, trénuje draky."

"Mohla bych se u ní zastavit."

"Mimo to, když je dráček mezi svými vrstevníky roste rychleji.Bude tam mít i lepší stravu a ty za ní můžeš chodit jek chceš." Dodává.

"Dobře, dobře. Zajdu za ní."

Najednou slyšíme kroky které se k nám rychle blíží.Běží k nám vyřízený Max.

"Hledám vás všude! Je svolaná nějaká porada, máme se tam dostavit všichni tři." Zmateně se na sebe s Alessiem podíváme a v další chvíli už běžíme do zámku. Alessio nás vede různými  chodbami přímo do nějakého sálu.Otevírá dveře, tohle není ten sál ve kterém jsem byla první den.Bylo tam asi dvacet lidí.Jeden vypadal jako voják a ostatní jako rádci.

"Výsosti." Oslovuje mě nějaký muž.

"Já jsem Peter, jsem vůdce armády." Podávám mu ruku ale on pokleká a líbá ji.Byla jsem zaskočená, myslela jsem že si normálně podáme ruku.

"Dnes ráno přiběhl kůň  a na zádech vezl zohavené tělo jednoho z mých vojáku.Na boku koně byl připevněn tento obraz."

"Miranda."Špital sem.

"Pááni, ta má ale kozy." S Maxem jsme se v údivu podívali na Alessia. Vlastně se na něj otočilo všech dvacet lidí.Když si to uvědomil, zrudnul.

"Pardon." Nasadil kajícný pohled a já měla chuť vyprsknout smíchy.Mezitím co jsem se snažila uklidnit abych při prvním slově co se budu snažit říct nevyprskla smíchy, promluvil Max.

"Alessio, musím tě zklamat.Takové prsa ani boky nemá, pouze jí to na tom obrazu přidělali, podle mě na její rozkaz." Říká Max.

"Asi si myslela, že bude vypadat mocněji." Pronesla jsem a následně se začala  tak smát, že jsem smíchem nakazila Alessia i Maxe.Po chvíli jsme se uklidnili a všichni jednohlasně pronesli.

"Pardon."

"Vlasy jí taky nějak dorostli od posledně."Zamyslel se Max.

"Poslala nám tento obraz aby ukázala že její moc sílí." Říká Peter.

"Co to stojí za tím trůnem?" Ptám se a mžourám na nějaké stíny.

"To jsou temné stíny, přichází na zem když oživí někdo oživí mrtvé.Nevracejí se zpátky jejich těla ale něco jako duše.Pravděpodobně jsou to duše mrtvých vojáku kteří k nám nyní chovají velkou nenávist."Promnula jsem si oči. Tohle není možné.

"Kdo je oživuje?" Ptám se.

"Pravděpodobně nějaký její poddaný který tuto schopnost má." odpovídá Peter.

"Máme nějaké možnosti zjistit jméno toho člověka?"

"Ano, už jsem nasadil pár zvědů kteří se vydali na území Artelů."

"Dobře a jak sen dají zabít ty stíny zesnulých vojáků?" Peter jen pokrčil rameny.No perfektní.Za chvíli na nás mohou zaútočit a my ani nevíme jak proti nim bojovat.Vzala jsem kluky za ruce a táhla přímo do nejbližší knihovny.Než jsme ale vyšli ven ze dveří Alessio ještě volal na Petera.

"Ten obraz mi prosím odneste do pokoje.Chci se kochat tím poprsím." Za tyto dvě věty si Alessio vysloužil pohlavek.A jelikož jsem byla naštvaná byl tisíckrát silnější než mohl čekat.