Mine hero, Mine life |N.H.|✔️

14.Díl

„Noo víš ...Říkal jsem o tobě rodičům a chtěli bych tě poznat. Pojedeš semnou do Irska?"

================================

„Jasně... Kdy?"

„Odlítáme pozítří odpoledne"

„Dobře, těším se" řekla jsem mu a usmála se. Niall mi půjčil nějaké věci na spaní a šli si lehnout. Ještě chvíli jsem přemýšlela, co když se jim nebudu líbit a pokládala jsem si otázky tohohle typu další půl hodiny a pak z toho usnula.

Den odletu

To že odlítáme jsme řekly klukům včera a neměli problém protože Harry jede s Miou do Holmes Chapel, Loui jede za rodinou do Doncasteru,  Liam se Soph do Wolverhamptonu a Niall a já do Mullingaru. Takže vila bude prázdná. Momentálně stojíme na letišti a čekáme až oznámí číslo našeho letu. Jsem nervozní a asi je to zjevně vidět protože Niall mě už 20 minut uklidňuje, že to bude dobrý a že se nemám čeho bát.

„Let BA245 k východu 7" tím oznámili náš let a my se vydaly k východu 7. Zkontrolovali nám letenky a pustili do letadla. Našly jsme si svá místa a čekaly než letadlo vzlétne. Během letu jsem usnula takže vůbec nevím co se dělo.

„Lásko, vstávej. Jsme tady" budil mě Ni a dal mi pusu.

„Jojo"

Šli jsme si pro kufry a pak k Niallovému autu. Kufry jsme daly do kufru (:D) a vyrazily jsme směr Mullingar.

„Bojím se" prolomila jsem hrobové ticho v autě, naštěstí to nebylo to trapné ticho ale takové to jak si každý úžíváme jeden druhého.

„Čeho prosím tě?"

„Co když se jim nebudu líbit nebo-" chtěla jsem pokračovat ale Ni mě umlčel svým polibkem.

„Nemáš se čeho bát. Naši jsou v pohodě, zalíbíš se jim. A už na to nemysli" ujistil mě. Než jsem se nadála tak jsme míjely dřevěnou ceduli s nápisem Mullingar a 5 minut na to zastavovaly u malého rodinného baráčku. Bylo to tu jiné a to nemyslím jen tu ulici kde bydlí rodina Horanových ale celý Mullingar, je to tu všechno strašně krásně vyzdobené a před domy mají zelené trpaslíky, vlastně ono je to tady všechno takový zelený. Ni vyndal kufry a šli jsme společně ruku v ruce k hlavnímu vchodu. Ni zazvonil a zanedlouho se otevřeli dveře a v nich stála Niallova mamka. Nejdřív byla zmatená ale pak se vrhla Niallovi do náruče.

„Nialle, tak ráda tě vidím" řekla jeho mamka

„Já tebe taky mami" řekl Ni a odtáhly se od sebe

„Mami, tohle je Elis moje přítelkyně" představil mě Ni

„Dobrý den, jsem Elis" pozdravila jsem ji

„Ahoj, já jsem Maura a prosím tykej mi" řekla mi a nastavila ruku na tykání. Já jsem neváhala a tykání přijmula.

„Pojďte dál dětičky moje" řekla Maura a my vešly dovnitř. Všude to tu bylo krásně vyzdobené a uklizené.

„Bobby? Pojď sem. Niall přijel!" zakřičela Maura do domu. Zachvilku přišel Niallův taťka, oni se přivítali a já na ně koukala jak skvělý mají vztah.

„Tati, tohle je Elis moje přítelkyně"

„Dobrý den, těší mě"

„Ahoj Elis, já jsem Bobby a tykej mi" a udělal to samé gesto jako Maura nastavil mi ruku na tykání a já přijmula.

„Dejte si věci do pokoje a pojďte jíst. Musíte mít hlad" říkala Maura dávala na stůl příbory.

„Jojo, hned jsme tady" odpověděl Ni za nás oba a šli jsme do druhé patra rodinného baráčku. Šli jsme po chodbě a zašli do posledních dveří vlevo. Když jsem vešla do Niallova pokoje tak jsem zůstala stát s otevřenou pusou. Měl to tu krásný, pokoj měl sladěny do modro-šedé barvy, nalevo ode dveří byla velká skříň, vedle skříně byli dveře a hádala jsem, že vedly do koupelny. Nad velkou postelí byla irská vlajka a vedle postele byli 2 noční stolky. Naproti dveřím byla stěna která byla pokryta fotkami s kluky nebo s rodinou a v rohu byl psací stůl.

„Wau!"