Mine hero, Mine life |N.H.|✔️

26.Díl

V minulém díle:

„Dobře.. miluju tě" řekla jsem mu a pohladila ho po vlasech.

„Taky tě miluju.. jen a jen tebe" opětoval mi slova a přitiskl si mě blíž k tělu. Pak jsme oba společně usnuli.

________________

*Odpoledne*

„Vážně musíš odjet?" zeptala jsem se Nialla, který si balil věci v ložnici a já seděla na posteli a koukala na něj. Niall se ke mě otočil, vstal ze země a sedl ke mě na postel.

„Bohužel musím broučku" řekl, dal mi pramínek vlasů za ucho a jemně mě pohladil po tváři. Chvilku jsme tam takhle seděli ale pak si Niall uvědomil kolik je hodin. Letadlo jim letí v 15:42 a je 15:08 a to je nejvyšší čas jet na letiště.

Na letišti už čekali kluci s Paulem a ochrankou. Vystoupily jsme tedy z auta a šli za nima.

„Louisi! Nikam nepůjdeš, nestihneme letadlo!" říkal Paul zvýšeným hlasem Louimu aby nikam nechodil. „Tak jsme všichni, můžeme jet" rozkázal Paul a mě se začal stahovat žaludek. Ne kvůli tomu, že by mi bylo špatně ale kvůli tomu, že příjdu o Nialla... na Vánoce.

„Lásko... musím jít, co nevidět budeme zase spolu a uděláme si krásný Vánoce spolu ano? Jen my dva .. slibuju Budeme si psát a volat každý den. Miluju tě Elis" řekl mi Niall a já se mu vrhla okolo krku. Nevěděla jsem co mám říct. Spustily se mi vodopády slz a tím jsem Niallovi umáčela tričko.

„Taky tě miluju lásko" to bylo všechno co jsem mu dokázala říct i přes slzy. Vysoukala jsem se z objetí a koukala Niallovi do očí. Ten se začal přibližovat až spojil naše rty, začala jsem spolupracovat ale po chvilce jsem se odtáhla.

„Ať ti to neuletí" řekla jsem mu a dala mu pusu. Podívala jsem se okolo nás a všichni na nás koukali. Ať už to byli kluci nebo úplně cizí lidi. Rozloučila jsem se s klukama a šla pryč z letiště ale to by nebyli novináři kdyby se mě neptali na stupidní otázky. 'Sakra to mi nemůžou dát pokoj ani v tuhle chvíli' pomyslela jsem si a snažila se je ignorovat. Došla jsem k autu, nasedla a zamkla se. Z letiště jsem jela do obchodu nakoupit nějaké jídlo a pak rovnou k Niallerovi domů.

***

Dneska je 23. Prosince a to znamená, že zítra jsou Vánoce. Šla jsem do obýváku a uvědomila jsem si, že jsem na stole v jídelně nechala mobil. Došla jsem do jídelny a odemkla mobil. Měla jsem tam 15 zmeškaných hovorů a 8 zpráv a všechno od Nialla.

Sice nevím kolik je teď v Americe ale rozhodla jsem se mu zavolat. Vytočila jsem jeho číslo a netrvalo dlouho tak to Ni vzal.

„Miláčku proč si mi nebrala mobil víš jak jsem se bál, že se ti něco stalo?!" vyšiloval Ni a já poznala, že je mírně vytočený.

„Lásko neboj. Jsem v pořádku, jen jsem si nechala mobil v jídelně. Hned jak jsem přijela jsem si šla lehnout."

„Uff! Víš jak jsem se lekl"

„Noo to teda fakt nevím" řekla jsem mu zasmála se

„Tohle není k smíchu. Broučku musím jít, máme koncert. Miluju tě pa" rozloučil se semnou v rychlosti Ni.

„Taky tě miluju" řekla jsem mu do telefonu a típla hovor. Jelikož mi kručelo v břiše tak jsem se rozhodla si jít udělat snídani.

*Večer*

K večeři jsem si udělala míchaná vajíčka se slaninou a pak jsem skypovala s Niallem. Mluvily jsme spolu asi hodinu a půl než musel zase jít. Šla jsem do kuchyně a udělala si horkou čokoládu a pak jsem šla do obýváku a koukala na nějaký film. V půlce filmu se mi udělala strašně špatně až na zvracení. Vstala jsem z gauče a běžela do koupelny kde jsem svůj celý obsah žaludku vyklopila do záchodu. Takhle se to opakovalo asi třikrát, přišlo mi to divný. Měla jsem v koupelně ve skříňce zašitý dva těhotenské testy a tak jsem se rozhoupala a udělala jsem si je oba. Položila jsem je na umyvadlo a počkala pár minut.