Velmi chlípné vztahy

Jak se co nejdivněji probudit

... Netheriel seděl na velké posteli jako uhranutý. Nemohl si nic z minulé noci vybavit. Letěl se svým ochráncem Tristianem oblohou a pak... Co se stalo pak? A proč má zase na sobě směšné lolita šatičky? Rychle je ze sebe shodil a přitom si všiml, že jej poněkud pobolívá zadeček. Co se sakra stalo? Kdo byl tak hrubý? Snad ne Tristian? A kde vůbec ten hlupák je? Své běžné oblečení našel snadno, leželo na stolku vedle velkého zrcadla. Oblékl se před ním a ke své velké radosti našel na stolku i kartáč na vlasy. Najednou úplně zapomněl na to, že neví, kde je, a zabral se do rozčesávání své černé lesklé hřívy. Až po dlouhém, stereotypním, ale pro Netheriela nesmírně zábavném pročesávání byl do jisté míry spokojený.
"Zdá se, že se nijak moc nesnažíš dostat ven," ozval se mužský hlas. Netheriel se za ním otočil a spatřil osobu zahalenou v černém plášti, jak stojí vedle dveří. I když si nemohl vzpomenout, jaký s ním má vztah, najednou věděl, že jeho jméno je Assar, je to upír a zároveň nejúžasnější, nejkrásnější a nejmocnější tvor, kterého kdy potkal. Možná že on je příčinou jeho bolesti v zadečku..?
"Proč bych měl utíkat z tak nádherného místa? Podobné určitě jen tak nenajdu," pokusil se Netheriel usmát, ale upírův výraz byl nečitelný, jako by místo tváře měl jen kámen.
"To máš pravdu," souhlasil. Samozřejmě... Jeho černý palác skrytý lidským očím byl zhmotněním snad krásy samotné. Netheriel odložil kartáč a jako poslušný sluha vysvékl Assarovi plášť, který pak pověsil na ramínko do skříně. Ne, že by věděl, co v tu chvíli dělá a proč tomu tak je... Rozhodl se radši nezabývat se tím, protože si nebyl jistý, do jaké míry jeho myšlenky zůstávají v soukromí.
"Šatičky se ti nelíbily?" zeptal se Assar stále s kamennou tváří. Netheriel pohlédl rozpačitě do země.
"Byly krásné, ale přesto mám radši své oblečení," pokusil se omluvit. "A... Co se vlastně včera večer stalo?" Odpovědí mu byl jen upírův mírný náznak úsměvu. Nevěděl proč, ale vyděsilo ho to. V tu chvíli strnul leknutím, protože se rozletěly dveře a v komnatě se objevilo něco jako ženská verze Assara, která ale neumí ovládat své emoce.
"Byl tu! A tys mi to neřekl!" vykřikla ona upírka a naštvaně došla k Assarovi. Byla opravdu krásná, na sobě měla světle fialové plesové šaty, ale i tak její vztek vzbuzoval hrůzu. Assar se ani nepohnul, jen ji sledoval chladným pohledem.
"Julianne, buď tak laskavá, neřvi a nechej nás osamotě," hlesl. Tón jeho hlasu byl zvláštně tichý a důrazný zároveň.
"Eh? Bratříček má novou hračku?" zeptala se žena a pohlédla na Netheriela. "Juu, ten je roztomilý... Chci si s ním taky hrát."
"Cože? Smůla, já si hraji jen s muži," prohlásil Netheriel, který se mezitím probral z prvotního šoku. Nikdy se za svou orientaci nestyděl a po pravdě řečeno, ženy obecně by v jeho ideálním světě vůbec nemusely existovat. Julianne ho pozorovala pohledem, který byl tak zkoumavý, že jej donutil se začervenat.
"Kvůli tebe tady byl Tristian?" otázala se upírka už trochu méně rozzlobeným hlasem.
"Ano, byl. A už to stačilo, Julianne, teď odejdi a nech nás samotné," zkusil jí to Assar znovu přikázat. Kupodivu ho poslechla, odešla a nezapomněla za sebou prásknout dveřmi.