Velmi chlípné vztahy

Samé zvraty

"Dobře, nechám tě odpočívat," povzdechl si Tristian a zmizel oknem, jen za ním zašustila pírka na jeho jediném černém křídle.
Netheriel se donutil nebrečet. Zase byl prázdný. Smutný. Sám. Nakonec usnul...

Když se vzbudil, okamžitě pocítil, že v místnosti není sám. Cítil ohromnou auru, děsivou moc. Assar? Co tu dělá? Tristian se spletl? Otevřel oči a posadil se.

"Co tu děláš?" zeptal se chladně, bez úsměvu, a dusil v sobě strach. Musel to myslet vážně, když přišel zrovna sem.

"Přišel jsem si pro tebe," odvětil Assar. Ačkoli měl na tváři svůj kamenný výraz, šlo z něj cítit, že je rozhodnutý. Netheriela to rozechvělo; netušil, jak by měl vzdorovat.

"Ale já nikam nechci," zkusil šeptnout. Assar na to samozřejmě nereagoval, jen chytil Netheriela za ruku a přemístil se s ním zpátky do komnaty v jeho černém sídle. Andílek se mu vytrhl, ale to už bylo na útěk pozdě. Komu se taky kdy podařilo utéct před upírem...

"Co po mě chceš?! Slíbil jsi Tristianovi, že mě necháš!" vykřikl a odstrčil Assara od sebe.

"Zůstaneš tady," odvětil prostě a ani se nebránil. Zase vypadal jako nejnádhernější děsivá socha. Netheriel se tvářil uraženě tak dlouho, než Assar odešel, a pak si vlezl do postele a tiše se rozplakal. Zase z něj bude jen děvka? Odstřižený od Tristiana, od své svobody, od všeho, co si v tomhle světě vydobyl... Zoufal si z toho pomyšlení, že bude pořád stejný jako posledních pár let. V jeho domovském světě se, ač živý, dostal do pekla... A přežíval dost pochybným způsobem, než jej odtamtud nepřímo dostal brouček Aoki. Ale to by byl jiný příběh.

Assar znovu přišel, když Netherielovi uschly všechny slzy na tvářích, a posadil se k němu.

"Už jsi se uklidnil?" zeptal se chladně. Netheriel neodpověděl, styděl se, ale rozhodl se ho ignorovat. "Kdybys chtěl, mohl bych ti pomoct," nabídl mu pak upír nevzrušeně. Andílek na něj pohlédl, zvědavě, ale bez nadšení. Nehodlal se nechat uplatit. Assar tedy nečekal na odpověď, zvedl si ruku k ústům a prokousl si zápěstí, kde se objevila kapička krve, než se ranky do sekundy zacelily.

"Kdybych chtěl, napil bych se čisté krve, kterou jsem získal sám," špitl nerozhodně Netheriel, ale zároveň věděl, že by měl být víc než poctěn. Jenže krev neměl zrovna v lásce.

"Znáš nějakého upíra, který má mocnější krev, než je ta moje?"

Netheriel si povzdechl a slízl Assarovu krev. Sotva se mu rozplynula na jazyku, cítil se skvěle. Žádná bolest, spousta energie, dokonce i náladu měl dobrou. Pousmál se na svého únosce.

"Doufám, žes mi nepomohl jen proto, abys mě mohl zase ojet," zavrněl podezřívavě. Vlastně si tím byl jistý.

"Záleží na tom?" Assar jej pohladil po tváři, přitáhl si jej k sobě a políbil ho. Andílek neprotestoval, oplácel mu polibky a mhouřil spokojeně oči. Byl jako očarovaný. Krev čistého upíra je skoro jako droga... A tak taky na něj působila.

"Ano," zatvářil se ublíženě.

"I kdyby to tak bylo, máš být vděčný... Mou krví se nesmí jen tak plýtvat... Chci tě," pousmál se Assar. Tohle okřídlené dítě ho už tolikrát donutilo k úsměvu, že o sobě začal pochybovat.

"Taky tě chci," zavrněl Netheriel. Byl okouzlený, celé jeho já se změnilo. Políbil Assara, vychutnával si jeho rty, stáhl ho k sobě do peřin a přitulil se k němu. To tělo pro něj bylo jako magnet.

"Takhle držíš slovo, Assare? Tohle bych od čistokrevného nikdy nečekal," ozvalo se od okna dost rozhořčeně. Netheriel tím směrem vyděšeně pohlédl a spatřil Tristiana. Poprvé cítil, že i z něj sálá jakási moc. Assar se ušklíbl.

"Tyhle narážky si nech, stejně nejsou z tvé hlavy. Kdykoli budeš chtít, můžeš si ho půjčit," navrhl, ale Tristian rázně zavrtěl hlavou. Netheriel otřáslo to zjištění, že už je zase předmětem obchodu... Jako věc, jako děvka.

"Vrať ho, už jsi mu ublížil dost," zavrčel Tristian nekompromisně.

"Proč se nezeptáš jej, když o něj tak stojíš?" řekl Assar a jeho ruce sklouzly na Netherielův zadeček. Tristian na andílka pohlédl očekávajíc podporu, ale ten přivíral oči touhou.

"Chci ho," špitl Netheriel. Assarova ruka jej málem pálila, i když byla ledově chladná. Tristian si udržel neutrální výraz.

"Tak vidíš," zavrněl Assar vítězně. "Měl bys odejít, rušíš nás."

"Oba víme, že ho ovládáš," zavrčel Tristian tiše.

"Kdybych ho ovládal úplně, nebylo by to zajímavé," odvětil Assar. "A teď už zmiz!"

"Nikam nejdu," postavil si Tristian hlavu jako malé dítě a došel k posteli.

"Myslíš?" pousmál se Assar, pohladil Netheriela po zádech nahoru až na křídla. Netheriel ztuhl strachy. O svá křídla se bál víc než o cokoli jiného... Když ucítil, jak se mu Assarovy prsty zarývají mezi pírka, vzpamatoval se úplně. Nebylo pochyb, že by je dokázal jediným škubnutím utrhnout.

"Ne...Nech toho," zakňučel. Neměl jak se bránit. Nedával pozor, nechal se ovládnout a dostal se do situace, kterou nikdy nechtěl zažít. A bolelo to čím dál víc.
"Prosím, nedělej to," zasténal zoufale bolestí. Děsil se představy, že by měl přijít o svá krásná křídla. A bolelo to víc, než by byl kdy schopný si představit.

"Přestaň... Už jsem pryč," špitl Tristian, uznal tím svou prohru a zmizel. Netheriel se bál, ale Assar jej nakonec pustil. Andílek se schoulil do sebe a rozbrečel se, jak se z něj najednou uvolnil strach a napětí.

"Pláčeš dost často. To bych od někoho, jako jsi ty, nečekal," poznamenal Assar a bylo znát, že se úmyslně vyhýbal tomu, aby ho nazval děvkou. Kdo ví, proč.

"Promiň," vzlykl Netheriel. "Jenže tohle... Tohle bylo moc! Křídla jsou to poslední, co mám... A kdybych o ně měl přijít..." vysvětloval mezi vzlyky, zatímco se snažil uklidnit, ale byli to těžké. Taková panika se z těla musí nějak dostat a slzy jsou ta nejjednodušší cesta.

"Zatracený Tristian, mohlo to být tak dobré!" zasyčel Assar naštvaně a i vzduch okolo něj prskal mocí a prozrazoval tím, jak rád by teď upír něco nechal vybouchnout, rozletět se na kusy. A to něco měl být samozřejmě Tristian. Netheriel ho sledoval, jak vstává z postele, a přemýšlel, co by měl a mohl udělat, jenže se bál i pohnout.

"Proč tak lpíš na svých křídlech?" zeptal se najednou Assar, jako by se v jediné vteřině uklidnil. "Předurčila ti osud děvky... Bez nich bys těžko musel tohle všechno dělat."

"Ale už bych byl mrtvý," namítnul Netheriel. Věděl to moc dobře. Bez křídel by nebyl dost zajímavý a v pekle by zemřel, protože by si ho nikdo ani nevšiml...

"To už je druhá věc," ušklíbl se upír. Povzdechl si a posadil se zpátky na postel. "Byl bys mrtvý jako ona," dodal šeptem.

"Neříkej mi, že taky pořád myslíš na tu Lucianu."
Na tohle chování už Netheriel začínal být alergický. Lu mu už před nějakou dobou pověděla příběh o takzvané Lucianě, pro kterou se Tristian může skoro uvzdychat... Prý spolu chodili, hodně se toho dělo, stýkala se mimo jiných i s Assarem, a pak jednou zmizela a už se nevrátila. Je to hodně divné, když někomu zmizí jeho já... Ale stalo se to, a tak z Luciany zbyla jen Lu.

"Nemyslím na ni. Tristian ano?"

"Jo... Pořád. Jak mám patřit k vám, když pořád myslíte na jednu a tu samou osobu?" založil si Netheriel ruce na hrudi. Assar se najednou objevil nad ním a vtiskl jej do peřin, jen jeho bílé vlasy zavlály.

"Já na ni nemyslím," zasyčel. "Nikdy jsem na ni nemyslel. Byla na to příliš ubohá."
Netheriel na něj jen hleděl. Zaprvé nechápal, jak se Assar může pohybovat tak rychle, že jej nejde vidět, a pak jej taky překvapil jeho náhlý vztek. Zase začínal mít strach, že přijde o křídla.