Velmi chlípné vztahy

Rudá nejistota

„U-úžasné," špitl Netheriel, zatímco se snažil pochytat dech. Nemohl se přestat chvět. Assar neodpověděl, jen se posadil vedle něj a začal se mu něžně probírat vlásky. Netheriel se uklidnil a začínal cítit únavu.

 „Tak se nevyčerpej mou dokonalostí," poradil mu Assar. Snažil se zase vypadat kamenně, ale Netheriel na něm přesto poznal, že je víc než spokojený. Anděl se tomu usmál, byl na něj až tak božský pohled, že přesvědčil kamenného Assara, aby se k němu sklonil a políbil jej na čelo.
„Děkuji," špitl tiše. To Netheriela potěšilo snad ještě více než všechno, co se za tenhle den stalo.

„Já taky, můj pane," usmál se Netheriel.

„Chceš spát?" zeptal se Assar starostlivě. Nechtěl ho vyčerpat úplně, koneckonců měli na sebe spoustu, spoustu času. Netheriel zavrtěl hlavou a posadil se, neodolal a lehce bělovláska políbil. Upír jej objal a znovu vtiskl do peřin, ale Netheriel se nenechal, posbíral zbytek energie a přetočil se nad svého pána. Assar kupodivu neprotestoval.

„Jsi tak nádherný, můj pane," zavrněl Netheriel a přejel mu prstem po bradavce. Assar se kousl do rtu, ale pak se na andílka vážně zadíval.

„O co se snažíš, hm? Další kolo nezvládneš." Netherielovi to bylo jasné, ale Assar byl příliš krásný, příliš dokonalý, příliš přitažlivý. Nemohl mu odolat.

„Uvidíme," špitl, olíbával Assarovi krk a hladil jeho tělo okouzlený jím a svou vlastní touhou.

„Víš co, andílku? Půjdeme se umýt," navrhl Assar a zvedl jej ze sebe. Nahodil si na sebe svůj černý plášť,Netheriela si držel u těla, takže z něj nebylo vidět skoro nic. Přešli spolu do vedlejší místnosti a vlezli do připravené koupele. Netheriel se dostal do další fáze obdivování – červenal se a nedokázal se na svého pána přímo podívat. Assar si musel přidržet jeho bradu, aby jej mohl políbit. Jenže Netherielovi už srdce bušilo tak, že skoro omdlíval.
„No tak, drž se, andílku. Už vidíš, co by se stalo, kdybych se tebou nechal svést hned?" Netheriel přikývl, chápal moc dobře to, že navzdory své touze byl slabý.

„Jenže já tě chci," špitl. „Ty mě ne?" zeptal se a zvedl oči ke svému pánovi.

„Samozřejmě, že tě taky chci, zlatíčko," zavrněl Assar a něžně políbil Netheriela na čelo. „Ale nemusím tě taky úplně zničit. Chvilku si počkáme, ano?" řekl, ale pak musel tiše zasténat, protože Netheriel sklouzl rukou do jeho rozkroku.

„Na mě nezáleží, ale ty vypadáš, že by se ti druhé kolo celkem líbilo i hodilo," pousmál se a začal Assara pomalu honit. Ten se vší svou vůlí snažil znovu nabýt sebejistotu, autoritu i kamenný výraz. Zatím se zdálo, že jej tahle děvka dokázala vyvést z míry.

„Netherieli, přestaň," zasténal. Andílek to opravdu uměl a Assar si sebou vůbec nebyl jistý.

„Nepřestanu, můj pane," zavrněl Netheriel sladce. „Konec konců jsi mě tady první políbil ty," pokusil se své chování zdůvodnit. Vlastně byl ale fascinovaný tím, že i někdo, jako je Assar, může být ovládán touhou.

„Netherieli... Netherieli," vzdychal upír. Andílek ho donutil posadit se na okraj bazénu a začal pracovat i ústy. Snažil se, nechtěl ho nechat vydechnout, a celkem brzy jej dovedl k vrcholu. Assar ho alespoň trochu odstrčil, aby nebyl špinavý, i když to v koupeli bylo úplně zbytečné. Pohlédl na něj, ale v jeho rudých očích byl jakýsi náznak nejistoty. Avšak Netheriel na to nedbal a pousmál se.

„Lepší?" zeptal se, jako by se nějakým zvláštním způsobem prohodily jejich role a on byl ten, kdo se měl starat. Tahle myšlenka se Assarovi vůbec nezamlouvala. Lehce odstrčil ubohého andílka od sebe, vylezl z vody a nahodil si na sebe černý saténový župan.

„Neposlechl jsi můj rozkaz," prohlásil vážně. Netheriel ho pozoroval sedíc až po krk ve vodě. Čekal, co se stane, protože očividně přešlápl.

„Ale tobě se to líbilo," osmělil se namítnout trochu přidrzle. V tu chvíli ucítil palčivou bolest mezi křídly, jako by na jeho záda dopadl neviditelný bič. Vykřikl spíš překvapením než bolestí. Vyděšeně sledoval Assara, jak odchází, a měl hodně škaredý pocit z toho, co se asi stane dál.

„Obleč se a přijď do komnaty," přikázal Assar, než se za ním zabouchly dveře. Netheriel chvíli jen seděl a nechával doznívat bolest. Byl to hloupý experiment, ale byl zároveň nezbytný. Netheriel nehodlal zůstat jen na pozici palácového zvířátka bez práv, chtěl být Assarovým milencem, ne kusem do sbírky. Když bolest odezněla, vstal z vody a vrátil se do své komnaty. Assar tam nebyl.
Litoval toho, že si zkazil tak nádherný den. Sledoval postel, na které se cítil tak nádherně, a nedokázal se jí dotknout. Došel k oknu, odhrnul černé závěsy a oslnilo jej sluneční světlo. Ano... Tam venku začínalo jaro a on se teď nemohl hnout ze svého pokoje. Seděl na zemi před oknem a sledoval cestu slunce oblohou. Tentokrát nemyslel na to, že by chtěl pryč, ale naopak chtěl vidět Assara a moct se mu podívat zpříma do očí bez toho, aby si od něj vysloužil kamennou tvář nebo věčnou nedůvěru.