"Výborně, Tristiane. Tak pojď, nebo to tady tvé děvce předvedu názorně," ušklíbla se Julianne. Tristian zaváhal, ale pak posadil Netheriela na postel, políbil ho na líčko a zmizel s upírkou.
Netheriel byl zmatený. Zdálo se, že o Tristianovi všichni všechno ví... Jen před ním si své já pečlivě střeží. Bylo mu to líto. On by byl schopný mu ze sebe ukázat snad všechno, ale Tristian mu to oplácel nedůvěrou. Neměl ho ani trochu rád a určitě byl Assarovi vděčný za to, že ho pohlídá a on ho tak nebude muset pořád tahat za sebou jako ocásek... Netheriel si dobře pamatoval, že to Tristianovi vadilo.
Opět ho začaly popadat depresivní nálady. Chvilku to zvládal. Odolával. Jenže potom to vzdal, odmotal si ze zápěstí obvaz a řízl se svou dýkou. Jen tak seděl a sledoval, jak jeho krev pomalu teče, zatímco se v jeho komnatě objevil Assar. Ani jeden z nich neřekl vůbec nic. Upír jej sledoval a Netherielovi ani nedošlo, v jakém je nebezpečí. Nepostřehl ani pohyb, když Assar došel k němu, a bez výrazu sledoval, jak bere jeho ruku a pije z ní krev. Nekousl jej, to by dopadlo špatně, ale i tak to byl zvláštní pocit... Okolo se vznášel skoro viditelný opar touhy, až bolestivé touhy, kterou zažíval Assar. Ale jeho kamenný výraz se přesto nezměnil. Netheriel jej pozoroval a začínal pociťovat jakýsi respekt k jeho sebeovládání.
Upír mu po chvíli upřený pohled oplatil, když mu vyschl pramen krve. Netheriel sledoval tu živou, svítící rudou v jeho očích. Cítil, že nemá dost. Ani zdaleka.
"Nechci tě zabít, ani proměnit," špitl upír. Netheriel taky nechtěl, jenže přirozenost takových tvorů noci je mocná věc.
"Kdybych se řízl ještě a do větší hloubky, mohl by ses napít... Možná bych byl v bezvědomí, ale třeba bych neumřel," navrhl naivně. Měl strach, který ho pálil kdesi v hloubce duše, ale Assarova touha jako by se přenášela i na něj.
"Ne, Netherieli, neriskuj... Chvilku na mě počkáš... A pak si tě vezmu, ano?" Aniž by počkal na Netherielovu reakci, Assar zmizel. Andílek pohlédl na své zápěstí, na kterém nebyla ani stopa po krvi. Přemýšlel. Tohle všechno... Tuhle neuvěřitelnou touhu způsobila jeho krev? A proč ho vlastně Assar nechce kousnout? Je jasné, že jeho šance na přežití jsou skoro nulové, ale přece by se o něj neměl starat. Říkal, že si ho chce nechat... To se chce přes tohle přenášet? Andílkovi to přišlo naprosto nemožné a obdivoval Assara za to, že to zvládl, aniž by dal na sobě cokoliv znát. Byl dokonalý, úžasný. Netheriel sebou praštil na polštář a schoulil se do klubíčka okolo svých rukou. Srdce mu bilo jako splašené. Zamiloval se snad? Po té době?
ČTEŠ
Velmi chlípné vztahy
VampireMalý anděl s černými křídly a pokroucenou duší se dostal na okraj tohoto světa. Co když se od svých přátel dostane k nejnádhernějšímu a nejmocnějšímu upíru? Je to nebezpečí, nebo šance najít bezpečnou náruč, po které tak touží?
