Velmi chlípné vztahy

Můj pane

 Netheriel měl už snad pomilionté chuť se rozbrečet, ale uhlídal se a začal si zase rozčesávat vlasy. Cítil z nich Assara. Jak může být někdo tak neskutečně arogantní? Co si vůbec myslí? Že mu patří světy i se všemi tvory? Kopl naštvaně do zdi. Protože se cítil pošpiněný, rozhodl se jít umýt. Koupelna byla obrovská a přepychová jako i zbytek černého paláce; voňavá voda jej uklidnila a když se vrátil do své komnaty, hleděl zasněně z okna. Bojí se o něj Aoki nebo Tristian? A nebo si na něj vůbec nevzpomenou? Kdo by si taky vzpomněl na malou, ubohou děvku, když jim stejně přidělává jen problémy... Chtěly by se pořezat, ale zakořenil v něm strach z Assara. Když nesmí, tak prostě nesmí. Posledně to mělo dost vážné následky. Nechtěl se stát jeho otrokem, což bylo v podstatě to, co po něm chtěl. Jenže co by mohl udělat? Assarova rozhodnutí jsou definitivní. Teď na jeho volbě nezáleželo. Ale jedno věděl jistě... Jestli uvidí Julianne, dá jí pořádnou facku.

Assar se znovu objevil, když Netheriel seděl na křesle přitaženém k oknu a sledoval vítr v zahradách. Všiml si sice, že jej Assar sleduje, ale ani na něj nepohlédl.

„Fouká tam, dalo by se dobře plachtit," špitl zasněně. Chtěl by roztáhnout křídla a letět, ne se o ně bát.

„Pokud budeš poslušný, někdy tě pustím ven. Ale nesmíš nechat nikoho, aby se tě dotýkal, a brzy se vrátíš," slíbil Assar klidným hlasem, ale vyznělo to, jako by ho hodlal vyvenčit jako psa. Netheriela tím sice překvapil, ale neuspokojil. Chtěl svobodu.

„Můžu hned?" zeptal se. Plánoval samozřejmě, že se už nevrátí. Assar zavrtěl hlavou.

„Když jsem přišel, znamená to, že něco chci, nemyslíš?" došel k němu.

„A co si přeješ?" povytáhl Netheriel obočí, když konečně odtrhl pohled od okna.

„Tebe."

„Už zas?" naježil se. Vždyť ho měl ani ne před hodinou. To ho hodlá otravovat tak často?

„Máš s tím problém?" zeptal se tichým hlasem Assar a sklonil se k němu pro krátký polibek.

„Budu strašně vyčerpaný," špitl Netheriel. Bál se ale, že pokud bude odporovat, znovu skončí s bolavým pozadím, proto neutíkal.

„Až budeš vyčerpaný, pak tě nechám odpočívat." Assar svého andílka zvedl, vyměnil si s ním místa a posadil si jej na nohu. Netheriel se z jeho jemného zacházení začal červenat. Třeba měla Lu pravdu, on vlastně není sadistický, jen stačilo jej nerozčilovat. Upíří krev je bláznivě vznětlivá.

„Nikdy mě neodmítej," zašeptal Assar a políbil jej. Ten polibek byl nádherný, dlouhý, ale něžný a sladký. Netheriela to rozechvělo, ale zase si slíbil, že se nenechá ovládat touhou. Ale přesto tušil, že to dopadne jako vždy.

Assar jej lehce hladil po zádech a něžně líbal, dával si záležet na tom, aby si to jeho malé domácí zvířátko užívalo. A taky že ano, i když nechtěl, Netheriel se chvěl a tiše vrněl. Assarovo malé černé koťátko.

Netheriela touha samozřejmě brzy začala spalovat a rozhodl se, že by měl Assara nějak odměnit za jeho trpělivost, a tak sklouzl dolů před křeslo, rozepnul mu kalhoty a začal jej kouřit. Takhle byl naučený děkovat, jeho pokroucenou duši to nějakým způsobem uklidňovalo... Byl spokojený, když slyšel Assara tiše vzdychat. To mu bylo dostatečnou odměnou. Assar ho nenechal jeho práci dokončit, vytáhl ho zpátky nahoru, vysvlékl, ještě chvíli ho líbal, hladil a vzrušoval, a pak si jej nasadil na sebe. Netheriel byl tím pocitem okouzlený, miloval to, sám se nadzvedával a tiše sténal.

„Ah... To je úžasné," špitl ohromeně, zatímco dál vysedával a poslouchal Assarovo tiché, spokojené vrnění. Opravdu se mu to líbilo. Byl by ale schopný tu zůstávat jen pro tohle?

„Tak to řekni ještě jednou... Řekni, že jsem tvůj pán," pousmál se upír a jeho rudé oči slabě zářily. Netheriel se zarazil, ale Assar ho nenechal ustat s pohybem. Andílek se začal topit v touze a už nedokázal vzdorovat.

„Je to úžasné, můj pane," zavzdychal mezi steny. Už se tím ani nedokázal trápit, jak snadno se mu poddal, radši si to užíval, dokud to bylo možné.

Bylo jim úžasně, jako by patřili k sobě, Netheriel se úplně zapomněl kontrolovat, a nakonec z toho byl nádherný vrchol. Andílek se vyčerpáním ani nedokázal nadzvednout, jen seděl na Assarovi, opíral se o něj a hlasitě oddechoval. Assar ho lehce objímal.

 „Tak co, andílku? Líbilo se?" zeptal se po chvíli, kdy už se Netheriel alespoň trochu vzpamatoval.

„Ano... Můj pane," uvolil se anděl odpovědět tak, jak si to Assar přál. Byl už celkem unavený, a tak se nadzvedl, aby z něj Assar vyklouzl. Nechtěl další kolo. Alespoň ne hned. Přesto zůstával u svého pána a tulil se k němu, i když si to nedovedl vysvětlit. Assar ho kupodivu nechal a ještě ho lehce hladil.

„Mně taky," přiznal a políbil Netheriela do vlasů. Ten se tvářil spokojeně – byl rád. Netěšilo jej sice to, že musí zůstat tady v černém paláci a hrát si na domácí zvířátko úchylného upíra, ale přesto byl rád, že je alespoň někomu užitečný. Třeba si ho i váží...
„Netherieli, nějakou chvíli by ses neměl vidět ani s Tristianem, ani s Aokim," prohlásil pak upír vážným hlasem. Netherielovi se pořád nechtělo odlepit se od něj.

„A proč?" zeptal se, aniž by se pohnul. Nevěnoval tomu moc pozornosti, jen si řekl, že tohle Assar určitě neovlivní. Stejně si bude dělat to, co sám uznal za vhodné, a jeho přátelé mu byli příliš drazí na to, aby se od nich nechal odstřihnout.

„Protože je to mé přání," odbyl ho Assar bez mrknutí oka. Netheriel se od něj konečně odtáhl; nelíbilo se mu, jak majetnicky se k němu Assar zase chová, a tak to hodlal bojkotovat alespoň tím, že ho nebude oslovovat 'můj pane.'

„Assare, vážně musím být tvé zvířátko? Já bych tu zůstal a nevídal nikoho, ale tohle postavení se mi nelíbí," pokusil se vyjednávat, ale stejně měl pocit, že právě hází sud střelného prachu do krbu.

„Zamysli se trochu. Co jsi ve srovnání se mnou?" zeptal se Assar naštěstí relativně klidně.

„Děvka."

Assar se musel pousmát. Nikdy nepotkal nikoho, jako byl tenhle andílek... Zajímalo ho, jak dlouho by mohlo trvat, než by se mu povedlo rozmotat jeho pokřivenou duši. Mohlo by jej to na chvíli zabavit, světy jsou nudné.

„Hodláš si v tom hledat svůj smysl? Není tě na to škoda?"

Netheriela na něj celkem překvapeně pohlédl. Tohle nechápal. Vůbec nemohl pobrat Assarovo smýšlení.
„Ne, to mám vlastně zakázané..." špitl zamyšleně. Vzpomněl si na Aokiho a začalo se mu stýskat. Chtěl by zase vidět v jeho modrých očích hvězdičky... Ale pak si uvědomil, že se s ním tohle světě už nesetká. Bylo to smutné.
„Vypadá to, že máš ve všem pravdu," špitl smutně. Assar přikývl, objal jej okolo pasu a přitáhl si ho blíž k sobě.

„Budu na tebe hodný, ano?" navrhl a začal mu prsty pročesávat vlásky. Netheriela to uklidňovalo, Assar už nejspíš přesně zjistil, jak na něj. Andílek zavřel oči, přitulil se k němu a přemýšlel, jestli se upíři taky musí česat. Assarovy vlasy vypadaly jako hvězdný třpyt a delší prameny okolo obličeje připomínaly Mléčnou dráhu... Byl rád, že může být nablízku někomu tak krásnému.