Velmi chlípné vztahy

Zrada je žádaná..?

"Ne, dlouho jsem si s nikým tak dobře nepohrál," pousmál se upír. Opět to vypadalo nebezpečně a Netheriel už mohl začít svůj citlivý zadeček pohřbívat. Povzdechl si. Zlatý, trpělivy Dan Hanus.. Začínal si připadat jako u svého prvního démona. Otřásl se tou vzpomínkou.

"Jsi zase rozcuchaný," upozornil jej Assar jako by rozumněl tomu, že tohle je jedna ze skutečností, na kterých Netherielovi nejvíc záleželo. Je to trochu smutné, ale je to tak.

"Omlouvám se, jakmile budu mít příležitost, upravím se," pokrčil s úsměvem rameny anděl. Assar vypadal, jako by se na chvilku zamyslel, ale pak vytáhl Netheriela k sobě na postel a políbil ho. Znovu to bylo tak sladké... Netheriel se ztrácel v jeho rtech, brzo skončil vmáčknutý do peřin a nijak moc mu to nevadilo. Věděl, že to bude bolet, ale zároveň byl vzrušený a těšil se na to. Přemýšlel, čím to je, jestli za to náhodou nemůže upírova nesmírná moc, která si už sama o sobě podmaňovala všechno okolo, ale jeho chápání bylo na něco takového krátké a proto se rozhodl se tím nezatěžovat. Po chvíli předehry, která se oboum účastníkům moc líbila, přišla ta chvíle. Netheriel se nebránil, místo toho se ještě jednou zadíval na Assara. S tím, že to bude bolet, byl smířený, ale měl na jazyku jinou prosbu.

"Budu si to pamatovat, že ano?" zeptal se. Samozřejmě si už před nějakou dobou uvědomil, jak je mu tohle všechno povědomé a že to má velice pravděpodobně co do činění z jeho ztracenými vzpomínkami z minulé noci. Nechtěl být ráno znovu tak zmatený a navíc tohle byl jeden z těch příjemnějších zážitků, o které nechtěl přijít.

"Chceš?" zadíval se na něj Assar a Netheriel přikývl. I když věděl, že to možná bude bolet o to víc. Kousl se do rtu, když do něj Assar pronikal, ale po jeho dalším polibku se přestal hlídat. Assar přirážel, Netheriel sténal a ztrácel se ve víru těch úžasných pocitů. Na bolest ani nepomyslel. Konec byl úžasný, společný a dlouhý. Anděl byl až udivený tím, jak skvěle se cítil, i když se vlastně vůbec nezapojoval a nechal všechnu práci svému momentálnímu partnerovi. Assar z něj vystoupil, políbil jej na čelo a zmizel jako oblak páry ve vzduchu... A Netheriel usnul.

Když se vzbudil, cítil se celkem šťastný a odpočatý. Otevřel oči a zjistil, že vedle něj na posteli sedí jeho kamarád a ochránce Tristian. Z nějakého důvodu ho pohled na něj donutil se usmát.

"Dobré ráno, andílku," usmál se i Tristian a pohladil ho po hlavě. Netheriel se posadil.

"Proč jsi tady?" zeptal se ho.

"Prostě jsem se chtěl podívat, jak se ti daří," pokrčil Tristian rameny, přičemž mu peří na jediném černém křídle zašustilo. Ten fakt, že oba byli černí andělé, jim nejspíš dovolil se tak blízce spřátelit, ačkoli Netheriela děsilo to místo, kde by z Tristianových zad mělo vyrůstat i druhé křídlo. Nebylo tam. "Opravdu si nic nepamatuješ?" zeptal se Tristian s trochou starostlivosti v hlase.

"Z první noci vůbec nic, ale včera jsem ho poprosil, aby mi moje vzpomínky nechal," odpověděl Netheriel krátce. Pak si ale vzpomněl na jiný zážitek. "Mimochodem tě tu hledala taková čistokrevná upírka..." Tristianův úsměv byl tentokrát rozpačitý.

"Julianne... Assarova mladší sestra... Prostě mi nedá pokoj," povzdechl si. Že by stinná stránka jeho popularity a přitažlivosti? Netheriel se trošku zastyděl, protože sám taky Tristiana ještě nedávno uháněl, ale taky byla pravda, že to s ním stálo za to.
"Doufám, že ti nic neudělal," špitl Tristian a Netheriel už začal přemýšlet nad tím, že většinou takhle ustaraný nebývá. Poslal ho někdo jiný? Nebo snad očekával nějakou pohromu? Zavrtěl hlavou, aby ho uklidnil, i když bolest jeho pozadí ještě doznívala.

"Jsem v pořádku," ujistil ho a už prostě nemohl odolat, aby se mu nevtulil do náruče.

"Budeš tady chtít zůstat?" Tristian objal Netheriela kolem pasu. Ten přikývl.
"V tom případě tě chci jen varovat. Nenech se proměnit," řekl ten starší z nich vážných tónem, ale pak sebou trhl.

"Věděla jsem, že se tu dřív nebo později objevíš," ozval se ženský hlas a pak se v komnatě zhmotnila i jeho majitelka, čistokrevná Julianne. Ruce měla založené na hrudi a Netheriela si skoro vůbec nevšímala, jako by pro ni byl vzduch.
"Neříkej mi, že i ty, dokonalý společníku Tristiane, se tulíš k mužské děvce," zatvářila se Julianne napůl zděšeně, napůl rozzlobeně. Netherielovi se tenhle tón vůbec nelíbil, ale setrvával beze slova, protože jí odporoval už jen tím, jak blízko k druhému andělu byl.

"Můžu se tulit, ke komu chci," odvětil Tristian a provokativně skoro Netheriela přitiskl k sobě. Tomu to vůbec nevadilo. Právě naopak.

"Máš se tulit v prvé řadě ke mě. Máš se přede mnou plazit na kolenou vděčností, že chci právě tebe," zasyčela Julianne nebezpečně. Oči jí plály upírskou rudou tak, až se Netheriel začínal bát, ale zároveň ho nesmírně těšilo, že si Tristian vybral jej, malou, bezcennou mužskou děvku, místo krásné, mocné a očividně po uši zamilované čistokrevné. Takových děvčat za sebou Tristian vždycky táhl mraky, ale tentokrát i z něj byla znát nervozita.

"Můj učiteli," zavrněl Netheriel a políbil ho na krk, aby ho trochu povzbudil, ale vyrušil ho Julianin smích.

"Andílku malý, pomůžu ti. Tristiana nikdy nedostaneš sladkými slůvky ani tím, že se po něm budeš plazit. On je ten, kdo si všechno určuje... a pak existuje ještě jeden trik, který ti ale neprozradím," zachichotala se upírka. Netheriel začal být zvědavý. Ono existuje něco, co Tristiana dostane? Třeba i proti jeho vůli? Ta představa byla příliš lákavá na to, aby ji nechal jen tak plavat. Tristian si ublíženě povzdechl.

"To radši půjdu s tebou, než abys mu o tom řekla," prohlásil, ale moc na to nevypadal. Pořád svíral Netheriela přitisknutého k sobě. A ten byl o to více zvědavý. Jenže taky nechtěl riskovat, že by mu teď Tristian odešel. Ke všemu se ženou. Na to je ho škoda.

"Výborně, Tristiane. Tak pojď, nebo to tady tvé děvce předvedu názorně," ušklíbla se Julianne. Tristian zaváhal, ale pak posadil Netheriela na postel, políbil ho na líčko a zmizel s upírkou.