Velmi chlípné vztahy

Monstrum

Neviděl důvod, proč té smíšenině postav nevěřit, takže se uvolnil a nechal si to vše procházet hlavou. Po chvíli zjistil, že se mu z očí zase kutálejí slzy, a tak se otočil ke zdi, aby si toho Lu nevšimla. Přesto ale měl pocit, že před ní se nedá skrývat vůbec nic.

Když se po nějaké době cítil odpočatý, objevila se i nuda. Přemýšlel, co by mohl dělat, a od takových myšlenek nebylo daleko k přání vidět Tristiana. Kdo ví, jestli se ve vlčí podobě ovládá, nebo je spíš jako vlkodlak...  Jestli je to pořád ještě on. Lu na něj přes rameno pohlédla, ale neřekla nic, nechala jej se svobodně rozhodnout, jestli mu odpustí a bude ho chtít vidět. Netheriel si s tím chvíli lámal hlavu, a když mu došlo, že nemá důvod se mu vyhýbat, rozhodl se, že ho nakonec chce vidět. Netrvalo dlouho a Tristian se objevil na okně. Vypadal smutně jako vždycky, ale Netheriel z něj cítil jakousi únavu, vyčerpání. Lu okamžitě vyskočila ze židle a doběhla k oknu právě včas na to, aby anděl nespadl dovnitř po hlavě.

"L-Lu..." špitl anděl, nějak pochytal rozlétanou rovnováhu a opřel se o zeď. Netheriel nevěděl, co na to říct.

"Jsi hlupák, andílku. Stavět se do cesty Assarovi... Už zase..," vzlykla Lu a snažila se nevrhnout se mu rovnou do náruče. Očividně toho pro ni ještě pořád hodně znamenal, i když bájná Luciana byla nenávratně pryč. "Jednou tě zabije... Zničí..."

"Jako by na mě záleželo," pokusil se Tristian ušklíbnout. Pak pohlédl na andílka sedícího na posteli a došel k němu.
"Vyděsili jsme tě, viď? My oba," řekl tichým hlasem. "Omlouvám se, cítil jsem, v jaké jsi situaci, a trochu mi ruply nervy..," pokusil se to vysvětlit a vypadal, že se za svou horkou hlavu stydí. Netheriel mlčel.
"Teď se mě bojíš," pousmál se hořce Tristian. Lu stála v pozadí a snažila se vypadat, jako že tam vůbec není. S její nenápadností se jí to celkem dařilo. Netheriel se pořád nemohl rozhodnout, co na to říct. Tristian si povzdechl.
"Jestli... Jestli mi to odpustíš..."

"Co jsi všechno zač?" přerušil ho Netheriel otázkou. Byl zmatený a nervózní z té skutečnosti, že o svém nejlepším příteli v tomhle světě neví vlastně vůbec nic. Celý jeho život, jeho příběh v domovském světě, byl jednoduchý, jediná jeho složitější postava byl brouček Aoki, a tady se Tristian vymykal jeho chápání. Anděl si povzdechl a uhnul pohledem.

"Nejdůležitější z toho všeho... Jsem ztělesněná zrada," špitl. Styděl se za sebe, šlo to jednoduše poznat z jeho hlasu. Tahle zpráva Netheriela docela překvapila.

"Ale nikdy jsi mě nezradil," namítl. Tristian pokrčil rameny.

"V tom případě tě to pravděpodobně ještě čeká. To, že jsem si místo tebe párkrát vybral dívky, navíc pokaždé jinou, jsi nebral jako zradu..?"

Netheriel zavrtěl hlavou. Byl zvyklý, že není ničí jediný. Nikdy nebyl. Přestalo mu to vadit už hodně dávno, navíc o Tristianovi věděl, že se bez děvčat neobejde, že chlapec, ač sebehezčí, mu stačit nebude. Starší anděl se nejistě usmál.

"Jsi úžasný, Netherieli," pochválil jej s úlevou v hlase a krátce pohlédl i na Lu, protože si pamatoval, že Luciana jeho zálety taky tolerovala. Měl v tomto světě štěstí.

"Vím, ale odpověď, že jsi zrádce, mi nestačí," namítl Netheriel pevným hlasem. Když už se oba dostali do téhle situace, chtěl toho vědět co nejvíc. Informace jsou cenné.

"Zbytek by byl opravdu na dlouhé povídání. Netherielku," vložila se do toho Lu. Šlo vidět, že se snaží Tristiana před něčím chránit, ale otázka byla, před čím. Času bylo přece dost.

"Ne, to je v pořádku... Měl by to vědět, nebaví mě se pořád skrývat, toho už jsem opravdu zažil dost," ohradil se Tristian trochu netrpělivě a posadil se vedle Netheriela jako by byl na jeho straně.
"První musíš pochopit, že v mém světě není nic tak jasné jako u tebe. Třeba vy máte peklo a nebe, u nás nic takového nenajdeš. Světlo vůbec žádné sídlo nemá, pokud vím... A něco jako peklo je sídlo temnoty a jejího vládce. Vyrůstal jsem tam se svým starším bratrem a stal jsem se společníkem jedné z nejdůležitějších osob temnoty..."