Velmi chlípné vztahy

Co chybí noci

„Nepůjdeš se mnou?" zeptal se Assar. Byl to alespoň nějaký pokrok, když se ptal a nerozkazoval. Netheriel se zamyslel, chytal pohledem světlo a snažil se vtisknout si ho do paměti, jako by to už nikdy neměl vidět.
„Půjdu s tebou," špitl potom a vzal Assara za ruku.

 Nechal se odvést zpátky do své komnaty. Sotva za nimi zaklaply dveře, Assar Netheriela políbil. Andílek mu sice polibky oplácel, ale přemýšlel o tom, že by ho odmítl, protože si nechtěl zkazit tuhle romantickou náladu příliš tvrdým milováním, které bylo na obzoru.

„Prosím, ne," špitl, ale Assar ho nenechal uhnout.

„Říkal jsem ti, že mě nikdy nemáš odmítat," připomněl mu. „Ale nemusíš se bát, budu něžný, ano?" nabídl mu a v tu chvíli už andílek věděl, že se tomu nevyhne. Rozhodl se tedy, že si to alespoň užije a pokusí se začít si sex spojovat s romantikou, i když to nikdy pořádně nechápal. Snad Assar je ten správný, kdo mu k tomu dopomůže. Posadil se s ním na postel, jemně ho líbal a snažil se být spokojený.

„Nemusíš se na to tak soustředit," špitl Assar radu a lehce pohladil černé peří na jednom z jeho křídel. Netheriel se zachvěl, ale kupodivu neměl pocit, že mu chce ublížit. Prostě se mu to jen líbilo. Bylo to fajn, i když měl obavy, že Assara zase něčím naštve a on ho nechá dusit se samotou. Bylo tolik prostoru pro chyby... On ho ale lehce hladil po bocích a tiskl k sobě.

„Prosím, nechoď za nikým jiným, i když jsem k ničemu," vzdychl Netheriel tiše, než se znovu začal topit ve sladkých polibcích. Assarovy ruce klouzaly po jeho těle, ale nesnažily se ho zbavit oblečení; byly toužebné, ale něžné. Bohužel ten, komu došla trpělivost, byl opět Netheriel, přestože to nejdřív chtěl romantické. Rozepnul Assarovi plášť a pak vklouzl pod jeho košili. Hladil jej po bříšku, bocích a hrudi, užíval si jeho krásu a dokonalé tvary.

„Nespěchej," špitl Assar Netherielovi do ouška a pak mu boltec lehce olízl. Netheriel se chvěl. Nedokázal nespěchat, protože po svém pánovi opravdu toužil.

„Nebudeš mě trápit, že ne?" zeptal se tiše a pohlédl na něj se strachem v očích. Se strachem ze zklamání.

 „Nebudu tě trápit, pokud se ti to nebude líbit." Assar jej políbil na krk. Netheriel se znovu rozechvěl a aby to nějak zakryl, začal dráždit Assarovy bradavky.

„Fajn, tak já ti dám vědět, jo?" špitl. Zlobil se na sebe, choval se strašně nezkušeně. Jako dítě. Otřásl se studem. Assar se tajemně pousmál a jeho rudé oči krátce zasvítily.

„Neobtěžuj se, jsem lovec. Poznám to sám," namítl celkem milým hlasem a políbil Netheriela na čelo.

„Zase jsem jen tvá kořist?" optal se Netheriel. Moc dobře věděl, že takhle si s ním bude moct dělat úplně cokoli a bude mu fuk, jak moc ho trápí... Protože on se nebude smět bránit. Nijak moc mu to nevadilo; byl rád, že se o něj někdo postará.

„Celé světy jsou mou kořistí," zavrněl Assar povýšeně, sebejistě a dominantně, položil Netheriela na postel a zahleděl se na něj. Anděl se třásl, ale bylo mu příjemně a nemohl odtrhnout oči od té krásy nad sebou. Vzpomněl si, co by měl dělat, a začal si, přezka po přezce, rozepínat svou vestu. Za každým dalším viditelným kouskem jeho kůže následovala odměna v podobě sladkého polibku. Nakonec měl vestičku rozhalenou a tiše, poslušně ležel pod Assarem. Docela by si přál, aby se teď na něj vrhl a ojel ho. Touha, kterou zažíval běžně, by mu stačila, romantiku k životu nepotřeboval. Donutil se nehýbat a počkat si, co udělá Assar. Ten ho lehce, lehoučce pohladil po obrysech jeho těla. Rozhodně to nehodlal uspěchat. Začal ho něžně líbat, klečel nad ním... Netheriel mu oplácel polibky. Spojení horkých a ledových rtů bylo skoro výbušné. Přesto se snažil být klidný a neztrácet rozum, ale bylo to těžké. Jen doufal, že ho Assar vážně neplánuje trápit.