Velmi chlípné vztahy

Dokonale nestálé štěstí

 Ucítil objetí a přemístění. Bál se otevřít oči a podívat se, co se stalo, a byl by opravdu naštvaný, kdyby ho zase někdo zachránil. Tuhle možnost v příštím okamžiku zavrhl, protože spadl zády do postele a ucítil hladové polibky.
„Netherieli, ty jsi tak ubohý sladký hlupáček," uslyšel zavrnění. Byl to Assarův hlas.

„Assare?" špitl a otevřel oči. Uviděl ho nad sebou.

„Proč to všechno tak komplikuješ... Já bych s tebou taky chtěl být, ale vážně to nejde." Assarův hlas byl tak zoufalý, ale jeho tvář byla z mramoru.

„Já bych udělal cokoliv," špitl Netheriel. Takhle pod upírem se mu docela líbilo, vypadalo to, že už je jednou rukou v rukávě.

„I kdybych tě tu nechal a ty bys nevycházel ven, vždycky by na to někdo přišel."

„Ty přece víš o nějaké možnosti," řekl Netheriel a lehce pohladil Assara po tváři. Konečně se odvážil jej sám dotknout... To byl pokrok.

„Ano, ale nejspíš to nezvládneš," povzdechl si upír, klesl do postele k andílkovi a přivinul si ho k sobě. Bylo to na jeho poměry až neuvěřitelně hezké gesto – další krok správným směrem. Netherielovi na tvářích začaly zasychat slzy a objevil se náznak úsměvu.

„Já zvládnu cokoli, když se budu snažit..."

„V tom případě budeš mé zvířátko i před společností. Minimálně to budeš hrát," řekl Assar. Netheriel přikývl, věřil si, že to zvládne. Bude to jen trochu vznešenější peklo. S pozadím duhovým mozaikou štěstí.

„Jak si přejete, můj pane," zavrněl a vyzkoušel si tím svou roli. Assar jej stiskl o něco víc; chvěl se.

„Výborně," pochválil jej.

„A budeš mě i půjčovat?" zeptal se Netheriel šeptem.

„Ne, nechci, aby se tě dotkl někdo jiný, než já sám."

Netheriel si vzpomněl na polibek od Julianne. Assar by se asi hodně zlobil, kdyby se o tom nějak dozvěděl... Přejel mu z té představy mráz po zádech.

„Dobře," souhlasil. Když Assarovy ruce okolo jeho těla trochu povolily, posadil se a pohlédl na něj svrchu.

„Takže v soukromí jsem tvůj milenec?" zeptal se s potěšeným úsměvem. Nikdy žádného milence, přítele, neměl... Cítil se kouzelně. Assar po něm sáhl a položil si jej na sebe.

„Ano, můj malý milenec," potvrdil vrnivě a přijal od něj sladký, vděčný polibek. Netheriel zase cítil, že po něm touží, že touží po tom minulém krásném zážitku. Jen doufal, že Assar to cítí stejně.

„Fajn, tak pojďme využít toho, že teď máme soukromí," zavrněl Netheriel a svůdně se protáhl až po špičky pírek na křídlech.

„Jak si přeješ, sladký andílku," hlesl Assar a pohladil Netherielka po boku. Ten se k němu sklonil a políbil jej, jak nejlépe dovedl. Cítil, jak Assarovým tělem projel záchvěv a uvědomil si, že před ním konečně nic moc neskrývá. Byl šťastný, zamilovaný a taky roztoužený. Chtěl své tělo dát svému milenci, chtěl vidět i jeho roztoužený výraz.

Assar mu oplácel polibky a něžně ho hladil po bocích, zádech a bříšku, jemnými, studenými doteky dráždil jeho už tak rozpálenou kůži.

„Ano, dotýkej se mě, prosím," vzdychal Netheriel, když se mu jeho ruce dostaly pod vestičku a začaly dráždit i jeho bradavky. Pomalu si svou vestu rozepnul, protože mu už celkem zavazela. Assar se posadil a přitáhl si jej do polibku.