Velmi chlípné vztahy

Legendy

Nepotřeboval Tristiana ani Assara přes všechnu jejich moc a oslnivou krásu. S těmito myšlenkami se dokázal uklidnit, ale nechtěl se otočit od zdi a pohlédnout na svět. V tomhle se jeho názor shodoval s Lu; existovalo příliš mnoho barev.

„Chceš oblečení?" zeptal se Tristian po chvíli těžkého, nepříjemného ticha. Netheriel pokrčil rameny; on pro něj přece žádné oblečení mít nemohl.
„Assar mi jej pro tebe dal," prohodil Tristian tiše jako by tušil, na co myslí, a donesl mu hromádku pečlivě složeného prádla. Netheriel se tedy otočil a oblékl se, cítil se pak dospěleji a jistěji. Hlavně měl na sobě své červené punčošky.

„Díky," hlesl a trochu se na svého kamaráda usmál, ale ten věděl, kolik falše se za tím úsměvem skrývá.

„Nemáš zač... Mimochodem, slyšel jsem něco málo od Julianne. On pil tvou krev?" zeptal se Tristian. Netheriel si povzdechl, ještě teď se mu svíral žaludek, když pomyslel na strach, který si prožil.

„Ano..," potvrdil.

„Ale nekousl tě on, že ne? Máš tu jizvičky..," chtěl se Tristian ujistit a dotkl se Netherielova krku. Mladší andílek ucukl.

„Jizvičky? Vážně?" zeptal se rozhozeně. Tohle se mu nelíbilo, nechtěl být ničím viditelně poznamenaný natož se takhle spojovat s upíry, kteří v jeho hlavě neměli daleko k démonům. I když Assar byl jiný. Když Tristian přikývl na souhlas, Netheriel se dotkl svého zranění. Opravdu. Nahmatal jizvičky a došlo mu, že tyhle se jen tak nezahojí, pokud vůbec.

„Ne, nekousl mě on, nejsem proměněný," vrátil se k Tristianově původní otázce. Učitel vypadal, že si oddechl.

„To je dobře," pousmál se. „Kdybys byl upír, už bys to nebyl ty a já bych neměl důvod čekat na to, co se stane na konci..."

Netheriel se zarazil. Znamenalo to, že už pro Tristiana něčím je? Že si vybojoval místo v jeho příběhu, v jeho hlavě? Že k němu něco cítí?
„Co tím myslíš?"

Tristian uhnul pohledem.

„To, co říkám. Radši za tím nic jiného nehledej, pokud chceš ještě někdy vidět Assara, protože on dokáže být celkem žárlivý a navíc si myslí, že mu všechno a všichni patří..."

„A není to tak?" zeptal se Netheriel. Pro takové chování přece musí mít Assar důvod, takhle se ve světech přežívat nedá.

„To opravdu nevím," povzdechl si Tristian a omluvně se pousmál. Opět v tom jeho smutném úsměvu byla jakási jiskra, ale Netheriel na to nedbal, proti lesku Assarovy úžasnosti to byl jen nicotný detail. Byl už celkem klidný, pochopil, proč na něj byl upír takový, přijal to a nezlobil se ani na sebe, ani na něj. Navíc na něj Tristianova přítomnost měla jakýsi zvláštně uklidňující vliv... Možná proto, že i když to byl vládce celé temnoty, pravý pán zla, nikdy se vůči němu nechoval povýšeně. To bylo na něm opravdu výjimečné a obdivuhodné.

„Fajn," vydechl a posadil se na černobíle pruhovaný gauč. Kdyby se nerozpadal, byl to celkem fajn kus nábytku, Lu měla vždycky styl. Pohled na hodiny mu prozradil, že poledne už je pryč, a přemýšlel, že Assar nejspíš právě teď odpočívá... Tristian se posadil vedle svého učedníka a v ruce se mu objevila malá knížka. To Netheriela zaujalo a vytrhlo z romantických představ.

„Ty a kniha? Co to je?" zeptal se a studoval alespoň obal - byl tmavý a lemovaný nazelenalým kovem, vůbec nic se nedozvěděl o obsahu.

„No jo, sice mě knížky nikdy nezajímaly, ale tuhle sepsal někdo z mého světa... Je v ní pár legend," objasnil mu to Tristian, ale Netherielovi to přišlo příliš nejasné. Ve volných chvílích v pekle, když se nikdo nedíval, sám pročítal nějakou literaturu, takže byl zvědavý, jak se píše v Tristianově domovském světě.

„Jaké legendy tam jsou?" vyzvídal a už bral Tristianovi tenkou knihu z ruky.

„Můžeš se podívat," řekl Tristian celkem zbytečně, protože Netheriel už svazek stejně otevřel a začetl se do prvního příběhu jménem O otci všeho. Skoro si ani nevšiml, že přišla Lu a Tristian se vytratil nejspíš za svými dívkami. Jak jinak.

Příběhů bylo v knížce celkem málo, ale přesto Netheriela dost zaujaly a pomohly mu pochopit Tristianovu minulost. Dokonce měl podezření, že ho v pár legendách poznal. Bylo to možné? Netheriel se zasnil. Nebylo by to krásné, kdyby se i o něm vyprávěly a psaly legendy? Třeba o tom, jak se dostal z pekla, to bylo pěkné... Nebo o tom, jak poznal Aokiho a jeho přítele. Nebo... No, kdo ví, co se stane dál... Opravdu to určuje tahle bytost? Pohlédl na Lu sedící u počítače a sledoval ji, jak se snaží hrát i přes hrnek s čajem, s kávou a přes talířek s koblihou. Byl to zábavný pohled, jak to všechno málem shodila ze stolu. Naštvaně se otočila na andílka, ale jakmile uviděla jeho spokojený výraz, i na její tváři se vynořil úsměv.

„Chceš vědět pravdu? Všechny legendy znám, pokud jsem je už nezapomněla, ale netušila jsem, že má Tristian nějakou takovou knížku," poznamenala. Netheriel přikývl.

„Jen nechápu, proč tam není ani jediná zmínka o Assarovi," naklonil hlavu na stranu. Opravdu na to nemohl přijít a tak byl zvědavý.

„Protože on žil vždycky skrytý před světem... Dlouho, dlouho neměl vůbec žádnou roli. Bylo to jeho rozhodnutí, ale vysvětlit to by bylo moc složité... Někdy to sepíšu a dám ti to přečíst, pokud to tedy nespálí i se mnou, chceš?" usmála se mile.

„Dobře," souhlasil Netheriel. Už jej to zas tak moc netrápilo; věděl, že Assar vždycky ví, co dělá. Pohlédl k oknu a zjistil, že se blíží noc - venku se stmívalo.