Příběh jedné holky

Škola...

"Nééééééé...." asi takhle jsem ječela, když mě přišla ráno mamka vzbudit, že musím do školy. Myslela jsem normálně, že umřu. Zdál se mi úžasný sen o tom, že jsem potkala kluka svých snů a mě mamka probudí jen kvůli tomu, že musím do školy. Někdy to je tak nespravedlivý. Máme prázdniny jenom dva měsíce a deset měsíců musíme být ve škole. To je nefér. Když sem se vyškrábala z postele šla jsem se oblékat, protože bylo celkem pozdě a já málem nestihla vlak do Brna. "Po škole ihned domů!" volala na mě ještě mamka. "No jo neboj!" zavolala jsem a utíkala na nádraží které jsem měla asi kilometr od našeho hezkého domu. Brácha byl už dávno na nádraží a jen se mi smál, když jsem doběhla.

"Proč..? Proč si mě sakra nevzbudil?!" dostala jsem ze sebe zatímco jsem lapala po dechu.

"Neprosila jsi mě o to." řekl s úsměškem a nastupoval do vlaku.

Ve vlaku si podal ruce a přátelské obětí s kámošema. Jo a mimochodem je mu patnáct, ale chová se jak desíti letý. Když jsem vstopila do vlaku uviděla jsem vzadu u okna sedět holky. Přiběhla jsem k nim.

"Ahoj holky!" zavolala jsem na ně.

"Ahoj Ani, jak ses měla?" řekla s úsměvem Zuzka.

"Čau Anet, celkem brzo nemyslíš?" začala se chechtat Simča.

"Hahaha.. Simčo moc vtipné." řekla jsem.

"Já vím." a dál se smála jako pako.

"Zuzi, měla jsem se celkem fajn krom toho, že jsme byli jenom v Anglii za tetou." usmála jsem se.

A dál jsme kecali o různých kravinách. Ve škole opět nic nového až na to, že k nám na školu nastoupili tři noví kluci. Jeden byl stejně starý jako můj bratr. Jmenoval se Adam. Druhý byl o rok mladší od mého bratra tedy o rok starší ode mě. Jmenoval se Filip. A třetí byl stejně starý jako já a jmenoval se Viktor. Musím přiznat, že Filip byl celkem hezký, ale mě kluci nezajímají. Nic méně. Sima byla z Adama totálně na kusy a Zuzce se líbil Viktor a hned co je uviděli u stolu si k nim sedli. Volali na mě ať se k ním přidám, ale já jsem se jen hihňala a sedla jsem si na svoje obvyklé místo. Pořád jsem cítila, že se na mě někdo dívá. Když jsem zvedla hlavu tak jsem uviděla jak Filip odvrátil oči ode mě. Usmála jsem se a znovu sklopila zrak k obědu. I když byl vážně hezký tak mě nezajímal. Místo toho ho chtěla jiná holka. Moje vážná nepřítelkyně Lucie. Byla to jedna namyšlená blondýna která se svou namyšlenou kámoškou Marii a sestrou Juii balily kluky co uviděli a šlo poznat, že se Lucie hned na první pohled zamilovala do Filipa. I když musím říct, že Julie nebyla moc jako její sestra. Byla v pohodě. Normálně se s námi bavila, když chtěla. Byla to kámoška a někdy jsme se i na něčem shodly. Zrovna v ten den kdy se mi Lucie začala s Marii vysmívat, že sedím sama, šla si ke mě Julča sednout. První byla trochu nervozní, ale to ji potom přešlo.

"Ahoj." řekla tichým, ale hezkým hlaskem.

"Ahoj." usmála jsem se na ni. "Proč nejsi se sestrou?." zeptala jsem se ji.

"Víš, ona není zrovna můj typ." zasmála se.

"To ti věřím." smála jsem se taky.

Potom jsme si spolu jenom povídaly. Koutkem oka jsem pozorovala jak se kolem Filipa ta kráva Lucie motala. Bylo mi z toho blbě a tak jsem se tam radši nekoukala. Odpoledne jsem šla ještě do parku na lavičku.

"Ahoj." řekl někdo za mnou.

Otočila jsem se a za mnou stál Filip. Bylo mi jako by to bylo z těch zamilovaných knížek, že se mu dívka ihned omotá kolem krku, ale já taková nejsem. Já ne!

"Ty se mnou asi mluvit nebudeš, že ano?" pousmál se, ale dál čekal ba moji odpověď.

"Čekáš marně. Já se s klukama nebavím." otočila jsem se na něho, usmála se a otočila opět do směru kde jsem se koukala celou dobu.

"Tak nic." pokrčil Filip rameny a usmál se.

Myslela jsem, že už odejde, ale on se sebral a šel si vedle mě sednout.

"Ta Lucie je docela simpatická, že ano? Je milá, laskavá a vypadá, že je to celkem hodná holka." usmíval se pořád dál Filip až mě to vzalo a já jsem se na něho otočila.

"No to tak! Lucie?! Hodná, milá, laskavá a simpatická? To asi musíš myslet Lucii z vaší bývalé školy, protože toto monstrun není žádná z těchto slov." řekla jsem překvapeně.

"Aaaa.. tak jsi přece promluvila." ušklibl se.

Teď mi to došlo. Došlo mi, že chtěl abych toto řekla a já jen zčervenala a začala jsem se smát. Smáli jsme se dokud se k nám nepostavil můj bratr.

"Tak heleďme hrdličky. Ani, ty máš být už dávno na nádraží a ty Filipe, ty se máš od mojí sestry držet dál. Nechci abych vás tady načapal jak se muchlujete." ušklíbl se můj "úžasný" bratr.

"No dovol?! Já taková nejsem." usmála jsem se.

"Neboj se kámo, já ji nic neudělám." usmál se.

Brácha se zasmál a podal si s Filipem ruce.

"Jsem Dominik. Anetin starší bratr. Chodím do třídy s tvým bratrem Adamem." usmál se.

"Jsem Filip. Nechodím do třídy se žádným z vás." zasmál se. "No tak zítra. Čau prcku."

Já jsem se začervenala.

"Komu říkáš prcku?!" zasmála jsem se a zrudla.

On se jenom otočil, usmál se a zamával mi. Já mu to oplatila.

"Tak jdeme." obrátil se na mě Dominik.

Ve vlaku jsem už holky nepotkala tak jsem si sedla k okýnku sama. Dominik za mnou přišel. Divila jsem se, že si ke mě přišel sednout. Naposledy to udělal, když jsem byla ve třetí třídě a to já jsem teď v sedmé.

"Proč se mě tak najednou snažíš chránit?" zeptala jsem se.

"Protože si moje sestra a nemůžeš vědět jestli tu někde není nějaký úchyl." koukl se z okna.

"Proč by tu někde měl být úchyl? Nikdy tady nebyl." zeptala jsem se nechápavě.

"Moji kamarádku před týdnem jeden znásilnil a nenašel se ještě a dokud se nenajde budu tady s tebou a budu s tě hlídat ať chceš nebo ne!" řekl vážným tónem.

Došlo mi, že mě má asi rád, když se o mě bojí. Já jsem ho za to obejmula a on mě taky. Doma na nás čekala večeře. Dodělala jsem si úkoly, pojedla jsem a šla jsem na notebook. Koukla jsem se na facebook a měla jsem tam jednu žádost. Říkala jsem si kdo by to asi mohl být, ale věděla jsem o jedné a opravdu to ona byla. Filip si mě chtěl přidat. Trochu jsem váhala po tom co Domča řekl, že je tu někde úchyl, ale mě se zdal Filip hodný a tak jsem mu ji přijmula. Chvili jsme si psali a pak za mnou přišel brácha a já rychle zaklapla notebook. On se na mě jen vážně podíval a dal mi pusu na dobrou noc. Já mu ji dala taky a pak jsem ho ještě rychle obejmula.

"Děkuju." řekla jsem.

"Za co?" podíval se na mě Dominik nechápavě.

"Za to, že mě chceš chránit." usmála jsem se na něho a vlezla do postele.

"Jsi moje úžasná sestřička. A úžasné sestřičky se chrání. Nehci aby se ti něco stalo. To bych si neodpustil. Mám tě moc rád a záleží mi na tobě, víc než na komkoli jiném. " řekl a usmál se.

Já jsem mu úsměv oplatila a otočila jsem se na bok. Než jsem usla tak jsem přemýšlela co to má všechno znamenat. A myslela jsem chvíli i na Filipa, ale řekla jsem si stejně, že mě kluci nezajímají.