Příběh jedné holky

1000 důvodů...

Zrovna jsem si četla knížku 1000 důvodů, proč se nezamilovat, když mě někdo chytl za rameno.

"Ježiš! Co děláš?" trhla jsem sebou a upřeně jsem sledovala Elu. 

"Sorry, nevěděla jsem, že jsi se nám takhle začetla do knížky," zasmála se Ela, "A ještě k tomu do 1000 důvodů, proč se nezamilovat!"

"No, a?" 

"Holka s tebou se vážně něco děje. Nikdy jsi dobrovolně nečetla, jen když tě mamka nebo učitelka donutila. A už vůbec ne, nějaké románky." zasmála se Ela.

"Hele víš vůbec o čem je ta knížka?" podívala jsem se na ni podezíravě. 

"Ne, ale dokážu si ji představit." sedla si naproti mě Ela.

"Žádný románek to není. Je to prostě o sourozencích, kteří ...." 

"Jojo, jasně. Řeší svoje trable s láskou." skočila mi do řeči Ela.

Mávla jsem nad ní rukou a položila knížku na stůl.

"Tak co teda potřebuješ?" sedla jsem si a upřeně se na ní zadívala. 

"Proč?" podívala se na mě divně.

"No, protože jsi tady vtrhla bez oznámení." upřesňovala jsem ji situaci.

"Jo, tak!" došlo ji konečně, "Já už ani nevím, prostě jsem za tebou přišla." ušklíbla se.

"Hele, neměníš se ty nějak?" podívala jsem se na ni váhavě.

"Proč?" podívala se na mě vyzývavě.

"No, připadáš mi nějak praštěně jiná. Předtím jsi byla tak klidná a teď jsi jak nějaký retard." zasmála jsem se.

"To je divné, mě se ani nezdá." zazubila se na mě.

Vážně mi připadá nějaká jiná. Nevyměnili tu starou Elu za novou? Sice nic proti Ele, ale teď je mnohem zábavnější a hravější než předtím, ale to myslím dobře. 

"A nechceš se jít aspoň projít? Než aby jsme tady jen tak seděly." navrhla jsem.

"Tak jo." souhlasila Ela.

"Jessi!" zavolala jsem na svojí fenku.

Jess v cukuletu byla už u dveří a radostně štěkala. Dala jsem ji vodítko, hodila na sebe bundu a zavřela jsem dveře od domu. Mamka nebyla doma a Dominik s Klárou už mají svůj vlastní byt. Samozřejmě, že musí studovat, jinak by to máma nesvolila. Klára chce být fotografkou, taky mě to docela zajímá a Dominik chce být učitel. Nevěřila jsem tomu, když mi to říkal, ale prostě ho k tomu něco vedlo. Tak mě je to samozřejmě jedno, co bude kdo dělat v budoucnosti, já chci mít dodělanou střední a možná vysokou školu. Ale nebudeme se zabývat tím, co chce kdo být. 

Při cestě jsme si s Elou povídaly.

"Co máš v plánu až budou jarní prázdniny?" podívala se na mě Ela.

"Pojedu za holkama do Domažlic..." zmizel mi úsměv z obličeje.

"Co se děje?" zastavila mě Ela a zadívala se mi hluboko do očí.

"Bude tam i Daniel." vydechla jsem.

"Ale to je super ne?"

"Ne, to teda není! My spolu už nejsme..." posadila jsem se na nejbližší lavičku a přemýšlela jsem.

"Mamka volá." řekla Ela, " Omluv mě prosím." 

"Jojo." vydechla jsem.

Jess na mě vyskočila a já jsem ji začala hladit.

"Už příští týden, Jess, příští týden." hladila jsem ji.

"Anet, já už budu muset jít, mamka mi volala a dost je nasraná, kdo ví co se zase stalo." usmála se na mě Ela a objala mě.

"Ok. Drž se!" taky jsem se usmála.

Když Ela zmizela za uličkou, chvíli jsem tam ještě seděla a přemýšlela. Potom jsem se zvedla a šla s Jess domů.