Příběh jedné holky

Novinka

"Čím blíž jdu k tobě tím jsi dál ..... " začal mi zvonit budík. Zívla jsem a šahla po budíku. Dala jsem si včera večer do mobilu nový song skupiny Slzy. Jsem zvědavá kdy vydají další. Prý by se měl jmenovat Celibát, ale nevím to jistě. Oblékla jsem se a šla po schodech dolů. Vešla jsem do kuchyně a sedla si ke stolu. "Anet, nechceš hodit do školy?" zeptala se mě mamka. "Jo, budeš hodná." usmála jsem se na ni a přikývla. "Domča s námi nepojede?" koukla jsem na mamku. "Ne. Nechce jet. Má se sejít s kamarády. On už začíná být dospělý víš? On už není malé dítě." "Ale je to dítě!" řekla jsem naštvaně na mamku "Pojedu s ním." "Ne, pojedeš s mamkou!" řekl Dominik za mými zády. "Ne! " řekla jsem vzala jsem si batoh a odešla. Než jsem zavřela dveře koukla jsem se koutkem oka na mamku. Byla smutná. Šla jsem na vlak. Za mnou šel Dominik. "Co to mělo znamenat? Aneto, takhle se chovat nebudeš!" "Ty taky ne! Nejsi dospělý! A dokud tu budu já budeš tu i ty! A ne, že budeš někde chodit sám s kamarády! Já tě chci mít doma .. " "Ale vždyť doma mě máš Anet. A to, že jsem s kamarády neznamená, že jsou pro mě důležitější." usmál se Dominik. "Ale vypadá, že jsou pro tebe důležitější." "Anet, ale ty nemůžeš být dítě pořád.. Ty se chováš jako dítě! Už jsi dost velká aby jsis zvykla, že až výjdu tak se budu stěhovat do Plzně, kde budu chodit na Střední. Prosim tě začni se chovat normálně, protože tady už nebudu!" řekl Domča. Anet celou cestu nemluvila. Vešla do vlaku. Nešla ani za Simčou a Zuzkou. Šla do jiného vagónu. *Já nejsem malý dítě! Ale možná má pravdu. Byla jsem strašně závislá na něm a to není dobré.. Je konec! Už sem vyrostla. Je mi jedno co dělá Dominik.* "Anet, kde jsi byla? My jsme na tebe čekaly na našem místě. Proč jsi za námi nepřišla." "Promiňte holky já jsem si něco musela vyjasnit." usmála jsem se na ně. "Dobré ráno třído." vešla do třídy učitelka "Mám tu pro vás novinku." "TY její novinky." špitla Simča. "Mladá dámo jestli se neutišíš bude zle!" Simča jen otočila očima a otočila se na učitelku. "Zítra k nám nastoupí žák Lukáš Friedel a jeho bratr Daniel, ale Daniel jde do osmé. " podívala se na nás učitelka. *Takže super! Přibude další kluk.. Doufám, že aspoň bude hezký. Vlastně co to melu. Vždyť se mi líbí Filip. * Odpoledne jsem si šla sednout do parku a přemýšlela jsem jakto, že se Filip neukázal. "Ahoj Anet!" zavolal někdo za mnou. "Ahoj Filipe." odpověděla jsem. "Promiň, že jsem nebyl ve škole, byl jsem u lékaře..." "Proč mi to říkáš mě to nezajímá." sykla jsem na něho. " Aha. Promiň." sklopil Filip hlavu. "Jsi jiná Anet." "Jak jiná?" "Prostě jiná, chováš se jinak." "Nechovám. Jen už nejsem ta malá holka. Nezajímá mě co si kdo myslí. Nezajímáš mě ani ty! A už asi půjdu musím jít na vlak tak se měj!" dostala jsem ze sebe. Najednou mě popadla panika a slzy sem i vřítili do očí. Otočila jsem se a viděla jsem jak šel Filip pryč. Rozběhla jsem se za ním. Nechápala jsem co dělám. Skočila jsem na něho zezadu. On mě chytil. A objal. Políbila jsem ho. On mě také. Pak mě znovu objal. "Promiň.. " řekla jsem smutným hlasem. "V pohodě." řekl Filip s falešným úsměvem na tváři. "Prosím, řekni mi co se stalo u toho doktora." "Nemáš čas Anet, pojede ti vlak. A nezajímám tě." řekl. "Nech toho! Zajímáš tak se nechovej jako malé dítě a řekni mi to!" "Anet, nic jen prostě mám slabý tlak, jinak nic důležitého." Podívala jsem se na něho smutně. "Miluju tě." řekl s malým, ale falešným úsměvem. "Já tebe." řekla jsem. Koukl se na mě.

Večer jsem si s ním ještě psala. Jsem zvědava co bude zítra :) .