Příběh jedné holky

Rozlučka

Jsou dva dny před odstěhováním do Domažlic. Mamka už odeslala souhlas o stěhování. Balila jsem si poslední věci. Podívala jsem se z okna. Bude mi to tu chybět. Dívala jsem se na ohradu kde ještě postávala Lia a na hřiště od Jessi, které se bude muset složit a v Domažlicích zase poskládat, ale to by prý neměl být velký problém. Poslední krabice jsem snesla dolů. Jessi běhala pořad kolem mě. Šla jsem naposledy do svého pokoje, upadla mi slza. Ihned jsem si ji utřela, viděla jsem jak se na mě Jessi smutně dívala. Vzdychla jsem. "Anet, nezapomeň tam nechat klíč od svého pokoje! Za týden tu přijdou noví majitelé a dveře měnit nebudou." volala na mě ze schodů mamka. "No jo!" odpověděla jsem ji a vytáhla jsem klíč z kapsy. Podívala jsem se na něj. Jeden klíč je nezabije. Strčila jsem si ho zpátky do kapsy. Přišla mi zpráva. 

Ahoj Anet, přijď dneska ke mě prosím, máme pro tebe rozlučku. Neboj budeme tam jenom my. ;) Simča

Odpověděla jsem:

Ok! Za chvíli jsem tam.

Seběhla jsem po schodech dolů. "Mami, můžu spát u Simči? Prosím .." prosila jsem mamku. "Dobře, ale do poledne ať jsi tady! Víš, že zítra ve dvě už odjíždíme!" volala na mě mamka. "Neboj! Vezmu s sebou Jessi!" "Ne, Jessi zůstane doma." "No tak dobře." Šla jsem cestou a uviděla jsem u kříže vidět stát Zuzku. "Ahoj." pozdravila mě Zuzka. "Ahoj Zuzi, co ty tady?" ptala jsem se. "Já jdu s tebou k Simči, teda pokud ti to nevadí." "Jo aha, promiň, zapoměla jsem, jo pojď se mnou aspoň budu moci s někým si povídat." usmála jsem se. "Anet, kolikrát se budeme vídat za měsíc?" "Hodněkrát neboj! Budu přijíždět každý pátek odpoledne a každou neděli večer budu odjíždět." "A kde budeš spávat?" "U babi, má statek, takže budu moci s sebou brát i Jessi a Liu. No, Liu budu brát pokaždé a Jessi asi taky. Takže si mě užijete dost neboj." "Ale i tak se mi bude stýskat." "Juj. Mě taky. "objala jsem ji. Došli jsme k domu od Simči. Zazvonila jsem. Mamka od Simči otevřela. "Ahoj Anet a Zuzko, Simča už vás nahoře čeká." pozdravila nás mamka od Simči. "Dobrý den." řekly jsme dvojhlasně se Zuzkou a usmály se na sebe. Vyběhly jsme schody nahoru. U dveří od Simčiného pokoje stála Simča. "Ahoj!" přišla ke mě a objala mě. Pak šla za Zuzkou a taky ji objala. "Tak pojďte." otevřela nám dveře. Musím říct, že si s tím musela dát hodně práce. Bylo to vidět. Byl tam obří dort s nápisem *BUDEŠ NÁM CHYBĚT ANET!♥ * což bylo krásné. A já už tušila kdo tam bude a byl. Daniel vyšel z poza dveří a objal mě a políbil, já jsem mu to oplatila. Podíval se mi do očí a já jemu, viděla jsem mu v očích, že nebyl zrovna šťastný, že se stěhuju, ale to nebyl asi nikdo z nás. "Jak už jsem i Zuzce říkala, budu přijíždět každý pátek odpoledne k babičce tady kousek. Budu tu mít Liu a asi většinou i Jessi, takže budu za vámi jezdit a kdykoliv bude soutěž s koňmi budu tady stoprocentně." usmála jsem se. Celé odpoledne jsme dělali kraviny. Večer Simča zapla obří disko kouli, kterou jsem nevěděla kde vzala. Usmála jsem se na ni a viděla jsem, že se Daniel na mě usmál, úsměv jsem mu oplatila. Vstal a šel ke mě. "Jdeš si zatančit?" zeptal se mě. "Jasně, že se ptáš!" usmála jsem se. "Simi, my budeme všichni u tebe spát?" "Jo, mamka mi to dovolila." "I kluk?" podívala jsem se na Daniela který se zastavil a já se začala smát. "Jo.. proč?" ptala se Simča. "No, kdoví co se tady ještě stane." zasmála jsem se škodolibě. "No, promiň, ale já nejsem prase!" řekl Dan vážně. "Já vím, promiň." zmlkla jsem, protože jsem si myslela, že se urazil, ale on mi dal pusu a začal se smát. "No dneska to nebude, ale někdy třeba jo." mrkl na mě a já zase zčervenala jako rajče. pak jsme se tam všichni smáli. V noci jsme se koukali na zamilované filmy a já jsem byla opřená o Dana a on se na mě co chvíli usmíval. Měl tak krásné oči a úsměv. Bude mi to chybět. Ráno jsme se loučili objetím. Pak jsme šli už domů. Se Zuzkou jsme se rozloučili zase u kříže a já šla ještě s Danielem. Šli jsme mlčky vedle sebe a dívali jsme se do země. "Nezapomeneš na mě?" zeptal se mě Daniel, což mě překvapilo. "Ne! Jak bych mohla. To bych se spíš já tebe měla ptát." zašklebila jsem se na něho. "Ne!" řekl a dál se díval někde jinde. V polovině jsme se zastavili. Já jsem se pořádně nadechla a zhluboka vydechla. Podívala jsem se Danielovi do očí. "Je to tady." řekla jsem a do očí se mi nahrnuly slzy. "Škoda, že tak brzo." sklopil oči Daniel. "Ale tohle není konec ne?" "Ne." Budeš mi chybět, miluju tě." řekla jsem mu stydlivě a koukla se jinde. "Já tě taky miluju a ty mi budeš chybět ještě víc, ale věř nikdy na tebe nezapomenu, budu ti každý dne psát, věř mi!" objal mě a políbil. "Tak pa." řekla jsem se slzama v očích. "Pa." řekl i on. Pak jsme šli každý svou cestou. Když jsem došla domů, čekalo se jenom na mě. "Vážně jsi to takhle chtěla?" ptala se mě mamka. "Ne, ale je to pro naše dobro, podle mě je to správně." řekla jsem ji do očí. "Tak jdeme?" zeptal se Domča. "Jo, jdeme." Vzala jsem Jessi do rukou a zavřela jsem dveře od domu. Pa náš starý krásný domove. Jo mimochodem, ten klíček od pokoje měl u sebe i klíček od hlavních dveří, takže se můžu kdykoliv dostat do domu, ale tichučko. Lia už byla v takovém tom boxu a my jsme mohli vyrazit. Mamka řídila, brácha seděl na sedadle spolujezdce a já seděla na zadním sedadle. Vedle mě byla ještě krabice a v tom pelíšek pro Jessi, kdyby se ji chtělo spát. Po cestě jsme se ještě na oběd stavili do restaurace někde u Prahy. Měli to tam celkem dobré. Při cestě jsem usnula. Když jsme tam dojeli tak mě mamka vzbudila. Musela jsem uznat, že ten dům byl vážně hezký. Vyfotila jsem ho holkám a pak jsem jim ho poslala. Když jsem šla na zahradu viděla jsem tam obrovskou zahradu s plno květinami a ohradou pro Liu, byla sice menší, ale za to hodně prostorná a měla i svůj vlastní přístřešek. Venku bylo hřiště pro Jessi. Na zahradě byla terasa přes kterou jsme mohli do domu. Náš domeček stál na kopci kde byl krásný výhled na celé Domažlice. Domeček byl nový. Když jsem byla vevnitř viděla jsem, že všechen nábytek byl na svém místě a bylo to krásné. Ložnice a naše pokoje byli v horním patře zbytek byl dole. U dveří do mého pokoje byla rohožka *Vítejte u mě v pokojíku* a pod tím *Tady hlídám já Jessi* a moje fotka s Jessi byla na rohožce. Pod rohožkou byl můj klíček od pokoje. Odemkla jsem ho. Byl krásný. Barvu měl tyrkysovou skříně byli růžovo-fialové. Miluju tyrkysovo-růžovo-fialovou. Postel jsem měla dvakrát větší než normální a byl tam takový ten závěs jak mají princezny. Jessi měla i svůj koutek. Krásné povlečení jsem měla taky. Všechno jsem fotila a posílala holkám a ty z toho šílely. Těšila jsem se až půjdu spát do toho nového pokoje a až se probudím znova tam, ale přejel mě smutek. Bylo mi smutno po ostatních, ale to jsem teď hodila za hlavu. Měla jsem jeden dlouhý stůl, který jsem měla rozdělený na dvě poloviny. Na jedné polovině byla aktovka s věcmi do školy a šuplíky na učebnice. Na druhé polovině byl na stole notebook a vedle tablet s mobilem. A šuplíky na mé věci. Měla jsem tam i poličku s fotkama a nástěnku. Prostě jako ve snu. Hodně boxů jsem tam měla. Když jsem šla potom do kuchyně na večeři, tak jsem se posadila na židli kde bylo napsáno Anetka ♥ a kousek dále byl zase koutek s miskou na jídlo a pití kde bylo napsané Pro Jessinku ♥ bylo to úžasný. Děkovala jsem mamce a pak jsem šla do pokoje. Psala jsem si s holkama a Danielem přes facebook a pak jsem šla spát. Jessi si vlezla ke mě o postele (jako vždy) a zhasla jsem naši malou krásnou lampu. Byla to krásná první noc.