Příběh jedné holky

Filip

Ucítila jsem, že mě někdo drží za rameno. Otevřela jsem oči a vedle mě na posteli seděl Domča. Hladil mě po rameni.

"Vstávej Ani, vstávej!" říkal s úsměvem.

"Co tady děláš?" zeptala jsem se ospale.

"Chtěla jsi aby jsem tě ráno vzbudil." řekl a odhrnul závěsy.

Paprsky se dostaly do pokoje a já jsem se usmála. Vstala jsem z postele a šla si umýt obličej. Rychle jsem si dala řasenku. Posnídala jsem, dala mamce pusu a šla s bráchou na nádraží. Celou cestu jsme si povídali. Ve vlaku jsem šla opět za holkama. Domča si sedl o sedadlo dál a pořád mě hlídal. Já jsem se bála něco holkám vůbec říct, ale i tak jsem jim řekla o tom, že mě brácha pořád sleduje.

"Já bych se mu ani nedivila." odpoví Zuzka zamyšleně, "Je pravda, že Kristýnu Slezákovou tady v okolí znásilnil neznámy muž a jestli tě má rád a záleží mu na tobě tak si na toto musíš zvyknout. Toto hold starší bráchové dělají."

"Já ti závidím. Chtěla bych mít taky staršího bráchu co by se o mě bál." řekla Simča s úsměvem.

Zuzka souhlasila a já taky. Byla jsem i ráda. Ve škole se Lucie chlubila, že se Filipovi líbí. A jsem jen na ni udělala znechucený obličej. Ona se na mě jen podívala. A hnusně se usmála.

"A kdopak chce tebe?" zeptala se mě před celou třídou, "Asi nikdo že? No to je mi líto. Ale ani se nedivím. Takovou špínu by nechtěl nikdo."

Pod lavici jsem našla papírek kde bylo napsáno:

Ahoj Ani,

nevím kdy si to přečte, snad si toho všimneš. Jestli zase bude Lucie kecat ty kravini, že se mi líbí, tak ji prosím nevěř, je to vážně kráva. :D Odpoledne v parku platí?

Usmála jsem se. Na obědě jsem opět viděla jak se kolem Filipa ta husa točila. Jak já jsem zuřila. Ale nedávala jsem to nijak najevo. Bráchovi jsem po obědě, řekla, že jdu s Filipem do parku a potom na koně. Řekla jsem mu kdy se pro mě má stavit a on na to kývl, ale nebyl zrovna dvakrát nadšený. V parku jsem se sešla s Filipem. Zase jsme si povídali o Lucii a on mě potom odprovodil ke koním. Chtěl mi dát pusu, ale já se jen zasmála a odstrčila jsem ho. On se taky smál a pak jsme každý šli svou cestou.

Projížděla jsem se po městě a potom po různých vesnicích. Kolem sedmi pro mě přišel Domča. Jeli jsme domu opět vlakem. Večer jsme se koukali na zprávy. Toho úchyla už chytli, ale i tak si máme dávat bacha. Nikdo neví kde se kdo skrývá. Večer jsem si projížděla Filipův profil. A nachvíli jsem si psala se Simčou. Sdělila mi, že mezi jí a Adamem je asi něco víc než přátelství, ale abych pravdu řekla moc mě to nezajímalo.