Příběh jedné holky

Klára

Už od rána jsem byla pořád smutná, ale pokoušela jsem se to nedávat najevo. Byl to zase ten zvláštní pocit. Pocit kterého se nedalo zbavit. "Ahoj Zuzko, kde je Simča?" zamávala jsem na Zuzku a usmála jsem se. "Ahoj Anet, Simča má angínu. Jak ti je?" zeptala se mě Zuzka. "Fajn." odpověděla jsem, "Je pravda, že se Daniel stěhuje k tátovi?" "Ne. Kdo ti to řekl?" "Vážně?! ... teda.. ehm... Filip." "Tak to ti pěkně kecá. Za prvé nikam se nestěhuje, protože kdyby jo tak by s ním musel i Lukáš a ten se nikde nestěhuje. Za druhé včera byl Daniel už ve škole .. " "No a? Co se stalo?" zeptala jsem se napjatě a přitom vystresovaně. "Viděla jsem Daniela jak se líbal s Klárou z 7.C." podívala se na mě. "Aha.." řekla jsem a bylo mi najednou smutno, "Tak aspoň se nebude Filip s nikým prát." usmála jsem se falešně na ni. "Ty jsi se zamilovala, že?" podívala se na mě vážně a přitom hezky. "Ne! Jen mi ho bylo líto. Nic víc!" setřela jsem ji. "Dobře nic ti nevyčítám. " vzala Zuzka svoji tašku a vystoupily jsme z vlaku. U vlaku čekal Filip. Rozběhla jsem se a objala ho. "Ahoj!" usmála jsem se na něho. "Ahoj." usmál se na mě i Filip. Ale bylo poznat, že se spíš připravoval na to, že ho pěkně seřvu a nebudu se s ním bavit. Ale fakt byl jiný. Chytli jsme se za ruce a šli jsme spolu do školy. Normálně to bylo jako vždycky ve škole. Lucie mě jenom hnusně projela očima a dál se bavila s Marii. Když jsem šla přes chodbu do Bufetu uviděla jsem tam Daniela s Klárou. Klára byla moje kámoška už od školky, ale poslední dobou jsme spolu moc nevycházely. Měla jsem s ní a ostatníma holkama z céčka tělocvik. Byli jsme spojení ve škole nás bylo skoro 750 děcek. Daniel ji držel kolem pasu. Zamrazilo mě. Najednou mě někdo objal zezadu. Byl to Filip. Daniel si nás všiml. Střetli jsme se očima, ale on je potom obrátil a dál se bavil s Klárou. Políbil ji. Vypadalo to jakoby mě jedním okem pozoroval a dělal to schválně. Já jsem odvrátila oči a věnovala se Filipovi. Dneska jsme měli jít spolu ven. Domluvili jsme se, že půjdeme na podium co bylo kousek dál od školy. Většinou se tam pořádaly akce.  Filip nechodil na oběd takže jsme se domluvili, že se ve tři sejdeme na podium. Ani Klára nechodila na oběd. Byla jsem u okýnka a za mnou Zuzka a za Zuzkou Daniel. Vzala jsem si oběd a snažila se na něho nepodívat. Zuzka mě taky sledovala a bylo ji mě líto. Ale nemohla s tím nic dělat. Daniel se posadil ke stolu které bylo vedle nás. Opřela jsem hlavu o svoji ruku a jedla. Bolela mě hlava. Věděla jsem, že to dělá snad schválně nebo co. Říkala jsem si pořád, že se do něho nezamiluju. Vstala jsem a šla odevzdat talíř. Něco mě chytlo za ruku. Otočila jsem se. Nikdo, ale za mnou nebyl. Podívala jsem se kolem sebe, ale nikdo nebyl poblíž mě. Šla jsem dál. V šatně jsem potkala zase Daniela, ale naštěstí jsem ihned šla. "Hodně štěstí." ušklíbl se Daniel. Nebyl tak hodný jak se zdal. "Díky .. tobě taky." podívala jsem se na něho. On se usmál. "Promiň." začal se smát, "Jsem kretén. Nemyslel jsem to tak. Vážně hodně štěstí a ať ti to s Filipem vydrží co nejdéle." usmál se. Nadechla jsem se a usmála taky. "Ať ti to taky vydrží s Klárou." usmála jsem se a šla. Když jsem došla k podiu, Filip tam čekal s obrovskou kytici růží. Nevěděla jsem co říct. Myslela jsem, že to existuje jen v pohádkách, ale byla to pravda. Usmála jsem se a políbila jsem ho. Potom jsme celé odpoledne strávili spolu. Kino, pizza, park a nakonec mě odprovodil až domů. Večer jsem si s ním ještě psala. 

Tři měsíce jsem s Danielem nemluvila a ani ho moc nevídala.