Příběh jedné holky

Narozeniny

"Dobré ráno, Anetko." pozdravila mě, když odhrnovala záclony. "Ještě chvilku, mami." otočila jsem se na druhou stranu. "Přece nechceš zmeškat dnešek ne?" dala mamča ruce v bok a podívala se na mě přísně. "Co je dneska?" ptala jsem se a přitom jsem se snažila probrat. Zívla jsem si. "Máš narozeniny. Vidím, že tě to moc netěší." "Dneska?! Jupíííííííííííííííí ...." začala jsem křičet asi přes celou vesnici. "Dneska mi je čtrnáct..." zazubila jsem se na mamku. "Ale chováš se jako malá!" zakroutila mamka hlavou "Tak se nějak hezky obleč, učesej a přijď na snídani." mrkla na mě mamča a šla dolů. Když jsem přišla do kuchyně, tak jsem nemohla věřit vlastním očím. Celý dům byl vyzdobený! "Všechno nejlepší!" usmál se Domča a podal mi kytici růží + náhrdelník na kterém bylo napsáno * My best sister * "Děkuju!" usmála jsem se objala jsem ho. Na stole už byla slavnostní snídaně. Byly palačinky. Mňam! "Proč jsem se měla tak hezky obléct?" ptala jsem se mamky. "Za chvíli tě hodím ke kinu. S holkama budeš celý den a večer pro tebe máme všichni překvapení!" usmála se. "To je super!" oplatila jsem ji úsměv. "Kdy budeme slavit  s rodinou?" "Zítra neboj! Už je všechno připravené." "Dobře." Dojedli jsme a mamka mě odvezla ke kinu, kde už čekaly holky. "Ahoj!" zamávala jsem na ně. "Ahoj!" zamávaly ony na mě. "Tak co máte v plánu?" ptala jsem se. "No, prvně jdeme na film." odpověděla Zuzka. "A potom do obchďáku na oblečení a taky na nějaké zbrusunové božské šaty!" zasnila se Simča. "Ajaj..!" chytla jsem se za pusu. "Co se děje?" ptala se Zuzka. "Já tady nemám žádné peníze. Nevzala jsem si je. Zavolám mamce." řekla jsem smutně. Holky se na sebe koukly. "Nemusíš!" řekla Zuzka. "Stačí, když se podíváš do tašky." mrkla na mě Simča. Když jsem se tam podívala byla tam totálně krásná nová peněženka a v ni ....... pět ticíc!! Nemohla jsem tomu uvěřit. Děkuju mami!!! Říkala jsem si v duchu. Usmála jsem se na holky. "Vy jste o tom věděly, že?" vyzvídala jsem. "Hej tak neasi celý dnešek je plánem tvojí mamky, tvého bráchy a nás dvou, takže kliďánko." mrkla Simča. "My jsme taky dostaly peníze, sice né tolik, ale přece máš ty nározky." řekla Zuzka. "Tak pojďte nebo to nestihneme!" popohnala jsem je trochu. Po kině bylo kolem dvanácti a my jsme šli do nóbl restaurace. Dali jsme si tam to nejlepší jídlo co tam měli, jak polívku tak i druhé a kompot. Potom jsme šli do těch obchoďáků. Prvně jsme nakupovali jenom oblečení do školy a tak, ale pak mi holky řekly, ať si nějaké peníze nechám. Zbylo mi nějak dvatisícepětset. Šli jsme do luxusního obchodu se šatama. Koukala jsem se tam asi půl hodiny. Holky už měly vybráno tak tam se mnou ještě chodily. Uviděla jsem božské šaty asi za tisíc třista, ale byly vážně boží. Vzala jsem si je. V kabinkách jsme ještě udělaly selfie a šli do obchodu s botama kde jsme se taky vyřádily. Pak jsme nakupovaly cetky a šminky a různé dárky. Ze zbylých peněz a času jsme byli ještě v 5D kině. Bylo to boží. Boží den strávený s mýma BFF! Potom jsme si zavolaly taxíka a s taškama plnýma v obou rukách jsme vlezli do taxíku. Při cestě mi zavázaly oči. Pak mě odvedly do kabinek, tam jsme se převlékli do šatů a  znovu mi zavázali oči. Odvázali mi je až před tím nejoblíbenějším klubem v Brně. Byl mega boží! Vždycky jsem tam chtěla jít. Vešla jsem tam a byli tam snad úplně všichni! Jak kámoši, tak rodina (teda většina). Hrála tam kapela. A já jsem tam tančila. A pak jsem ho uviděla! Daniela! Byl tam! S kyticí různých květin. Usmála jsem se na něho. Objala ho. "Děkuju!" řekla jsem. "Není za co." odpověděl "Smím prosit?" "Ano." Protančili jsme spolu celou noc. Byl to nejlepší den mého života. Představovala jsem si jaké to bude až mi bude patnáct nebo osmnáct. Domů jsme se vrátili až kolem čtyř ráno.