Příběh jedné holky

Koně

Je neděle. Venku svítí krásně slunce. Obloha je bez mraků. Jela jsem po dlouhé době do jízdárny, kde jsem si půjčila koně a jela jsem se projet do okolních vesnic. Měla jsem v plánu jet kolem Filipova domu. Jela jsem na krásné klisně jménem Lia. Měla jsem ji nejradši. Mohla jsem s ní klusat, cválat, skákat, prostě to co mě napadlo. Bylo to božské. Projížděla jsem kolem budov. Děti které si hrály venku na mě koukaly a malé holčičky i mávaly. Usmála jsem se a sem tam jsem i zamávala. Projížděla jsem kolem domu od Filipa. Náhle jsem za sebou uslyšela hlas. "Počkej!!" volal na mě udýchaný Filip. "Na co mám čekat?" dala jsem hlavu nahoru a hodila jsem ten namyšlený obličej. "Chci ti všechno vysvětlit,prosím." "Ty mi nemáš co vysvětlovat! A ani nemám čas!" "Kdyby jsi neměla čas tak neklušeš na koni přes několik vesnic." mrkl na mě. "Já můžu jezdit kde chci! A nemám čas na ty tvoje kecy." "Anet..! Prosím, dej mi ještě šanci. Já jsem to vážně nechtěl. Ona si začala. Dej mi druhou šanci a já tě nezklamu." prosil Filip. "Jo, jasně. Druhou šanci .. pff.. tu bych ti nedala ani za nic! Zradil si mě! A nechci aby se to opakovalo. Tak ti radím smis z mého života a nech mě být!" podívala jsem se hnusně na něho a dala jsem povel Lii a jde. "Ale ty jsi Dana ze svého života nevyhodila, že je to tak?" volal za mnou, ale já dala povel ať cválá a odcválala jsem pryč. Projížděla jsem tak vesnice. Napadlo mě, že bych se mohla projet do vesnice kde by měl bydlet Dan, ale orvně jsem si říkala, že to nebude dobrý nápad. Nakonec jsem neměla kam jet dál tak jsem se tam jela projet. Nicméně tam je ještě jedna jízdárna a ona vlastní trasu pro cval, klus nebo skákání přes překážky. Samozřejmě jsem věděla, že tam bude i Klára. Projížděla jsem tu vesnici a už jsem měla namířeno na jízdárnu. Projížděla jsem kolem domů. Když jsem uviděla Daniela. Zastavilo se mi srdce. Chtěla jsem se otočit, ale nešlo to. Najednou jsem zapoměla jak se kůň ovládá a ........ BUCH! ... Ležela jsem na zemi. Lia stála opodál a žrala trávu. Měla jsem malou odřeninu na hlavě, ale byl oto celkem v pohodě. Kousek dál by měla bydlet moje teta, tak jsem se rozhodla, že se za ni stavím. "Je ti něco?" slyšela jsem za sebou hlas. Byl to Lukáš a za ním běžel Daniel. "Ne, není mi nic." řekla jsem, ale ta rána na hlavě pořádně bolela. "Pojď k nám my ti to ošetříme." řekl Daniel a podíval se mi do očí. Uhla jsem. "Ne, vážně. Kousek bydlí teta, tak se za ni stavím." falešně jsem se usmála. "Ne!" řekl Daniel "Pomoc mi Lukáši." Vzali mě na ruce a odnesli k nim domů. Musela jsem uznat, že měli opravdu krásný dům. Daniel byl se mnou v kuchyni a dával mi na ránu mast a obvaz. Najednou mi došlo, že venku je Lia. "Můj kůň!" cukla jsem sebou. "Klid. Lukáš ho přivázal." uklidnil mě Daniel "Dobře, to by mohlo stačit." Podíval se na mě. "Děkuju." řekla jsem a usmála se "Už půjdu." "Proč?" zeptal se. "Musím jít na jízdárnu."  mrkla jsem na něho. "Já půjdu s tebou. Umím jezdit." "Vážně?" ptala jsem se překvapeně. "Jo. Už od malička jsme měli farmu, teda ... dokud se naši nerozešli." řekl smutně. "Vím, že se asi nebudeš chtít o tom bavit, ale proč se rozešli?" ptala jsem se. "Víš, když jsme měli tu farmu neboli statek, tak tam někdo založil požár. Měl jsem tam svého koně. Jmenoval se Blue. A on v tom statku uhořel. A táta si myslel, že jsme ten požár rozdělali my s kámošema a vlastně takhle se začali naši hádat až se naši rozešli." "Aha, to mi je líto." řekla jsem smutně a on se na mě usmál. "tak pojď." řekl a otevřel mi dveře. Když jsme tam došli půjčil si koně jménem Agar. "To jméno mi připomnělo tu hru Agar.io" smála jsem se. "Jo ,to jo." zasmál se taky. Uviděla jsem Kláru. Přiklusala k nám. "Ahoj Dane, ..hm..." podívala se na mě a prohlídla si mě ".. já myslela, že s krávama jako je ona nikde nechodíš. Sám jsi to říkal." "Kláro, táhni! Nikdo tě tu nechce!" šlo vidět, že byl Dan vytočený. "To je v pohodě... aspoň, že ona není kráva tak se s ní bavit můžeš." otočila jsem se a začala jsem Cválat a skákat přes překážky zároveň. Potom jsem jela domů. "Děkuju." řekl vytočeně Daniel a podíval se ještě za mnou. "Nemáš za co." mrkla na něho a usmála se Klára. Daniel se za mnou ještě podíval a odklusal vrátit koně. Večer jsem si psala s holkama. Pak jsem šla spát.