Příběh jedné holky

A zase obyčejný den.

Probudila jsem se. Šla se nasnídat.

"Ahoj zlatíčko, tady máš musli s mlékem." podala mi mamka tác se snídaní.

"Děkuju mami." dala jsem mamce pusu a protože stávám brzy, tak jsem se šla ještě dívat na televizi. Však jsem měla čas.

Když jsem pojedla šla jsem se převléknout. Vzala jsem si klíčky, tašku a hodila přes sebe bundu a šla. U kostela jsem se opět sešla s Adél. Když mě Adél uviděla usmála se. 

"Ahojlky." usmála se.

"Ahoj." oplatila jsem ji úsměv, "Proč všichni mají tak skvělou náladu?" 

"Všichni ne. Třeba Mona ne." 

"Jakto?" 

"Protože se s ní rozešel její kluk. Však jsem ti říkala, že je to děvka." 

"No, jo." 

Vešly jsme do školy. Na chodbě stála naše třída. Jenom my jsme tam ještě chyběly. Daly jsme si tašky do skříněk a šli za nimi. Šli jsme po cestě. 

"Kam to jdeme?" zeptala jsem se Adél.

"Uvidíš." odpověděla.

"Vždyť učitelka říkala, že půjdeme ven jenom na to přivítaní nových žáků a zahájení nového školního roku." 

"Heleď, jdeme na hřiště. Ok?" chytla mě Adél za ramena a zhluboka se mi zadívala do očí.

"Ok." usmála jsem se a začaly jsme se obě smát.

"A proč jdeme na to hřiště?" 

"Budou tam všechny ročníky. Jak první tak i druhý stupeň." 

"Cože? A tam musíme?" 

"Jo. Neboj bude to v poho." mrkla na mě.

Došli jsme tam. Byli tam všechny ročníky vedle sebe sestavené. Začal se mi zužovat žaludek. 

"Je mi špatně." podívala jsem se na Adél.

"To je jenom tréma. Nemáš se čeho bát." odpověděla mi.

"Tobě se to řekne." řekla jsem si potichu.

"Že co?" zeptala se mě Adél nechápavě.

"Ale nic." odpověděla jsem a koukala jsem se na ředitelku která se postavila před všechny.

"Dobrý den žáci základní školy v Domažlicích. Je tady další školní rok plný citů, utrpení i radosti. Přišli k nám někteří žáci. Když je budu vyvolávat příjdou sem..." udělalo se mi špatně, ".. takže... ... Do osmého ročníku přistoupili čtyři žáci.  Slečna Folsenová Aneta, Slečna Samerová Simona, Slečna Listenová Zuzana a chlapec Friedel Daniel. Tihle čtyři jdou do 6.a. Těším se až vás poznám, protože jsem vaše třídní učitelka. ...." dokončila svůj dlouhý proslov naše učitelka. Oddychla jsem si, protože stejně nakonec nikdo nešel dopředu.. Oddychla jsem si.

"Mám to za sebou." usmála jsem se na Adél, "Adél, ... jsi v pohodě?" 

Adéla na mě koukala s otevřenou pusou a jenom kroutila hlavou a začala se smát.

"Čemu se směješ?" ptala jsem se nechápavě.

"Ty tady máš obří překvapení které jsme s tvými přáteli a rodinou připravili a ty si ho vůbec nevšimneš? Poslouchala jsi vůbec kteří žáci nastoupili do osmého ročníku?!" vyjela po mě Adéla, ale potom se začala smát. 

"Jaké překvapení?... Poslouchala jsem!! Jen říkala, že jsem přišla já, Samero....." teď jsem se zasekla, došlo mi to.

Chytla jsem se za pusu a vykulila na Adélu oči.