Příběh jedné holky

Nová kámoška

Probudila jsem se. Rozhlídla jsem se a ujistila, že to není sen. Vstala jsem a šla dolů. Porozhlídla jsem se kde je asi koupelna. Překvapilo mě, že jsem ji neviděla. Mamka se postavila do dveří s úsměvem na tváři. "Co hledáš?" ptala se. "Koupelnu." zasmála jsem se, protože mi ta odpověď přišla divná. Jaké pako by hledalo koupelnu ve svém domě, ale přece jsem tu první den. "Koupelnu máš ve svém pokoji, tak jako já a Dominik. "Cože? Ve svém pokoji?" dívala jsem se na ni nechápavě. "Ano. Pojď, já tě tam zavedu." mrkla na mě a šla po schodech nahoru. "Tak co jak se ti tu líbí?" ptala se mě mezitím co jsme šli do schodů. "Hezký to tu je." usmála jsem se, "Dneska se pojedu projet na Lie a přitom vyvenčit Jessi a kde vlastně zase je?" "Škrábala ti na dveře brzy ráno, tak jsem ji dala na zahradu." Mamka otevřela dveře od mého pokoje a vešla dovnitř. Řekla mi ať jdu za ní a zavřu dveře. Zavřela jsem je. "Teď se rozhlédni a řekni mi kde vidíš dveře." podívala se na mě mamka. "Tam." ukázala jsem na dveře kterýma jsme do pokoje vešly. "Podívej se pořádně podél celé stěny a řekni mi kde jsou druhé dveře." Pomalu jsem se otáčela a dívala jsem se až potom jsem si všimla skoro neviditelných tyrkysových dveří. "Vždyť jsou tyrkysové jako stěna a skoro nejdou vidět." "No, právě. Ty si musíš zapamatovat kde ty dveře jsou. Máme to takhle všichni. Teď se převlékni a čekám tě dole na snídani." "Okey!" Převlékla jsem se a umyla. Vzala jsem si klíčky. Zamkla jsem pokoj. Šla na snídani. Potom jsem vzala vodítko a šla do garáže, kde jsem vytáhla i sedlo s uzdou. Nasadila jsem sedlo s uzdou Lii a vyvedla z ohrady. Byla klidná, to jsem na ni měla ráda. Jessi jsem dala obojek a ona skákala. Sedla jsem do sedla. Vodítko jsem připnula k uzdě a pomalým klusem jsem se vydala na cestu. Ještě jsem nevěděla kam pojedu bylo to město, takže jsem neměla moc na výběr, ale bydleli jsme na kopci kde byla příroda, lesní cesty a někde i louky na který se mohlo běhat. Jela jsem jednou lesní cestou. Jela jsem pořád rovně abych nezapoměla kudy zpátky. Po celkem dlouhé cestě jsem uviděla vyježděný chodníček. Byly tam i otisknuté kopyta od koně. Dala jsem se tou cestičkou. Dojela jsem na mýtinu uprostřed lesa. Sesedla jsem z koně a vzala vodítko do ruky. Koně jsem samozřejmě držela. Tráva na mýtince byla pokošená, takže se tam dalo skvěle jezdit. Měla jsem s sebou nějaké jídlo o které jsem se podělila s Jessi. Jenže už došlo. Sedla jsem do sedla. Jessi jsem dala do toho nového košíčku pro ni, aby nemusela běhat, když budu cválat. Domů jsem dojela přesně na oběd. Liu jsem nechala venku přivázanou kolem sloupu. A Jessi jsem dala do jejího hřiště. Šla jsem na oběd. "Mami, jsem doma!" zavolala jsem na mamku. "A přesně včas! Mám oběd na stole, tak pojď jíst." zavolala na mě mamka. Když jsem si sedla ke stolu tak se mě mamka zeptala, "A kde jsi byla?" Byla jsem se projet po lesní cestě kousek odsud a našla jsem nové krásné místo, takovou lesní mýtinku, posekanou! Dalo by se tam krásně jezdit." "Co, když je to od někoho pozemek a ty mu tam budeš jezdit?" "Nebyla tam cedulka a byly tam kopyta od koně. Můžu si vzít piknikový košík a do něho jídlo a pití, prosím?" "No, tak dobře." Po obědě jsem se nabalila a vyrazila. Chtěla jsem tam být co nejrychleji tak jsem Jessi vzala opět do jejího košíku a piknikový koš jsem připevnila za sedlo. Když jsem dojela na mýtinu, sesedla jsem. Jessi jsem připevnila ke stromu a rozložila deku. Dala jsem Jessi granule a já jsem snědla sendvič co jsem tam měla. Najednou jsem uslyšela šustění za křovím. Otočila jsem se. Nikdo tam nebyl. Otočila jsem se zpátky. 

"Hele, to je moje tajný místo!" Otočila jsem se co nejrychleji to šlo. Stála tam holka asi stejně stará jako já. Podívla se na mě divně, jako by jsi říkala, co je to za debila?.. Polkla jsem. "...eh.. promiň, nevěděla jsem, že je to tvoje tajné místo, už jdu. Vstala jsem a šla si balit věci. Ta holka si všimla mého koně. "Ty jezdíš?" zeptala se. "Na koni? Jo. Ty taky?" podívala jsem se na ni. "Jo." otočila se a zapískala. Ze křoví vyběhl krásný bílý kůň, "Jmenuje se Jackob. Je to hřebec." "To mi došlo. Já mám klisnu, jmenuje se Lia, jezdím na ni už devět let, ale teprve na moje letošní narozeniny jsem ji dostala. " "Aha." podívala se co dělám. "Jej, nebal to. Já jsem tě nechtěla vyhodit, jen jsem nevěděla co tady někdo dělá." mrkla na mě. "To je v pohodě stejně už budu muset jít. " "Nemusíš, já to vím. Pojď si sednout." usmála se. "No tak dobře." rozložila jsem znovu deku. Vytáhla jsem jídlo. Viděla jsem, že se ta holka na to jídlo mlsně podívala. "Vem si." usmála jsem se. "Vážně?! Můžu?" podívala se na mě tázavě. "Jasně!" mrkla jsem na ni. "Jak se jmenuješ?" zeptala se mě. "Jmenuju se Aneta Folsenová, přistěhovala jsem se tady před včerejškem,myslím, bydlela jsem ve vesnici u Brna. Chybí mi to .. Měla jsem tam totiž všechny. Přátele, jezdectví, rodinu, všechno .. Ta představa, že už jdu do osmičky a nebudu s nima.. Po devítce už nebude nic.. už se s nimi neuvidím .." sklopila jsem hlavu. "Aha. To je mi líto. Já jsem Adéla Jurásková. Jdu taky do osmičky, miluju jezdectví. Hele můžeme se spolu bavit." usmála se. "Jo." usmála jsem se. Podívala jsem se do lesa. "Děje se něco?" zeptala se mě. "Ne, .. " "Vím, že se známe jen asi hoďku, ale můžeš mi to říct." "Chybí mi Daniel, Zuzka, Simča, teta, spolužáci... " "To chápu. Je to těžké. A kdo je Daniel, Zuzka a Simča?" "Daniel je kluk kterého miluju, řekl mi to před odjezdem... A Zuzka se Simčou jsou moje nejlepší kámošky." "Aha." "Počkej tady." "Dobře." Vzala jsem věci i Jessi a odcválala. Jessi jsem doma dala do hřiště a košík jsem položila ke dveřím. Když jsem přicválala zpátky na mýtinku, Adéla tam už čekala. "Jdeme jezdit?" zeptala jsem se Adély. "Jo." odpověděla mi. Celou dobu jsme jezdily kolečka a povídaly jsme si u toho. Večer mě šla odprovodit domů a pak jsme se rozloučily. Zavřela jsem Liu do ohrady, vzala jsem Jessi domů. Umyla jsem ji a pustila k sobě do pokoje. Večer jsem si psala s Danielem a holkama. Pak jsem šla spát.