Příběh jedné holky

Škola ZNOVU!!!

Vážně?! Znovu je tu škola??!! Tentokrát osmička .. V nové škole.. bez přátel .. Pořád m ito běhá hlavou. Vstala jsem a šla na snídani. 

"Ahoj mami." 

"Anet." usmála se na mě mamka, "Děje se něco?" 

"Ne." sklopila jsem hlavu. 

"O víkendu tam pojedeš." pousmála se mamka. 

"Já vím." 

Po snídani jsem se oblékla a samozřejmě jako každý den hlavní hygiena, ale to doufám nemusím pořád zmiňovat. Hodila jsem na sebe nové oblečení. Nemaluju se, ale už jsem zase o něco starší. Řekla jsem si, že jen řasenku, nechci se malovat! Vzala jsem si tašku a bundu a vyrazila jsem. Přišla mi esemeska od Adély: 

"Sraz u kostela, je za rohem, čekám tam na tebe!" 

"Okay, už jsem na cestě." 

Uviděla jsem věž kostela, tak jsem tam šla. Uviděla jsem Adel.

"Ahojky!" usmála se na mě.

Nechtěla jsem si zkazit náladu tak jsem se taky usmála.

"Ahoj." usmála jsem se.

"Tak jdem?" 

"No, .. nevím jestli tam chci.." 

"Neboj bude to v pohodě. Tak pojď." chytla mě Aďa za rukáv. 

Po cestě jsme si povídali. Vešli jsme do školy a mířily ke skříňkám. 

"Počkej, já se jenom přezuju a půjdu s tebou za ředitelkou." 

"Jo." 

Na opačné straně řady skříněk stála holka. 

"Ahoj Adél, to je ta tvoje nová?" prohlédla si mě ta holka pohledem.

"Čauky, jo to je ona." 

"Ráda tě poznávám. Jsem Mona a jsem z 8.c." řekla ta holka.

"Já tě taky ráda poznávám a jmenuju se Aneta Folsenová." 

"Tohle je moje kámoška Mona Konečná. Sedí se mnou." řekla Adél. 

"Aha. Mono, ty jsi Monika ne?" 

"Ne. Já jsem Mona. Pocházím z Anglie."

"Aha tím se vše vysvětluje. Děkuju." 

"Dobře Mono, my už půjdeme." odtáhla mě Adél.

"No, tak dobře." odpověděla Mona.

"Víš, ona Mona je tak trochu děvka a je strašně namyšlená, musí ji být všichni poddaní." řekla mi, když jsme byli trochu dál. 

"Dobře. Všechno mi pak řekneš." odpověděla jsem ji "Ty jsi v které osmičce?"

"Já jsem tam kde Mona v 8.c. Sedím s ní, ale klidně budu sedět s tebou jestli budeš taky v céčku." usmála se na mě.

"A co když nebudu?"

"Táá-ák to nevím." pokrčila Adéla rameny.

Přišli jsme k ředitelně. Já zaklepala, samozřejmě. 

"Dobrý den." pozdravila jsem.

"Dobrý den. Tak co potřebujete slečinky." řekla ředitelka. (Byla strašně hodná)

"Jsem tady nová, takže nemám klíček a ani nevím do které třídy mám jít." 

"Aha. Promiň. Zapoměla jsem, že máš přijít... počkej ... " hrabala ředitelka v šuplíku, ".. ty jsi Aneta Folsenová, mám pravdu?" 

"Ano, máte." 

"Jsi hezké děvče." 

"Děkuju." zrudla jsem.

"Máš skříňku 203, tady máš klíček..." podala mi klíček do ruky, "Jo málem bych zapoměla, jsi ve třídě 8.a." 

"Co-že?!" hrklo ve mě. Měla jsem být ve třídě kde nikoho neznám?! To není možný?!

"Stalo se něco slečno Folsenová? Mimochodem jsem paní ředitelka Mullerová." podívala se na mě nejistě ředitelka.

"Paní učitelko Mullerová, nemohla by být se mnou ve třídě i Adél? Nikoho tady neznám, kromě ji." poprosila jsem smutně.

"Ale mohla, pročpak ne?" usmála se, "Stejně jsem vaše třídní."

"Tak to je super! Myslím obě věci." usmála jsem se. 

"Dobře. Utíkej se převléct a do třídy děvčata." zavřela učitelka Mullerová šuplík. 

Pořád nevím jak ji nazývat. Ach jo! No, nicméně jsem byla strašně šťastná, že jsem ve třídě s Anet. Podívala jsem se z okna a viděla jsem tam nás všechny s Danielem Simčou a Zuzkou. Utřela jsem si slzičku a šla jsem s Adélou do třídy. Ve třídě nás bylo 26. 13 kluků a 13 holek. Přišla paní ředitelka. 

"Dobrý den třído, .." řekla a položila si věci na stůl, všichni se postavili, ".. posaďte se. Máme tady novou žákyni Anetu Folsenovou. Slečno Folsenová můžete přijít k tabuli?" 

Pomalu jsem se zvedla a kráčela.

"Řekněte nám o vás něco." 

"No, ... jmenuji se Aneta... teda tohle už víte .. ehm.. Je mi třináct let. Moje koníčky jsou ježdění na koni, skateboardu. Mám fenku Jess. Vyrůstala jsem v malé vesnici u Brna kde jsem dosud žila. Měla jsem tam kamarádky Simču a Zuzku. Žiju s mým starším Bráškou Dominikem kterému je šestnáct, je na střední škole a s moji mámou. O tátu jsem přišla. Byl policista..." podívala jsem se na podlahu. 

"To je mi líto. Můžeš si jít sednout." podívala se na mě smutně paní Mullerová, "Zítra nastoupí ještě tři noví žáci, bude velká oslava začátku školního roku, což také znamená, že je přivítáme venku a večer bude diskotéka. Mají přijít dvě holky a jeden kluk." 

Paní učitelka se na mě podívala a usmála se. Nechápala jsem to, ale nijak jsem o tom nepřemýšlela. Věděla jsem, že vedle nás byly nové tři domky a že se tam má někdo má nastěhovat.

Po škole jsem si psala s Adélou. Chtěla jsem napsat i holkám a Danielovi, ale nebyli na messengeru. 

U večeře vládla hezká nálada, což jsem moc nechápala. Brácha byl s novou školou spokojený. Taky, že už vlastně dodělal základní tak se stejnak musel rozloučit s ostatníma. Ach jo! Kéž by tu byli aspoň ti tři.. 

Mamka mi k večeři udělala volská oka.

"Děkuju." usmála jsem se. 

"Jojo." usmála se na mě také. 

Vzala jsem kousek masa a dala jsem je Jessi. Pak jsem šla ještě ven dát něco chutného i Lie. Po těžkém dni jsem si udělala koupel s bublinkami. Lehla jsem si a přemýšlela. Bylo mi smutno. Naštěstí jsem vedle sebe měla zrovna knížku Deník mimoňky, moji oblíbenou knihu a tak jsem ji začala číst. Je fajn. 

Po koupeli jsem ulehla do svého nočního ráje.