Příběh jedné holky

Papírek

V pondělí ráno jsem přišla do školy utahaná. I když musím uznat, že se mi ježdění na koni čím dál více líbí. S holkama jsme se po cestě do školy bavily o tom co jsme dělaly, když přišlo na mě řekla jsem jim o Kláře i o Danielovi. "Určitě se mu líbíš." řekla Zuzka s úsměvem. Podívala jsem se na Simču. "Já nevím, možná jo možná ne, ale radši bych si nedávala velké naděje Anet. Sice jsi dost krásná, moudrá, štědrá, hodná, milá prostě DOKONALÁ, ale nikdy nevíš." podívala se na mě. Zuzka se na ni hnusně podívala a pak se na mě usmála. "Simi, ty se mu líbíš, vím to určitě." řekla jsem sklesle. "Kecko! To není pravda a ty to víš, tak mi tu nevěšej bulíky na nos!" mrkla na mě "Já jenom říkám, že bych si být tebou nedávala velké naděje. Co kdyby řekl ne? Byla by jsi smutná. Ale já se mu určitě nelíbím." Když jsme byli v šatnách, tak šla kolem Klára s .... LUCII?!!! Mohla jsem si to myslet! Ta zmije!! Ne jen, že mi přebere kluka, ale i kámošku?! No, tak to ne mladá to ne! "Hej ty!" volala Lucie na mě. "Já mám jméno víš?!" hnusně jsem se na ni podívala "Filip vážně krásně líbá, zlato, netrap se prostě nemáš na mě!" "..pff... by sis jen myslela." setřela jsem ji. "Hele dávej si bacha Aneto! Já umím být krásně hnusná, když chci." "Ty jsi i tak! Jak vzhledově tak povahově! " setřela jsem ji znovu a plivla ji na tu její značkovou halenku a ona začala ječet. "ZA tohle si zaplatíš! A za Daniela taky! Nebudeš se kolem něho motat je ti to jasný?!!" ječela po mě Klára. "Se neposer, parádo!" došly mi nervy. Když odešly, holky za mnou přiběhly. "Co se stalo?" ptala se Zuzka. "Nic. Jen by se měly radši naučit chovat!" řekla jsem ji. "Mě tak napadá, že by se nam hodily lekce ochrany neboli Judo nebo dziu dzicu." podívala se na nás takovým tázacím obličejem. "Hele, ale tohle by nebyl až takový špatný nápad, aspoň by si na nás nedovolovaly." mrkla jsem na holky. "Okey, dneska jedem do města zjistit kdy to bude platí?" řekla Simča. "Platí!" řekly jsme dvouhlasně se Zuzkou. Slyšely jsme zvonění. "Holky jděte už!" mrkla jsem na ně "Já vás doběhnu." Otevřela jsem skříňku a z ní vypadl malý papírek. 

Anet, omlouvám se za včerejšek. Klára je hrozná kráva. Jo sice jsem říkal, že jsi kráva a děvka, ale to je už pryč. Jsi fajn holka. Nechtěla by jsi zase někdy zajít na jízdárnu? Bavilo mě to s tebou. :)) A co hlava v pohodě? :) Promiň, mýlil jsem se v tobě jsi super holka! Buď taková už napořád! :)      Pa Dan ;) 

Vzala jsem papírek, přezula jsem se, popadla jsem tašku a utíkala do třídy. Ve třídě jsem papírek ukázala holkám. "Co mám odepsat?" zeptala jsem se jich. "Kašli na něho! Kluk který nadává holce a pak ji říká, že to tak nemyslel a chce ji sbalit tak to není kluk! Je to vůl!" odpověděla Simča. "Souhlasím i nesouhlasím se Simčou. Sice je to vůl, ale jestli ho máš ráda, tak ... no, nevím. Je to na tobě. Rozhodni se jak uznáš za vhodné. mrkla na mě Zuzka. "No, to jste mi teda pomohly." zamyslela jsem se. "Být tebou bych to asi vyhodila, jestli tě naštval tak to potřebuje čas aby mu došlo co udělal, on by pak přišel." ozvalo se za mnou. "Jsi nějaká chytrá ne?!" zasmála jsem se a otočila "..eh... Juli, to jsem nevěděla, že to jsi ty. Promiň.." "To neřeš." mrkla na mě Simča. "Jo a jinak promiň.." cítila jsem se trošku na sebe naštvaně. Najednou mě napadl Filip. Co asi dělá zrovna Filip? To by mě zajímalo. Šla jsem do druhého patra a viděla jsem tam Dana. Podíval se na mě. Srdce mi bušilo jako o závod. Pomoc! Usmál se, ale jenom trošku. Viděla jsem Filipa jak byl v hloučku obklopen holkama. Co já jsem kráva přehlížela. Když si mě všiml chtěl jít ke mě, ale já se otočila a šla zpátky do třídy. Odepsala jsem Danielovi toto: 

Dane, někdy třeba jo. Hlavu mám v pořádku to se nemusíš bát, že bych byla nějaká blbá, to ne! Doufám, že si ti Klára postěžovala, že jsem její kamarádce Lucince poplivala halenku. Vytočila mě. Radila bych ti aby jsi mě nevytáčel mohl by jsi to schytat taky. ;) O nedělích a sobotách někdy budu asi jezdit ven na koni. Potom budu mít asi tance, juda, ..atd... Musím být připravena, však víš na koho. A mohl by jsi mi to příště říct do očí prosím? A ne na papírku.. Ale je to vlastně tvoje věc. Kdybych ti měla něco já říkat do očí tak se toho asi nikdy nedočkáš, protože to bych se nemohla ptát holek, co ti mám říct. Ale to je jedno. Promiň, jestli ti příjde nějaký nesmyslný dopis. To nebudu já, ale Lucie nebo Klára, protože já píšu jenom romány. No snad to poznáš! ;) Tak čau!           Mrs. Batman :** :D

Na konci vyučování, když už šel po schodech do šaten jsem mu dala papírek do skříňky a utekla. Odpoledne jsme jeli s holkama co nejrychleji domů a mamka nás potom hodila do města. Šli jsme se prvně podívat na hodiny Juda. Vycházelo nám tak jsme ho vzali. Potom na hodiny tance. To nám taky vycházelo tak jsme ho vzali. A nakonec i na hodiny Dziu Dzitsu. Měla jsem celý týden naplánovaný. Takže jsem byla spokojena. A večer jsem si psala ještě s holkama a psala jsem si chvíli i s Danielem. Bylo fajn.