Příběh jedné holky

Nový přírustek

Po včerejší oslavě v klubu jsem byla totálně vyřízená. Když jsem se vykopala z postele bylo deset hodin, což se většinou nestává. Sešla jsem celá rozcuchaná do kuchyně. "Dobré ráno, zlatíčko. Prosím tě co to máš na sobě? Za chvíli tady bude rodina!" řekla se na mě zděšeně. "Dobré ráno. V kolik mají přijet?" zívla jsem si. "Za deset minut, drahoušku." "Mami! Nesnáším, když mi tahle říkáš!" "Tak se jdi, prosím tě, převlíknout." mrkla na mě mamka. "No, jo pořád." Vyšla jsem nahoru a oblékla jsem si ty šaty ze včerejška. Upravila jsem se, NAMALOVALA JSEM SE (což je u mě neobvyklé) a šla jsem dolů. V předsíni už byly boty. Vešla jsem do obýváku a všichni se na mě otočili. "Z tebe vyrostlo nádherné děvče!" usmála se babička. "To máš pravdu, Marie, ale musí být taky tak vychovaná." podíval se na mě šibalsky děda. Já se jenom usmívala. Po přivítání přišlo na dárky. Dostala jsem nový mobil od babičky a dědy (tátovy strany), šminky a oblečení od tetiček, od další babičky s dědou jsem dostala tablet a notebook. Nakonec mi brácha s mamkou přinesli největší dárek. Sice asi už víte co v něm bylo. Je to ve většině filmech nebo knihách. Bylo tam maličké štěňátko + věci co potřebuje (misky, žrádla, vaničku...atd.. ). Byla jsem totálně šťastná a celý den jsem ji nepustila, ale byla trochu stydlivá. Venku mělo hřiště ve kterém mohlo běhat jak chce a taky vylučovací koutek a žrádlo, vodu a  doma jsme ho vždy jenom umyli. Byla to, ale holčička. Dala jsem ji jméno Jessi. Lízala jen mě což jsem se divila, ale přitom jsem byla ráda, že někoho nebude mít radši. Hahaha.. jsem sobecká.. Po asi třech hodinách někdo zazvonil. Otevřela jsem dveře. Nemohla jsem věřit vlastním očím byla tam moje teta, kterou jsem neviděla několik let. "Všechno nejlepší!" usmála se a otevřela náruč. Samo sebou jsem se do ni ihned vrhla. Objala jsem ji tak pevně, že jsem se bála, že ji umačkám. "Děkuju." tekly mi slzy. "Ještě si s těmi slzami počkej!" mrkla na moji mamku teta a všichni jsem šli dozadu na zahradu. Nemohla jsem opravdu uvěřit vlastním očím. Za naší zahradou bylo pole, kolem dokola byl elektrický plot. V ohradě byl kůň. Byla to Lia. "Ne. Ne, teto, to nemůže bát pravda." rozbrečela jsem se a objala ji znovu i mamku. "Ale je! Jen budeš mít trošku více starání, ale aspoň budeš vědět, že Liu ti nikdo nepřebere!" řekla teta. "Děkuju!!" usmála jsem se. Takže už mám dvě zvířátka. S Jessi spím a na Lii jezdím. Skvělé! :)) No, budu muset čau!