Příběh jedné holky

Zrada!

Uběhly tři měsíce co jsem s Danielem naposledy promluvila. Byl zrovna konec ledna. Byla zima. Asi -3 °C, nevím. Mamka mě vzala s bráchou autem. Takže jsme přibrali i Zuzku se Simčou. Ve škole bylo všechno okey i Filip. Na obědě jsem se nechtěně střetla s Klárou a ji spadl tácek a celou nás obě postříkal omáčkou. "Hej! Ty koukej se kam lezeš! Tohle je nové a značkové! Budeš si to platit Aneto!" začala na mě Klára křičet. Nechápala jak se mohla takhle změnit. Nic méně tam ovšem přiběhl věrný ochránce Daniel. Už jsem věděla co bude. "Kláro, klid! Bylo to nechtěně!" utišoval Kláru a podíval se na mě. Měl tak božské oči. Klára se na mě hnusně podívala a odešla. Motala se kolem Daniela jako nějaký had. Uklidňovala ho, že ona nic neudělala, že já jsem jenom jako husa ji vlezla do cesty. A takové ty další kecy. Vzala jsem se a šla. Měla jsem sice hlad, ale těšila jsem se, že uvidím Filipa dřív než ve tři, protože jsme byli opět domluveni na tři hodiny u podia. Když jsem tam přišla chybělo asi ještě 15 min. do tří. Když jsem otevřela vratka na hřiště a šla směrem k podiu. Uviděla jsem na podiu dvě osoby. Když jsem přišla blíž ihned jsem poznala kdo to je! Byl to Filip a .... LUCIE?!!! Panebožeježišimariatykrávo.... Přikryla jsem si pusu oběma rukama. Najednou přestali. Filip se otočil. Šlo vidět, že v jeho očích se najednou objevil strach. Lucie se otočila a hnusně se usmála. Já jsem obrátila pohled. Filip seskočil z podia utíkal ke mě. "Anet, co tady tak brzo děláš?" "Vadí ti to snad?!! Jak dlouho to trvá hm... ???!! To by mě teda zajímalo!! Ty kreténe jeden..! " křičela jsem na něho a vlepila jsem mu pořádnou facku, že měl po ní obří červený otisk na obličeji. Lucie schytala druhou. Třela si obličej. Otočila jsem se a odešla. "Anet...!!!" křičel za mnou ještě Filip. "Je konec!" zakřičela jsem na něho, "Nech mě žít!" Šla jsem do parku. Sedla jsem si na lavičku. Tekly mi potoky slz. Najednou sem uslyšela kroky. Zakryla jsem si obličej. "Děje se něco?" zeptala se mě Simča. "Ne." popotáhla jsem a ještě víc si zakryla obličej. "Já vím, že se něco děje, tak mi to řekni." odkryla mi obličej a dala ruce přes pusu. "Co se stalo?" ptala se vystrašeně. "Ten kretén mě podvedl!" "Kdo? Kdo tě podvedl?" "Filip!! Cumlal se tam s Lucii!!! A ještě se mě jako nejvědší idiot zeptal, co tam dělám, že je ještě brzo... " "To je hajzl!" dala Simča ruce v pěst. "Pojď pojedu s tebou domu." Usmála se Simča. "Jo a Daniel už taky není s Klárou. Už týden. Prý, že se Klára zamilovala do Filipa. A proto ho pustila k vodě. Daniel už se se žádnou holkou nebaví a stal se z něho hajzl. Jsem teda slyšela, nevím jestli je to pravda. Ale myslím, že jo." povídala mi po cestě. Já ji jen mlčky poslouchala. "Co teď budeš dělat?" zeptala se mě po chvíli. "Nevím. Budu žít. Normálně žít.Vykašlu se na ty kteří mi ničí život už několik let a i na ty co mi začali ničit život až teď!" odpověděla jsem ji. Večer jsem si zablokovala Filipa. Bylo mi najednou smutno. Smutno po Danielovi. Věděla jsem, že ho miluju.