Do you love me, Honey? [C.H. FF] #2nd Book

7. kapitola

Sobota proběhla v rodinném kruhu, to jest s Michaelem a Calumem na gauči při sledování Netflixu. Jak originální.
Celou následující noc jsem se převalovala z jedné strany na druhou a ne a ne usnout. Křeče v oblasti břicha mi zkrátka nedaly spát. Nedokázala jsem si vysvětlit, co mě trápí, a tak jsem se to prostě snažila hodit za hlavu. V jednu chvíli mě dokonce napadlo, že je to absencí Barneyho vedle sebe, ale to spíš ne.
Byla jsem si vědoma, že jedu s klukama na tu slavnou pláž, ale už teď, brzo nad ránem, jsem věděla, že se mi tam nechce.

Probudila jsem se kolem sedmé celá rozlámaná a to jsem si ani nebyla jistá, jestli jsem vůbec doopravdy spala. Nebudu tvrdit, že jsem perfektní a hodina odpočinku mi stačila, takže jsem taky podle kvality svého spánku vypadala. Tmavé kruhy pod očima, rozcuchané vlasy rozházené do všech stran, přeležená pravá půlka tváře - zkrátka děs a hrůza.
Z počátku jsem dokonce snahu měla a do koupelny se doploužila, ale nebyla to žádná sláva, a tak jsem se vrátila zpět do své rozházené postele. Bylo mi jedno, že jsem si nesbalila věci, ležím v pyžamu a ještě k tomu ve stavu naprosté neschopnosti.

Já: nikam nejedu!!

Odeslala jsem Calovi SMS, zatáhla závěsy u dveří na balkon a znovu, tentokrát kvalitněji usnula. Něco se mi zdálo, ale zaboha si nemůžu vzpomenout co.

"Vstávej nebo tě zabiju ve spánku." Zaslechla jsem blízko u mého ucha líbezným šepotem. "Za deset minut odjíždíme." Přidal na hlase. To už jsem pomalu otevírala oči.

"Nech mě být." Zahrabala jsem se do fialově povlečené přikrývky, o kterou se se mnou Calum začal okamžitě tahat.

"Elizabetho! Slíbila si to!" Mrmlal přes zaťaté zuby, zatímco mě tahal za nohy ven z postele.

"Calumeeee." Zasténala jsem. Pustil mou nohu a já velmi neochotně vstala. "Nemám sbaleno." Odsekla jsem. "Sbal mi něco." Poručila jsem a zavřela za sebou dveře od koupelny.
Úplně ze všeho nejdřív jsem do sebe hodila paralen, protože mám pocit, že mám teplotu.

"Kde máš nějakou tašku?" Zakřičel Calum, zrovna, když jsem si rozčesávala vlasy.

"Vrchní polička ve skříni." Odpověděla jsem. To už jsem měla vlasy ve vysokém culíku a chystala se vyčistit si zuby. Mentolová chuť zubní pasty ve společnosti s plakem na jazyku, který se tvoří nemocným, byl pěkně nepříjemný. To jsem ale musela přežít.
O pět minut později jsem vylezla z koupelny stále v saténovém pyžamu a nenamalovaná.
Tak, jak jsem mohla předpokládat, Calum neudělal víc, než, že vytáhl tu tašku.

"Děkuju za spolupráci." Odsekla jsem jedovatě a vytrhla mu prázdné sportovní zavazadlo z rukou.

"Tak promiň, že ses nesbalila." Oplatil mi to. Protočila jsem nad tím oči a hlasitě si povzdechla tak, aby to slyšel. Tohle hádání je směšný.

Přistoupila jsem ke skříni a sáhla po prvním tričku, co jsem viděla. Při pohybu ruky zpět k tašce jsem zjistila, že ve skutečnosti není prázdná.

"Vážně Calume? Vážně?" Nadhodila jsem poker face a vytáhla ty Victoria's secret tanga, co jsem dostala od Billa. "Měl si deset minut na balení a..." byla jsem připravená ještě něco říct, ale dnes jsem na nějaké hádky neměla ani sílu ani náladu. Dlouze jsem vydechla a dodala: "nech to být." Jen jsem nad tím zatřásla hlavou a předešla tak další hádce.

"Za pět minut startuju auto a odjíždím, takže si pohni." Utrousil bezmyšlenkovitě a namířil si to ke dveřím.

"Fajn. Ty mi dáváš příležitost k tomu zůstat doma." Pokrčila jsem rameny a dál skládala náhodné kusy oblečení do černo růžové nike tašky.