Do you love me, Honey? [C.H. FF] #2nd Book

17. kapitola

Ashton's POV

"Nevím, kde mám začít." Podrbal jsem se na zátylku a uhnul jejímu ztrápenému pohledu. Tíží mě u srdce ji takhle vidět. Vím, že to Calum udělal v určitém afektu, ale i tak to nemění nic na tom, že v podstatě zbil svou holku. Chová se jako idiot.

"Od začátku?" Ušklíbla se a zády se svezla po hladkém keramickém povrchu tak, že téměř ležela, přičemž si přidržovala na paži mokrý ručník. Celé rameno měla zarudlé, a velkou plochu ji pokrývala slušná modřina, která hrála všemi barvami. Malinko se cítím zodpovědný, za to co se stalo, protože je pravda, že tím, že jsem na ně zavolal, ale Lizy stála přede mnou, jsem nejspíš zapříčinil to, že Calum dal takovou ránu. Abych ale řekl pravdu, tuhle ránu bych vážně nechtěl schytat.

Povzdechl jsem si a začal. "Je to nejspíš moje vina." Sklopil jsem hlavu a jen mlčky poslouchal její přerývaný nádech. Kupodivu nic nedodala a tak jsem se odhodlal pokračovat. "Když jsme byli v LA, byla tam semnou i moje holka..."

"Jak to, že nevím, že máš holku?" Rozzářila se, jako sluníčko.

"To není podstatný." Začervenal jsem se. Uvědoměle přikývla a nechala mě mluvit dál. "Měla za mnou přijet na hotel, ale kolem jedenácté mi napsala, že potkala starou kamarádku z brange- ona je totiž modelka víš- a že sedí dole v kavárně." Dal jsem si pauzu na nádech.

"Páni, modelka?" Usmála se, jako by ji to nadchlo. "Musí být hodně krásná." Zamrmlala trošku jízlivě. Upřímně mi dělalo dobře, poslouchat něco takového, protože to byla absolutní pravda, ale momentálně to nebyl cíl našeho rozhovoru.

"Nepodstatný." Odbyl jsem ji mávnutím ruky, abych ji naznačil, že se k tomu už nemá vracet. "Odepsal jsem ji, že jako, jestli mám přijít za ní a ona, že jo." Připadal jsem si jako cvok, jak jsem ji popisoval naše textování, ale nic rozumnějšího mě nenapadlo. "Tak jsem si teda sbalil peněženku, klíče a už jsem vycházel, ale přišla mi druhá smska ve které stálo: vem někoho s sebou, ať nám Jenny nedělá křena. Chtěl jsem vzít Michaela, protože už dlouho nikoho neměl a tak...prostě chápeš ne! Nebudu ti to popisovat." Začepýřil jsem se jako malá puberťačka. Bylo dost trapný popisovat to takhle před Elizabeth.

Čekal jsem, že se zasměje, nebo tak něco ale ona tam jen seděla s hlavou podepřenou o ruku a deprimovaným výrazem.
Mám pocit, že už toho začínám litovat.

"Co dál?" Popohnala mě.

"Bylo už celkem pozdě a Mike mě samozřejmě poslal s nějakou vycházkou ven do prdele. Jak jinak." Protočil jsem očima v souladu s kontextem. "U toho tam byl náhodou Cal...um. Calum." asi není vhodné používat zdrobněliny. "A on, že by jako šel. Abych řekl pravdu, nesnažil jsem se mu to vymluvit. No, prostě jsme tam šli." Pokrčil jsem rameny. Chvilku jsem mlčel. Pravděpodobně to muselo působit, jako, že je to konec příběhu, ve skutečnosti to ale byl teprve začátek.

"A jak to bylo dál? Nechceš mi tvrdit, že to je všechno?" Vyzdvihnula jedno obočí a tím tak doplnila svůj skleslí výraz o podráždění a drzost.

"Fajn." Zvedl jsem ruce do obraného gesta jako bych se ji snažil rozesmát i když jsem věděl, že to nejspíš nepůjde. Chápu, jak se teď musí cítit- je těžký udržet si vztah, dá se říct na dálku. Doopravdy vím, jaký to je.
Samotného mě udivuje, že si to Calum pořádně nepromyslel. Zajímalo by mě, jak by reagoval on, kdyby si tady Lizy začala s někým jiným. "Celkem rychle jsme došli dolů a tam seděli holky." Pokračoval jsem.

"Ta druhá holka byla taky modelka, že?" Zamumlala si do dlaně se skleněnýma očima. Je mi jí tak zatraceně líto. A ještě horší, že se za to vážně cítím zodpovědnej. Kdybych ho tam nevzal, určitě by se nic z toho nestalo.