Do you love me, Honey? [C.H. FF] #2nd Book

15. kapitola

**Nahoře máte písničku, kterou jsem u toho poslouchala, takže pokud jste ten typ co u čtení rád poslouchá podkresovou hudbu, tak ji tady máte. :D (little mix- secret love song (ft. Jason Derulo)
_____________

Nechápala jsem co Calumovi proletělo hlavu, když tak hystericky opustil místnost. Rychle jsem vyskočila na nohy, až mě překvapilo jaké chladno v místnosti je. Ani jsem si nevšimla, jak se byla namáčknutá na Luka. Je možné, že by Cal ztropil takovou scénu, jen proto, že by žárlil? To by přece ani nedávalo smysl, ne? Nemá proč žárlit.

Byla jsem připravená se za ním vydat a promluvit si o jeho výpadku ale zastavila mě něčí ruka na mém zápěstí. "Nechoď za ním. On se vyvzteká a bude to v pohodě. Akorát by si to ještě zhoršila. On chce, aby si za ním přicupitala a litovala ho." Zamrmla Luke s kamennou tváří a jedním pohybem mě zatáhl zpátky do sedačky.
Bylo to celé zvláštní. Proč bych ho měla litovat a proč mluvil takovým až znechuceným tónem? Do teď jsem si myslela, že Luke do těch jejich her nepatří, teda aspoň v autě mi to tak připadalo, ale nejspíš jsem se zmýlila.
Do konce filmu se Calum už neukázal. Nemohla jsem ale celý tento výstup dostat z hlavy, možná jen ve chvíli, kdy jsem usnula a probudila se s hlavou na Ashtonově rameni.

"Dobrou noc." Při závěrečných titulkách jsem se zvedla z gauče jako první, letmo mávla a v polospánku se nasměrovala ke dveří.

"Dobrou." Odpověděli jednohlasně, až mi to přišlo úsměvné. Mrtvolně jsem se odšourala až ke dveřím. Zatáhla jsem za kliku a překvapilo mě, kolik světla mě v pokoji čekalo.
Calum měl rožnutou lampu, která vydávala víc světla, než jsem původně čekala a ještě k se koukal na televizi.
"Proč nespíš?" Zachraptěla jsem rozespalým hlasem a přišourala se blíž k posteli s rozsáhlou moskytiérou, která byla nyní shrnutá tak aby viděl na obrazovku televize. Doufala jsem, že ta jeho malá šaškárna ho přešla.

"A proč ty nespíš?" Ohradil se na mě jedovatě. Nechápavě jsem se zamračila.
Teď jsem mohla buď začít válku větou: o co ti jde. nebo to jen nechat být.
Nevěřícně jsem zakroutila hlavou. Pro tentokrát jsem usoudila, že už nemám sílu se dnes hádat, proto jsem bez optání zhasnula lampu a zalezla ke Calumovi do postele. Bez váhání jsem se zaryla do polštáře a znaveně přivřela víčka k sobě.

Calum dlouho nic neříkal, až to vypadalo, že ho to přešlo, ale nakonec mě přece jenom nezklamal. "O čem jste se bavili? Užila sis to?" Zamrmlal. Nad jeho uštěpačnýma poznámka jsem se mohla leda tak zasmát. Navíc- co ho zajímá, o čem se bavím s jinejma lidma?

"Jasně." Trochu jsem se posunula na posteli ke středu. Slyšela jsem, jak si otráveně odfrkl, což by mi za normálních okolností dělalo ze škodolibosti radost, ale dneska jsem už chtěla prostě jít spát.

"Mohla si tady zůstat semnou a ne se tam válet po Lucasovi." Zamrmlal si pod nos. V tu ránu, jako bych se naprosto probudila.
Prudce jsem se zvedla na lokty a švihla po něm vražedný pohled.

"O co ti sakra jde?" Vyjekla jsem a symbolicky do něj strčila bez jakého koliv náznaku vtipnosti. "Za A) jsem se po nikom neválela a za B) SAKRA! Vždyť si spal. Co tě to zas napadlo?" Nechápavě jsem svraštila obočí a na chvilku se pozastavila, abych se mu hluboko zažrala do jeho duše. "Nerozumím proč tak žárlíš a mrzí mě, že si myslíš, že bych tě mohla podvádět." Šeptla jsem klidně.
A zase tady byl ten pocit, že se snad každou chvíli sesypu. Svíral se mi žaludek a cítila jsem obrovský knedlík v krku.
Calum tam jen tak ležel a nepřetržitě na mě zíral, jako by mu došla slova, což bylo vlastně i dobře.
Nutně jsem potřebovala na vzduch, protože jsem cítila, jak se mi chce z toho všeho brečet. Nesnáším se sama za to co ze mě Calum udělal. Přecitlivělou nánu.