Much II. - i fell in love

4. "You ruined me."

Message from Sweetie Allison:

To je jedno, prostě se to stalo, nechci se o tom bavit, spíš mě zajímá, jak mi hodláš pomoct?

Přišla mi zpráva ve chvíli, kdy jsem ležel na posteli a sledoval, jak Liverpool prohrává 03: 01. Byl jsem docela naštvaný.

Message from Calum Hood:

Nejdřív by si mi mohla říct, proč to děláš.

Odpověděl jsem jednoduše a dál koukal na fotbal. Hodil jsem mobil vedle sebe a uzobával z popcornu. Popíjel jsem pivo a dost nahlas nadával přes celý můj pokoj, do chvíle, že ke mě musela doběhnout moje milovaná sestra.

,,Bráško klidni hormony." řekla mi a opřela se o futra.

,,Hele je mi devatenáct a tady si v mém teritoriu. Vypadni." řekl jsem a hodil po ní trenky co se válely na zemi.

,,Bože ukliď si tu a vyvětrej si." ohrnula nos.

,,To víš, že jo a pak mi sem budeš lézt krást trička, ani omylem." ironicky jsem se zasmál.

,,Myslíš ty, co se neprali jak je rok dlouhý?" zeptala se a odešla.

,,Ne ne, minulý týden je prala máma!" zavolal jsem za ni a dál sledoval hru. Netrvalo dlouho a mě zase zapípal telefon.

Message from Sweetie Allison:

Jestli mám být upřímná, tak už mě tady nebaví být, je to pořád dokola. Starej, nudnej stereotyp. Jdu do školy tam na mě řvou, jdu domů tam na mě řvou, lidi v mém okolí mě nemají rádi a nadávají na moje internetové kamarády.

Dělám to, protože je toho na mě moc, neustále jsem pod tlakem, neustále se s někým hádám, ať už je to Clarke, Skye, Lottie. A to bolí, bolí každá hádka s nimi, bolí vědět to, že mnou vlastní matka pohrdá.

Bolí, když se na sebe podívám do zrcadla, protože jsem prostě hnusná. Nenávidím svůj vzhled. A než jsme si začali psát, ničila mě vzdálenost a to, že si mě nikdy nevšimneš.

Ničil jsi mě ty.