Much II. - i fell in love

15."Hood?"

,,Řekni něco. Způsob, jak se na mě díváš je děsivý." ušklíbl jsem se. Jen sklopila pohled a koukala na špičky bot.

,,Pro-promiň." šeptla skoro neslyšně. Moje ruce se obmotaly okolo jejího krku a bradu jsem si opřel o její temeno hlavy.

,,Tak moc jsem chtěl být s tebou, tak moc jsem tohle všechno chtěl. Často jsem si plánoval, že uteču a prvním letem poletím sem. A konečně jsem tady, když jsme doletěli do LA, utekl jsem a nasedl na první letadlo zpátky. Chtěl jsem se ti omluvit zato, jak jsem se choval a za, prostě všechno. Chtěl jsem ti to říct do očí, přímo." chytil jsem její líce do dlaní a přinutil ji se na mě podívat.

,,Mrzí mě, jak jsem se zachoval, měla si právo být naštvaná a mrzí mě taky to, že za chvilku budu muset zase na letadlo a letět pryč. Ty víš, že já tě tady nechat nechci. Nejradši bych tě vzal s sebou." lehce jsem se usmál. Začalo pršet a na naše těla dopadaly kapky deště, i ten pes se šla radši schovat. Déšť byl pořád horší a horší, ale oba jsme to nevnímali, jen jsme tak stáli a koukali si do očí. Než mi zazvonil telefon. 

,,Promiň." vytáhl jsem ho a když jsem koukl na obrazovku povzdechl jsem si.

,,Hood?" řekl jsem, když hovor přijal.

,,KDE KSAKRU JSI!!" zařval manažer do telefonu, až jsem si ho musel oddálit od ucha.

,,V Londýně." polkl jsem. 

,,POKUD TU DO 24 HODIN NEBUDEŠ MÁŠ PADÁKA!" zařval mi do telefonu a zavěsil, schoval jsem telefon zase do kapsy.

,,Proč jsi sem jel, když si věděl, že z toho bude problém?" zeptala se.

,,Protože jsem tě chtěl konečně vidět chápeš? Protože ta vzdálenost mě ničila a já vím, teď mě to bude ničit ještě víc, protože mi bude chybět, ale nevydržel jsem to, potřeboval jsem tě mít u sebe." pohladil jsem ji po tváři.

,,A myslíš si, že mě ta vzdálenost neničila? Myslíš si, že já se nehroutila z každé tvé fotky s nějakou fanynkou. Bolelo to, protože jsem věděla, že ony byly v tu chvíli s tebou a já ne. Ničilo mě to všechno, ničil si mě ty. A ničit mě budeš dál, stejně jak já teď budu ničit tebe!"