Jednou se mí kamarádi dohodli, že si zajdeme po škole do parku a možná na pár drinků. Takže už vím, jak to bude vypadat. Oni si půjdou dát do nosu a mě nechají, ať si dělám, co chci. Nedivte se mi, že jsem tak pesimistická, už dlouho jsem neviděla Dominika má dost práce a já toho mám taky hodně. Musíme si spolu někam vyrazit, nutně potřebuju být s ním.
Vyrazili jsme po škole do parku. Byli jsme tam já, Klaudie, Miriam, Emma a Patrik. Povídali jsme si o škole, o budoucnosti a o kravinách co se stali ve škole. Bylo to moc milé a úžasně jsme se bavili, ale pak jsme zas narazili na mě a ptali se mě, co jsem si myslela, když jsem viděla vlak a podobné věci. Nechtěla jsem na to myslet, chtěla jsem se bavit.
„Lidi, chtěla bych vám něco ukázat." Odvětila jsem. „Holky... prosím... pomozte mi." A podívala jsem se na Miri a Klaudii.
Všichni se na mě dívali jak na blázna. Dala jsem si nohy dolu. Chtěla jsem aby mě holky chytili za ruce. Ano. Snažila jsem se postavit.
„Na rehabilitaci mi řekli, že to mám zkoušet." Odpověděla jsem.
Nastalo takové to mrtvé ticho. Pomalu jsem se zvedala. Bála jsem se, že spadnu. Kdybych spadla a něco si udělala s páteří, mohla bych se na dobro rozloučit s chůzí. Konečně jsem stála. Držela jsem se kamarádek a cítila jsem, jak stojím a držím balanc. Stekla mi štěstím slza po tváři.
„Dokázala jsem to." Řekla jsem potichu.
Je začátek Prosince a já dokážu s něčí pomocí stát. Po chvilce mi začali bolet záda a nohy. Hned jsem si sedla a oddechla jsem si. Všichni se na mě dívali s otevřenou pusou. Jen já jsem byla štěstím bez sebe.
„Udělala jsi obrovský pokrok." Řekl Patrik.
„Páni... tak a teď se jdeme napít na tvoje zdraví." Řekla Emma.
A jak se řeklo, tak se taky stalo. Šli jsme do dalekého baru. Popíjeli jsme povídali si a bylo nám dost dobře. Bylo už pozdě večer, tak si šli holky s Patrikem trochu „trsnout". Já jsem zůstala s Kiki u baru a jen jsme si povídali. Celkem normálně, ale narazili jsme na zajímavé téma.
„Bože ten Patrik je fakt nehorázně sexy." Vykřikla Emma.
„Emmo... jsi opilá... nevíš, co říkáš." Odpověděla jsem jí. "Máš kluka mysli na něj."
„Jo to jo, ale s ním to jde taky dost z kopce. už dlouho jsme se neviděli a ani jsme spolu nic neměli. No co. Podívej se na něj, je samý sval, ta světlá kůže a i ty brýle mu sednou. Takový kluk může mít, kterou jen chce." Řekla Kiki s vážným a zamilovaným výrazem.
Ani jsem ji na to neodpovídala a jen jsem se zasmála. Jo dobře, je celkem pěkný ale... Emma má pravdu, ten může mít kteroukoli chce. A já jsem šťastně zamilovaná už několik let do Dominika. Bože jak mi chybí. musíme si udělat nějký společný den.
Najednou mi zazvonil telefon.
„Diano, musíš hned domů. Musíme si promluvit." Odpověděl mi tátův roztěkaný hlas. „Přijedu pro tebe, kde teď jseš?"
„V parku před školou, co se děje?" odpověděla jsem.
Jen jsem to dořekla, zavěsil. No pěkný.
"Hele já musím jít doma se něco děje. Tak se tu mějte a ty se klidni." řekla jsem jí s úsměvem.
Ale začínala jsem mít strach. Co se bude dít dál?
