Další den nebyl o nic lepší. Emma se se mnou přestala bavit a ani si mě nevšímala. S Patrikem jsem se bavila, ale už to nebylo ono po tom, co jsem to zjistila.
Až v pátek se mezi mnou a Emmou prolomili ledy, ale ne tak jak jsem si to představovala.
Byla jsem na chodbě a měla jsem to namířeno u učebny. V tom do mě strčila Emma. Stihla jsem ji chytit za ruku a tím jí zastavit. Ona na mě byla naštvaná a vytrhla se mi z ruky.
„Počkej! Co tě žere?" Křikla jsem na ní.
„Vážně chceš vědět, co mě žere? Přebrala jsi mi kluka! Viděla jsem svou kamarádku, jak se líbá s klukem, kterého mám opravdu ráda. Zajímalo by mě, co by na to řekl Dominik, kdyby to zjistil." Odpověděla mi
„Co?! To neuděláš!" Dostala jsem trochu strach. „Tak poslouchej, já za to nemůžu jasný! On mě políbil a já jsem to pak ukončila. Řekla jsem mu, ať mě radši nechá a všímá si radši tebe."
„Jo to jsem viděla ty ubožáku. Víš co si o tobě všichni myslí? Že ze sebe děláš chudinku a jsi neskutečně povrchní nána." Řekla mi
„To mluvíš o sobě? Podívej se, co ze sebe děláš. Měla by sis promluvit s ním a né na mě řvát. Aspoň už vím, co si o mně myslíš a jaká jsi!" odpověděla jsem a odešla jsem pryč.
Nebyl to sice moc dlouhý rozhovor, ale bohatě mi to stačilo. Musí si promluvit s Patrikem, pro mě už skončila. Byla jsem z toho všeho nesvá a smutná. To co mi řekla, mě celkem ranilo.
Do konce dne jsem s ní už nepromluvila. Po škole jsme měli naplánovaný víkend s domčou. Jako první byl Festival čokolády v jednom velkém obchodním centru. Jeli jsme tam hned po škole. Hned po vchodu do centra mi praštila do nosu ta sladká čokoládová vůně. Měli tam všechny druhy čokolád mléčné, hořké, bílé, ovocné, oříškové a další. Narazila jsem tam i na jablka v županu, čokoládovou fontánu, horkou čokoládu a ovocné špízy máčené v různých druzích čokolády. Miluju čokoládu. Zpráskala jsem se tam jako malý vepřík. Tolik sladkého na jednom místě jsem nikdy neviděla, ale těch lidí tam bylo dost.
Po této krásné zkušenosti a s plným břichem jsme si vyšli do jedné naší oblíbené pizzerie. Jedna servírka nás tam už dokonale zná tak stačí jen pozdravit a už nám nese přesně to, co chceme. Po chvilce měla volno tak si k nám sedla a povídala si s námi. Pomalu jsem to nedokázala spořádat, pizza a ještě předtím ta čokoláda. Popravdě jsem byla dost plná.
U něj doma jsme si povídali asi do tří do rána, pak jsme oba usnuli a to ani nevíme jak.
V sobotu ráno mě Domča doprovodil na rehabilitace, byl tam se mnou a pomáhal mi s cvičením. V jeden den jsem měla naplánované všechny tři najednou. Doktorka mi řekla, že už mám za sebou dlouhou cestu, prý ještě nikdy neviděla někoho, jako jsem já co se tak rychle uzdravuje. Polichotilo mi to, ale pak jsem si vzpomněla na to, že už po novém roce si to budu muset hradit sama a to nezvládnu.
Po vysilujícím cvičení měl pro mě Dominik přichystané ještě jedno překvapení. Festival Signal v Praze. Od 19:00 se skoro celá Praha rozsvítila. Namířili jsme si to na pražský Orloj. To světelné představení bylo překrásné, vyprávělo o historii Orloje od počátku přes války až do dnešní doby. Další na řadě byl Karlův most, na kterém byli rozsvícené všechny sochy. Následovalo představení na kostele svaté Ludmily, sice to bylo černobílé ale ty zvuky a efekty byly báječné. Nejkrásnější světelné představení bylo ale na Obecním domu. Hromada barev zvuku a dokonalých 3D a 4D efektu, bože to byla taková krása. Takovýchto představení bylo plné město, ale bohužel jsme to nestihli všechno projít. Byla jsem opravdu šťastná, že mě tam Dominik vzal, stálo to za to. I když tolik lidí takhle pozdě večer jsem ještě nikdy neviděla. Přišlo mi to jako kdyby šla ven celá Praha.
K Dominikovi domu jsme dorazili asi až v půl jedné ráno. Oba jsme usnuli obrovskou únavou. To byl teda dokonalý víkend. Děkuji ti lásko za všechno.
