Den odjezdu. Horší bylo, že jsem nemohla jet na náš lyžařský kurz. Ale aspoň jsem stihla přijet na sraz za kamarádkami, abych je mohla pozdravit. Celý rok jsem na ně myslela, ale nebavila jsem se s nimi. Byla jsem nervózní. Pořád jsem si v duchu říkala, co si o mě budou myslet? Když jsem tam přijela, chvíli jsem odmítala opustit auto. Dominik mě ale přesvědčil, že to bude v pořádku. Tak jsem za chvíli vystoupila, samozřejmě s jeho pomocí. Holky a kamarádi se na mě dívali jak na magora. Tenhle pohled jsem viděla už milionkrát. Kachna se za mnou rozeběhla a začala mě objímat a pištět. Je to blázen, ale je s ní sranda. Začala jsem si povídat s kamarády, o odjezdu, o lázních, o kamarádech a tak dál. Když odjížděli, bylo mi smutno. Tak strašně ráda bych jela s nimi, ale měla jsem namířeno jinam.
Do lázní jsem s sebou vzala Dominika. Potřebovala jsem tam někoho, kdo by mi pomáhal a věnoval se mi, abych tam nebyla sama. Bylo tam tak nádherně. Jak v milionovém pětihvězdičkovém hotelu. Byli jsme ubytovaní v jednom krásném pokoji. Byla tam velká dvoulůžková postel a nad ní nádherný obraz. Napravo od postele byl gauč a obrovská plazmová televize. Krásné skříně a z okna dokonalý výhled. Koupelna byla nádherná a obrovská, pomalu větší než můj pokoj doma. V den příjezdu jsme si vybalili a jen odpočívali.
Druhý den začala má léčba. Na pokoj si pro mě přišla jedna paní, řekla mi že mi pomůže v rehabilitacích a že se mnou bude trávit většinu času. Vyšli jsme s domčou a tou milou paní do bazénu. Říká se, že když se v něm někdo vykoupe, bude žít sto let. Ta voda pocházela z pramene, který vyvěral v horách nedaleko odtud. Bylo mi tam krásně. A hodně jsem se lepšila.
Asi třetí den jsem měla volno. S Dominikem jsme si zašli do sauny, do vířivky a šli jsme si zaplavat. Bylo mi úžasně. Dominik mě nechal chvilku samotnou u baru. Musel si zajít pro pár věcí nebo co. K baru si po chvilce přisedl jeden mladý kluk.
„Ahoj, nebudu ti tu vadit?" Zeptal se mě. Byl tak okouzlující, jeho tělo byl samý sval, byl nádherný a ve mně se probudilo něco, co mě trochu děsilo. Chtíč. Měla jsem sto chutí ho začít svádět. Vůbec jsem nevěděla co se to se mnou dělo. Že by to bylo tím, že jsem celý život byla jen s jedním klukem a teď jsem chtěla zkusit něco jiného? Nevěděla jsem, co mám dělat.
„Aa.. hoj..." vykoktala jsem ze sebe. „Ne nevadí."
„Počkej... to jsi ty... co zachránila tu malou holčičku z kolejí?" zeptal se mě.
Jak o tom ví ani v telce jsem nebyla. Teda snad. „Jo to jsem já. Jsem Diana." Odpověděla jsem.
„Já jsem Michael. Jezdím sem jen občas na cvičení." Řekl a potřásl mi rukou. Ten jeho hlas. Celá jsem se chvěla když mluvil. Začali jsme si povídat a bylo na něm vidět, že jsem se mu líbila. Flirtoval se mnou. Nedokázala jsem se ovládat. Asi jsem to trochu přehnala a začala jsem s ním flirtovat.
„Jsi opravdu nádherná." Řekl mi a pohladil mě na krku. Zdálo se mi žě mě chce políbit. Byl sice moc milý, ale já to nechtěla.
„Děkuju." Odpovědla jsem a odtáhla jsem od něj.
„Lásko?" ozval se najednou Dominikův hlas.
„Musím jít." Řekla jsem Michaelovi a snažila jsem se odejít. Dominik byl naštvaný,nejspíš všechno viděl, ale to nevím jistě. Přišel za mnou a vražedně se podíval na Michaela. Na pokoji se rozpoutala menší hádka. Bylo mi líto, že jsme se pohádali. Dominik se o mě jen bál. Chápala jsem to, ale nedokázala jsem přestat myslet na Michaela. Byla jsem na sebe naštvaná, těšila jsem na to, až odjedu a už ho nikdy neuvidím. Horší bylo, že jsem ho potkávala na chodbě. Jednou mě chytil a začal se mi omlouvat. Já jsem mu jen řekla, ať mě už nechá být. Pak už jsem ho nikdy neviděla. Teď moc dobře vím, že kdybych byla v pořádku a Dominik mě nehlídal, určitě bych po něm vyjela a možná bych se sním i vyspala. Nechtěla jsem na to už myslet. Dominik byl pro mě vším a já ho nechtěla nikdy ztratit.
Na konci pobytu v lázních jsem už dokázala chodit pomocí berlí. Sice to bylo obtížné ale šlo to. Udělala jsem velký pokrok a už se moc těšila na to, až to řeknu svým kamarádům. Vozíček jsem si ale ještě nechala, radši.
