Po tomto zážitku jsem v hlavě měla jen špatná myšlenky. Ruka mě bolela a já se to snažila skrývat v dlouhém rukávu. Jenže nesnáším takovéhle dlouhé trička tak jsem si je pořád vyhrnovala a pak už to bylo vidět. Ruku jsem měla obvázanou, ale pořád prosvítalo trochu krve. Asi se mě ptáte, proč jsem něco takového udělala. Jediné co vám na to můžu říct je: Říká se, že když vás bolí například palec u nohy, musíte se plácnout, aby vás na chvíli bolelo něco jiného a vy tak zapomenete na bolavý palec. Tak asi proto jsem to udělala, nedokážu to nějak jinak vysvětlit. Ten kdo to nezažil, to nikdy nepochopí.
Ve škole jsem se snažila tvářit a chovat jako v běžný den. Ale moc mi to nešlo. Nejen že jsem byla protivná a naštvaná na všechny okolo, ale pořád jsem byla zahleděná do země. Kamarádky si všimli že mi něco je, ale já jsem nechtěla žádný soucit a proto nic neví. Nebo aspoň né teď.
Na laborkách jsem byla nesvá a pořád potichu. Jenže pak mě zachvátila úzkost a já se málem předevšema rozbrečela. Utekla jsem do jedné místnosti v laboratoři, kam nikdo nechodí, teda aspoň né moc, a dívala jsem se z okna. Po tváři mi tekly slzy, myslet jsem dokázala jen na rodiče a na mou finanční situaci. Pak do místnosti někdo přišel. Nevěděla jsem kdo, tak jsem si utřela slzy do pláště a dělala jako by nic.
„Dýdo? Všiml jsem si, že jsi smutná. Děje se něco?" Řekl Patrik a objal mě. To dělá často a to skoro všem holkám, bez ohledu na to jestli s nima něco má.
Já se otočila a rozbrečela jsem se ještě víc. Hrozně jsem potřebovala obejmout. Zatím nikdo nic nevěděl o mých problémech, ale já to potřebovala někomu říct, byla jsem zoufalá.
„Víš, všechno se mi hroutí. Rodiče se chtějí rozvést a pojišťovna mi už nedá peníze na další léčbu. Nebýt sourozenců a Dominika asi bych... " Odpověděla jsem mu ubrečeným a zoufalým hlasem. Nedokázala jsem dokončit větu.
„To nic, to se vyřeší... uvidíš." Řekl Patrik a snažil se mě utišit. Při tom mi ale sjel po mé bolavé ruce a mě to zabolelo.
„AU!" vykřikla jsem a chytila jsem se za ruku, kterou jsem se před ním snažila skrýt. Trochu jsem se za to styděla.
„Co to tam máš?" zeptal se mě a vyhrnul mi rukáv. „Proč jsi to udělala, víš moc dobře, že tohle není řešení." Vyjeknul na mě.
„Já vím. Ale mě to docela pomáhá. Tohle nepochopíš, nikdy jsi to nezažil." Odvětila jsem.
„To by ses divila." Odpověděl a ukázal mi zajizvenou ruku. Hned jsem věděla co to je. „Jednou... už je to dávno... jsem miloval jednu dívku. Byla úžasná a já jí moc miloval, ale podvedla mě a pak mi řekla, že mě nikdy neměla ráda a měla mě jen na to jedno. To mě ranilo. Dával jsem si za to za vinu a tak to vzniklo. Ale už vím, že tohle není řešení."
Nedokázala jsem mu na to nic odpovědět a tak jsem ho jen objala. Chvilku jsme si povídali, ale pak jsme zas šli pracovat.
Po škole na mě čekal Dominik. Viděl na mě, že jsem smutná. Cestou v autě jsem mu řekla o všem, co se stalo. Pochopil mě a řekl, že pro mě má překvapení. Popravdě mi bylo jedno, co to je, bylo mi hrozně. Přijeli jsme k řece, na níž kotvila krásná luxusní loď předělaná na velkou restauraci. Měla jsem na sobě jen obyčejné oblečení.
„Tam nemůžu jít takhle." Řekla jsem.
„Neboj se, všechno mám nachystaný." Řekl Dominik. „Moc mě mrzí, že jsme na sebe neměli čas a vím, že máš dnes volno tak jsem chtěl připravit něco speciálního jen pro nás."
Doprovodil mě do restaurace, bylo tam nádherně. Na levé straně byli dveře. Řekl mi ať se tam podívám. Byli tam na věšáku krásně dlouhé červené šaty. Červenou barvu miluju. Oblékla jsem se a vyšla jsem ven, tam už stál on v obleku a s kyticí růží. Doprovodil mě na příď lodi, kde byl stůl připravený jen pro nás dva. Výhled na řeku a na město byl nádherný. Byla už tma a tak město krásně zářilo. Skoro všude byla restaurace prosklená. Jídlo už jsme měli před objednané. Byl to nádherný večer. Všude byli svíčky a hrála tam krásná hudba. Hned mi bylo lépe. Jediné co mi tento den kazilo, byla má omotaná ruka. Neměla jsem to dělat.
„Nevěděla jsem, že jsi takový romantik, lásko." Řekla jsem s úsměvem.
„Jen jsem ti chtěl udělat radost. Dlouho jsem tě zanedbával, tak jsem ti chtěl připravit krásný večer." Odpověděl mi.
Bylo to nádherné a jídlo bylo opravdu vynikající. Byl to opravdu překrásný večer. O víkendu jsme si řekli, že budeme spolu a vyjdeme si někam do parku. Jsem moc rády, že ho mám. Jen díky němu jsem šťastná. Náš nádherný večer skončil sladkým polibkem.
