Na konec to dopadlo celkem dobře. Já se mohu pohybovat, jak chci, ale pořád se musím kontrolovat a dávat na sebe pozor. Pořád mám u sebe berle. Ale vozík už mě na vždy opustil. Teda doufám. A ještě jedna správa, vzali mě na vysokou tak mohu pohodlně studovat. Za chvíli nastane stěhování, práce a studium a někdy, co já vím, se konečně vezmeme. Dokonce jsem zjistila, od koho mi tenkrát přišla ta zpráva s poděkováním. Byla to Kristýna Melisová, ta mamina té malé holčičky co jsem zachránila. Neměla jak jinak mi poděkovat. Ona mě nominovala na tu cenu. Jsem jí za to všechno moc vděčná. Nedávno jsem se s ní sešla i s malou Andreou, tentokrát už zdravá. Moc jsme se sblížili a malou Andreu někdy hlídám.
Jediné co mě mrzí je ten vztah mezi mými rodiči. Ti se budou nejspíš rozvádět. Sourozenci to zatím neví a oni ani nechtějí, aby to věděli. Nejspíš by je to dost zničilo.
A co se týče Jirky tak jemu jsem šla na svatbu. Bylo to kouzelné, už se moc těším, až tam budu stát já s Domčou.
