Pohled Lauren
,,Je to smrtelný?" zeptala jsem se, ale v podvědomí jsem věděla, že ano. Doktor na mě podíval a jakoby uvažoval, zda mi to má říct. Nakonec se nadechl
,,Obávám se, že ano, ale nevím přesně jak dlouho. Může to být zítra, nebo klidně za 90 let"
,,A co je pravděpodobnější?" zeptala jsem se a cítila jsem, že s mi chce brečet.
,, No... nevím, ale vzhledem, že jste ještě mladá tak to bude za déle" pokusila jsem se usmát, ale nešlo to.
,,A ještě něco pozítří vás pustíme domů a předepíšu vám návštěvy psychologa. " doplnil a odešel. Já se otočila na bok a začala jsem brečet. Jak je to jen možný? Proč zrovna já? Slzy mi smáčely tváře a padaly mi na polštář. Už nemám proč žít. Pozítří skočím z mostu, nebo podříznu si žíly. Nikdy neuvidím Erika! Nikdy ho nepolíbím! Možná bych to měla odložit a dát mu pusu. NE!!! Co mě to zase popadá? Vždyť je to mistr! Skočím pozítří a hotovo! Celá unavená jsem zase usnula. Když jsem se probudila, měla jsem na nočním stolku večeři. Neměla jsem hlad, tak jsem si jí nevšímala. Přišla sestra vypadala mladě a ......... zdravě. Znovu jsem pocítila nával pláče.
,, Proč nejíš?" zeptala se sestra.
,,Nemám hlad!" odsekla jsem podrážděně. Sestra se na mě podívala. Ani nevím co do mě vjelo, rychle jsem se omluvila a otočila jsem na bok. Setra mi večeři nechala na stolku, prý si to mám sníst, až budu mít hlad. Znovu jsem se rozbrečela. Jsem úplně nemožná! Nezasloužím si dál žít! Po nějaké době zase usínám.
Pohled Erika
Když jsem se vracel z nemocnice, rozhodl jsem se k jediné věci. Přišel jsem do své vily a popadl jsem telefon Nalezl jsem v seznamu jméno Emilia a zavolal jsem jí.
,,Ahoj zlato!" ozval se její hlas.
,,Ahoj potřebuji si s tebou promluvit." řekl jsem.
,,Ok, kdy mám přijít?" zeptala se
,,Nejlépe hned!" odpověděl jsem.
,,Oky jsem tam za půl hodiny" a tipla to. Emilii jsem potkal na jedné discotéce, všichni o ní měli velký zájem. Já moc ne, ale ona se ke mě vetřela. No... pak mi nabídla vztah a já jsem si myslel, že to tak bude lepší. Ale v čem? Přemýšlel jsem teď. Emilie byla sice pěkná, ale jedna do tuctu a prahla po jediném. Po mých penězích! Za půl hodiny zazvonila u dveří.
,,Ahoj" usmála se na mě. Já jsem mlčel a pustil ji dál. Ona vešla a sedla si ležérně na gauč.
,, O čem jsi chtěl mluvit?" usmála se na mě.
,,O nás" řekl jsem stroze. Ona se narovnala a zbystřila a její pohled mi naznačoval, že mám pokračovat.
,, Je konec" nerad jsem chodíl kolem horké kaše a taky díky tomu mě nazývaly lamač srdcí.
,,Cože? Ty mě dáváš košem? Víš vůbec co zahazuješ?" vykřikla na mě.
,,Vím" štěkl jsem na ní. Ona se zvedla a odcházela
,,Tohle tě bude ještě mrzet hošánku" řekla chladně. A pak práskla dveřmi. Další den odpoledne jsem se rozhodl, že půjdu za Lauren do nemocnice. Ležela tam a hádala se o něčem se sestrou. Chvíli jsem poslouchal a zjistil jsem že vůbec nejí. Ale proč? Kvůli postavě? Vždyť je tak hubená a dokonalá. Ale vůbec si jí nezasloužím. Byla pravý opak všech mých bývalek. Všechny byli umělý a hodně sebevědomí. Ale na Lauren bylo všechno přirozené, ale chybělo jí to sebevědomí. Najednou si mě všimne sestra a odchází. Oběd jí tam, ale nechává. Jdu k ní
,,Ahoj, co se děje?" ptám se jí. Najednou si všimnu, že má zarudlé oči, asi brečela. Nevím proč, ale bolí mě z toho srdce. Srdce? Co to povídám? Já žádné srdce nemám! Už mi tohle řeklo tolik lidí.
,, Nic!" odsekla vztekle, ale začíná se jí třást brada. A po tváři jí stéká slza. Hned jí ji setřu.
,,ššš" snažím se jí uklidnit, ale ona stále vzlyká. Asi za čtvrt hodiny usíná. Rozhodnu se, že půjdu a navštívím jí zítra.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Omlouvám se, že jsem dlouho nenapsala :). Měla jsem hrozně moc učení a pak jsem nevěděla co dál psát. No... potom se nějak rozepsala a trhla jsem rekordní počet slov. A to je 679. :D Vím že v tomto díle se nic neudálo a že Lauren je hrozně protivná. :) Ale věřte, že příští díl bude hodně, ale opravdu hodně zajímaví. Za VOTES a COMENT budu jedině ráda. A potom mám ještě takovou věcičku. Až bude 500 přečtení 100Votes a 200 coment, udělám pro vás příběh, kde budete děj řídit sami. :)
