Stojím před velkou budovou střední veterinární školy a přemítám v hlavě, jaká byla základka. Nikdo mě tam moc nemusel, jelikož nejsem nijak pro ostatní zajímavá. Jsem spíše šedá myška, co dává přednost svým myšlenkám než jiné zábavě, kterou preferují mí vrstevníci. Občas utíkám od reality s knížkou v ruce či se sluchátky v uších, jelikož tam je ještě všechno normální.
Hodně myslím na tátu, který navždy odešel, když mi bylo tři. Dělal u hasičů a položil život, když zachraňoval matku jednoho dítěte. Ač si na něj moc nepamatuji, vím, že byl veselá kopa a hlavně skvělý otec. Moje matka si zanedlouho našla nového přítele, který byl hrozně upnutý a panovačný. Nikdy jsem ho nezačala mít ráda a máma mi to dodnes vyčítá. Mám hrstku příbuzných, ale ti stojí za mým otčímem, jež je skvělý manipulátor. Ani nevím co vše o mě řekl, ale stále prohlašuje, že to se mnou myslí dobře.
Zatřepu hlavou, abych rozehnala nepříjemné myšlenky na otčíma a s nádechem vstupuji do budovy, která silně připomíná bludiště. Po delším hledání jsem konečně nalezla mojí třídu, která byla skoro prázdná, jelikož bylo docela brzy. Zabrala jsem lavici hned u katedry, protože jen zde byla nejvyšší šance, že si nikdo nepřisedne. Kdo by taky chtěl sedět hned u učitelského stolu? Nikdo. Vytáhnu ze svého, snad stoletého, batohu knihu a začnu si číst. Asi po půl hodině čtení jsem vyrušená.
,, Ahoj, můžu si sem sednout?" a ani nečeká na moji odpověď a obsadí židli vedle mě. Rozhlédnu se po třídě. To je jediné volné místo? Ne... Třída je sotva do půlky plná a já si hraji s myšlenkou, že si přesednu, ale nakonec usoudím, že je to neslušné a tak se znovu začtu.
,, Jsem Martin" usměje se na mě. Chvilku na něj nechápavě civím a pak mi dojde, že se představil.
,, Lauren" zamumlám a snažím se znovu začíst. To mu nedochází, že se s ním nechci bavit? Náhle je mi má knížka vytržená. Kým jiným, než Martinem.
,, Co to čteš?" zeptá se a se zájmem si knihu prohlíží, jakoby knížku viděl poprvé v životě a ani bych se nedivila.
,, Dej to sem!" vytrhnu mu jí zpátky možná až moc útočně. Zvedne ruce jakože se vzdává, ale na mě je to už dost a jdu si najít klidnější místo na čtení. Samozřejmě do někoho narazím. Gratulace Lauren! Když vzhlédnu, kdo to je, mám sto chutí se zahrabat do země.
,, Promiňte" špitnu a otočím se a jdu k sobě do lavice. Samozřejmě z toho mají všichni druhé vánoce.
Učitelka došla ke katedře a něco zapisovala do třídnice. Martin hned zvědavě nahlížel až mu pomalu vypadli oči z důlku. Vážně nenápadnější by bylo kdyby si na to vzal dalekohled. Učitelka ho samozřejmě nachytala.
,, Když jste tak zvědavý tak budete mít na starosti třídní knihu" řekla a zvedla se, aby se postavila před tabuli.
,, Tak vás tady vítám! Jmenuji se Magdalena Morávková a jsem vaše třídní učitelka" řekla s docela milým úsměvem. A pak začala vysvětlovat něco o nějakém kurzu, myslím že se jmenoval adaptační. Mělo se jet někam k Praze. Osobně mi to bylo jedno, jelikož mě tam naši nepustí, protože to stojí peníze. Ne, že bychom si to nemohli dovolit, ale já jsem neměl nárok na něco navíc. Šetřili na mě jak to nejvíc šlo. A na zítřek je naplánovaná praxe a na tu se i těším. Třeba se dostanu ke zvířatům, které tak miluji. Najednou zazvonil zvonek a učitelka nás pustila domů.
,, Bav se se mnou" chytil mě Martin za ruku. Díval se na mě jako malé štěně.
,, Eh... Já musím jít domů" Vytrhla jsem se mu a vyběhla ze školy směrem domov.
Doma nikdo nebyl a tak jsem vše poklidila a udělala oběd a šla do svého pokoje, který nebyl moc vybavený. Podle rodičů nepotřebuji moc nábytku. Vytáhla knihu " Hvězdy nám nepřály" a pustila svoje CD, které jsem dostala. První písnička se jmenovala My imortal od Evanescence.
656 slov :)
