Pohled Erika
Na dívčích záchodcí jsem jsem slyšel vzlykot. Bylo mi jasné, že to je Lauren. ,,Lauren! Co se děje?'' zeptal jsem se jí. ,,Nic!'' bylo mi odpovědí. ,,Notak, Lauren řekni mi to!'' naléhal jsem. Ale ona jen mlčela. Byl jsem beuradný. ,,Lauren otevři!'' prosil jsem. ,, Ne!'' křikla na mě. V jejím hlase jsem slyšel strach a paniku. Proč? ,,Notak, poslechni, nic se ti nestane.'' nenechal jsem se odbýt. Chvíli bylo ticho, ale po chvíli jsem slyšel jsem klapnout zámek. A dveře se otevřeli a v nich stála Lauren. Hlavu měla sklopenou k zemi, takže jsem jí neviděl do obličeje. Palcem a ukazováčkem jí nauvedl hlavu a zalapal jsem po dechu. Co jsem viděl mi vyrazilo dech. Její tvář byla zohizdněna modřinami a zčervenalíma očima. ,,Kdo ti to, krucinál, udělal?'' najednou jsem potřebu někoho zabít. ,,Nikdo'' špitla a snažila se zase sklopit hlavu, ale já jsem jí to nedovolil. ,,Lauren, někdo ti to musel udělat! Včera jsi to neměla.''. Do jejich očí se zase navalily slzy. ,,Otec'' zašeptala skoro neslyšně.
Pohled Lauren
Byla jsem na záchodcích a po tvářích se mi kutáleli slzy a přitom mi smývaly make-up. Najednou někdo sem přišel a já byla naštěstí zamčená v kabince. Byl to Erik. Ptal co se stalo a abych vyšla z kabinky. Snažila jsem se nějak vykroutit, ale byl neodbytný. Vykročila jsem z kabinky a sklonila jsem hlavu. Nechtěla jsem, aby Erik viděl ty modřiny. Ale on mi nazbedl hlavu a v jeho očích se mihla zlost. Nakonec ze mě vypáčil, kdo mi to udělal. Najednou mi vytriskly další slzy. Sakra! To nemůžů přestat řvát? Erik mě vzal do náruče a snažil se mě uklidnit. Najednou se jeho rty začli přibližovat...
------------------------------------------------------
Ahojte lidičky :D. No... vím že mě asi proklínáte :D ale možná zítra budu pokračovat...
