Tuto část bych chtěla darovat NikoSek01 za úžasný cover. :)
Pohled Erika
Už před hodinou jí odvezli na operační sál. Doktor říkal, že se na téhle operaci nedá nic zkazit, ale co kdyby? Není tam moc dlouho? Nenastali nějaké komplikace?
Najednou ze dveří vychází doktor, který jí operoval. Z jeho výrazu se nedalo nic vyčíst.
,,Jak je na tom slečna Kličková?" vyhrkl jsem na něho.
,, Operace proběhla bez komplikací a teď je převezena na pokoji. Měla opravdu štěstí že si nehla s kostí. " usmál se doktor. Štěstí? To bych neřekl. Nemusela tady být vůbec.
,,Mohl bych za ní?" zeptal jsem se. Doktor se na chvilku zamyslel.
,,Ano, ale jen na chvíli. Musí odpočívat. Sestro! Odveďte tady pána na pokoj 35." přikázal sestře, která kolem nás procházela. Cestou vrtěla svým zadečkem. Neříkám, že je hnusná, ale Lauren je hezčí. Co to se mnou jenom je? Normálně bych se jí snažil dostat do postele, ale teď? Teď holky nechávám jen kvůli jedné kterou ani nevím jestli jí dostanu. A ani nevím jestli jí chci dostat. Bojím se, že jí potom nějak ublížím, protože jsem zvyklý mít jen holky do postele.
,,Tady to je" usmála se na mě.
,,Děkuji moc" zamumlala jsem a vešel do pokoje.
Pohled Lauren
Probudila jsem se a spatřila tolik známé bílé stěny. A jsem zase v nemocnici. To snad neskončí! Chvíli doma a potom v nemocnici.
,,Dobrý večer, slečno, jak se cítíte?" vešel do pokoje doktor.
,,Mohlo to být horší" usmála jsem se. Doktor se na mě podíval.
,,To souhlasím. Měla jste štěstí, že jste si nehla s kostí" usmál se doktor. Já jsem se jen ušklíbla.
,, Já vím, že se to vám zdá absurdní, když jste skončila v nemocnici, ale mohlo to být daleko horší" usmál se doktor.
,,Máte nějaké bolesti?" podíval se na mě. Jen jsem zavrtěla hlavou.
,,Tak odpočívejte" řekl než odešel. A co jiného se tady dá dělat? Najednou někdo vešel do pokoje. Proboha, ať to není Alex, prosím. Naštěstí to byl Erik.
,,Ahoj" usmál se a šel ke mě.
,,Ahoj" špitla jsem.
,,Promiň" sklopil oči. Proč se mi omlouvá???
,, Je to moje vina. Neměl jsem tě nechávat s ním samotnou" řekl.
,,Nemohl jsi to vědět! Není to tvoje vina! Měla bych ti ještě poděkovat, protože jsi mě vysvobodil od těch rádoby rodičů!" zaprotestovala jsem. Erik se na mě jen smutně podíval a nic neříkal.
,,Vždyť mi skoro nic není" usmála jsem se.
,,Ale mohlo by být!" zaprotestoval. Jen jsem vzdychla. Nevěděla jsem jak ho mám přesvědčit, že to není jeho vina.
,,Pane Novotný měl by jste jít, slečna Kličková si potřebuje odpočnout!" ozval se hlas sestřičky a Erik se začal zvedat.
,,Zítra přijdu. Ahoj" usmál se a odešel.
,,Ahoj" odpověděla jsem. Dveře se zavřeli a já se otočila na bok a usnula.
V sedm hodin mě zbudila sestřička, aby mi změřila teplotu. No potom jsem si pustila telku a koukala na tučňáky z Madagaskaru. V osm mi přinesli snídani, která se skládala z rohlíku a pomazánky.
,,Ahoj" ozval se dívčí hlas. Podívala jsem se ke dveřím, kde stála dívka zhruba mém věku.
,,Ahoj" usmála se na ní. Najednou se za ní objevili její rodiče. Aspoň si myslím že to byli rodiče. Muž táhl docela velkou tašku.
,,Dobrý den" pozdravila jsem je. Oni se na mě usmáli.
,,Ahoj vezeme ti spoluležící" pozdravil muž.
,,A mimochodem končí ti klid! Je strašně ukecaná!" zasmála se ta žena.
,,Mami! Zas to tak hrozné není!" vykřikla ta dívka dotčeně.
,,Je to ještě horší" podíval se na ní ten muž.
,,Agrrr..." zavrčela holka a flákla sebou do postele. Všichni jsme se rozesmáli.
Potom jí ta žena začala skládat oblečení do skříně.
,,Jsem Monika" koukla se na mě.
,,Lauren" představila jsem se jí.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vím kapitola nic moc -_-. Teď akorát nevím co s Monikou :D
