Poněvadž už neusnu, rozhodnu se jít do kuchyně se najíst. V kuchyni leží talíř s palačinkami a před ním je složený papír. Prvně se pustím do palačinek, protože už mám strašný hlad. Nakonec se podívám na ten papír.Je na něm cosi napsáno.
Dobré ráno,
doufám že ses dobře vyspala. Já musel jet ještě do práce a potom ti vyzvednu věci na dopsáni. Tak zatím se nějak zabav, třeba si pusť nějaký film. A k obědu si něco objednej.
Pa
Erik
Chvíli jsem přemýšlela co budu dělat. Nakonec jsem se rozhodla si číst. Jen najít knihovnu. Naštěstí netrvalo douho a našla jsm ji. Měl tu velký výběr a nakonec mi pohled padl na atlas aut. Byla to velká bichle, která bila na stolku. Hned jsem jí otevřela. Hned na začátku byla popsána historie a potom přišli na řadu různé vybavení. Nakonec byli vyobrazeny modely aut a k nim popisi. Byli seřazeny podle značek a data výroby. Prvně byli veteráni a končilo to nenjnovějšími. Hned jsem se začetla. Vím jsem divná, ale auta mě od malička fascinovala.
,,Ahoj" vyrušil mě hlas za zády.
,,Ahoj" usmála jsem se ,,to už jsi doma?"
,,Už?" zasmál se ,,Vždyť už jsou čtyři hodiny! Člověk by si řekl, že se tady budeš o mě bát a ty se mě pak zeptáš co dělám doma" Cože to už jsou čtyři hodiny? Podívala jsem na mobil a ten ukazoval 16:02. Erik jen pobaveně zavrtěl hlavou.
,,Přinesl jsem ti úkoly!" ukázal na stoh papírů. Pfff.. to mám co dělat.
,,Jedla jsi?" zkoumal mě pohledem. Sakra! Jak jsem se začetla, tak jsem si zapomněla objednat jídlo. Jen jsem záporně zavrtěla hlavou. Erik podrážděně vzdychl.
,,Lauren, seš chvíli z nemocnice, to se tam chceš vrátit?"
,,Ne, jen jsem se začetla a zapomněla na čas" vzdychla jsem.
,,Tak teď objednáme ať chceš nebo ne" rozhodl takovým způsobem, že se nedalo nic namítat. Nakonec jsme, po dlouhém dohadování, objednali pizzu a zatím mi vyprávěl co je nového ve škole. Netušila jsem, že to někdy řeknu, ale škola mi opravdu chybí!
CRRRRRR.. rozdrnčel se zvonek
,,Jdu otevřít!" vstala jsem a šouravou chůzí, takovou, že by i šnek byl rychlejší, došla ke dveřím. Za nimi stál docela sympatický kluk. Mohlo mu být tak 18 víc ne.
,,Ahoj, donesl jsem ty pizzy" usmál se.
,,Ahoj děkuji" vzala jsem mu krabice a podala mu peníze.
,, A jsem Lukáš, ale přátelé mi říkají Luk"
,,Lauren" usmála jsem se na něho.
,,Pěkné jméno a nezašla bys se mnou ven?"
,,Jo jasně"
,,Tak tady je mé telefoní číslo" podal vizitku.
,,Díky" ráda bych mu dala svůj telefon, ale to přišel Erik.
,,Tak, kde jseš s tou pizzou zlato?" a dal mi pusu na spánky. Vůbec nevím co do něho vjelo. Lukovi povadl úsměv ze tváře. A rychle zmizel. No a teď vypadám jako děv**! Dveře jsem zavřela a podívala jsem se na Erika. Ten se samozřejmě tvářil jakoby nic. Dala jsem mu ty pizzy a odešla jsem naštvaně do pokoje.
Tam jsem naťukala číslo od Luka a hned jsem mu napsala.
Já: Ahoj to nebyl můj přítel. Je něco jako .... náhradní rodič ;)
Chvíli trvalo než vůbec odepsal.
Luky: Ahoj já se nezlobím. Nemusíš lhát -_-
Já: Nelžu!
Luky: Tak zítra v 9:00 před tvým domem, ok? A žádný nemůžu! Jinak ti neuvěřím!
Vím budu toho litovat a odpovědí bylo...
_________________________________________________________________________________________
Ahoj :D Tak jsem tady po dlouhý době. Tak co myslíte půjde nebo nepůjde? :)
