Tuto část věnuji 1Janinka105
Pohled Erika
Byl jsem doma a opravoval písemky. Asi po dvou hodinách jsem konečně skončil a rozhodl jsem se zkotrolovat facebook. Zjistil jsem, že mi poslala žádost o přátelství od Lauren. Hned jsem jí ho příjmul a napsal jí zprávu. Netrvalo dlouho a odepsala. Psali jsme si o všem o čem se dalo. Nakonec jsem konverzaci ukončil, protože potřebovala odpočívat.
Co k ní vlastně cítím? Lítost? Nevím. Vlastně nevím proč jsem jí vzal k sobě. Vždyť takových případů je víc a to si je budu brát všechny k sobě? Agr... kéž bych se v sobě vyznal. Radši jsem se zvedl a vydal se do sprchy. Po sprše jsem rovnou šel spát.
Pohed Lauren
Po psání s Erikem jsem si chvíli povídala s Monikou a pak šla spát.
Ráno mě vzbudila sestra, která mi chtěla změřit teplotu. Vše bylo v pořádku. Všechno probíhalo jak mělo a zítra bych měla jít domů.
Další den -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Konečně můžu jet dpmů! S Mončou jsem si vyměnila telefóní čísla.
Všechno jsem měla zbaleno a čekala na Erika. Už by tady měl být. Netrpělivě jsem se podívala na telefon 14:27. Říkal, že tu bude kolem 14:00. Určitě ho něco zdrželo! A co když ne? Co když se mu něco stalo? Klid! Víš jak to chodí ve škole! Prostě ho něco zdrželo! Snažila jsem se uklidnit, ale moc to nezabíralo.
Najednou vrzli dveře a v nich stál Erik. Ani nevíte jaký kámen mi spadl ze srdce! Měla jsem sto chutí mu skočit okolo krku. Naštěstí jsem se ovládla.
,, Ahoj, promiň mi, že mi to dlouho trvalo." usmál se na mě.
,,Ahoj, to nic!" odvětila jsem. Jen jsem se mohla zblásznit strachy o tebe.
,,Můžeme jít" vzal mi tašky a odcházel z pokoje.
,,Počkej, musím se rozloučit s Mončou." křikla jsem na něho.
,,Budu čekat na chodbě" bylo mi odpovědí.
,,Tak, já jdu! Ahoj" usmála jse se a šla jí obejmout. Za ty dva dny jsem si na ní neskutečně zvykla a bude se mi po ní stýskat.
,,Ahoj" syšela jsem jak se usmála.
,,Tak už jdi!" zasmála se. Vůbec se mi od ní nechtělo, ale musela jsem. Na chodbě na mě čeká Erik.
,,Tak já příjdu někdy na náštěvu!" usmála jsem se na ní.
,,Jó, ale už jdi, prosím tě!" zasmála se, ale v jejich očích by vidět trochu smutek. Nechtěla, abych odešla, ale věděla, že na mě čeká Erik.
,,Tak ahoj!" zamávala jsem jí a odešla. Bude mi oopravdu chybět. Ale co mi chybět nebude je nemocnice.
Erik na mě netrpělivě čekal.
,,Tak jdem?" zeptala jsem se. Jen kývl a rozešli jsme se směr východ. Konečně jsem se nadechla čerstvého vzduchu. Zamířili jsme k autu, kde mi Erik otevřel dveře.
,,Tak jak bylo ve škole?" usmála jsem se.
,,Nic moc... Měl jsem druháky a pak jsem musel za ředitelem" odpověděl.
,,Za ředitelem?" podivila jsem se.
,,Jo, kvůli tomu, že u mě bydlíš a tak... Prostě samý formality" odpověděl.
,,Co chceš dneska dělat?" podíval se na mě.
,,No... mohli bychom si pustit film"pokrčila jsem rameny.
,,To zní fajn. A na co se chceš koukat?" zeptal.
,,To je jedno" usmála jsem se. Ale to jsme zastavovali před naším barákem.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Sice nejsem s tím spokojená, ale lepší než nic -,- :D. Snad už se to rozjede... :)
